We. The Revolution

Pod rouškou ideálů

Lidové revoluce se zapisují do dějin jako nositelky ctnostných myšlenek a ideálů, zároveň se však stávají katalyzátorem nespravedlnosti, proti které původně vznikají. Kupříkladu Velkou francouzskou revoluci si pamatujeme nejen jako hnutí, které na sklonku osmnáctého století skoncovalo s francouzskou monarchií (a vyděsilo ostatní evropské dvory), ale též jako krvavou občanskou válku, na jejímž příkladu se hra snaží ukázat, že bezpráví nakonec „spravedlivě“ dostihne pány i kmány podle toho, kdo zrovna třímá otěže moci.

Zahrajete si za lidového soudce Alexise Fidèla, který v malém, ale nezapomenutelném herním dramatu zosobňuje tíhu nejisté doby. Pro někoho je to opilec, který si rád zahraje v kostky, pro jiného vzdělaný a pracovitý člověk, který věří ve spravedlnost.

Ta však byla ve jménu revoluce zpolitizována a Fidèle bude muset (vy budete muset) soudit mnohdy tak, aby sám nebyl souzen, což ho dostane do prekérních dilemat a nezáviděníhodných situací.

Politika, kam jen justice dohlédne

Mezi běžnými kriminálními případy se před pařížským tribunálem budou objevovat kauzy související s revolučním děsem. Výnosy soudu se tudíž promění ve vysokou politickou hru a ovlivní veřejné mínění napříč všemi vrstvami společnosti, od ulice po nejvyšší kruhy, které se logicky nenávidějí. Tehdy začne hra excelovat. Nevyhnete se soudnictví na objednávku, vykonstruovaným procesům, ba přímo justičním vraždám, či alespoň snaze těmito přízvisky tribunál očernit.

Každý soudní verdikt ovlivní Fidèlovu reputaci u jednotlivých společenských frakcí. Průběžně tedy bude jeho popularita oscilovat mezi neochvějnou slávou a gilotinou. Na špalek mu mohou položit hlavu jak monarchisté, tak revolucionáři a samozřejmě i rozlícená ulice. Každopádně hra nabízí řadu možností, jak revoluci politicky využít, dá vám lákavou možnost budovat si vliv a stát se mocným mezi mocnými. Alespoň na nějaký čas.

Přepište dějiny

Rafinovaná směs textů, rozhodnutí, ukazatelů a hodnot portrétuje ve hře lesk a bídu člověka, který v neklidné době zastává významnou funkci. Ta se může stát účinnou zbraní, ale i přítěží, každopádně vše záleží na vašich schopnostech a politických okolnostech, s nimiž vás hra konfrontuje. Zažijete jak revoluci, tak i její dozvuky, tudíž atmosféra a podmínky hraní se budou měnit a nutno na ně reagovat.

Přestože lze důsledky mnoha dílčích rozhodnutí odhadnout, celkově nevíte, co pro vás virtuální osud nachystal. Budete mít však moc ovlivňovat dějiny, neboť žádné důležité přelíčení není předem rozhodnuto, dokonce ani to s královským dvorem. Jakkoliv je tedy Fidèlův život ve společenské hierarchii v čele s obávaným Maxmiliánem Robespierrem de facto ruská ruleta, může se díky vám svobodně rozhodovat.

Ticho v soudní síni

V roli ctihodného soudce budete v čele pařížského tribunálu rozhodovat o svobodě, vězení a smrti desítek lidí pomocí řady herních nástrojů. Ač je hra technicky jednoduchá a plyne jen v mírně rozpohybovaných obrazech jako This Is the Police, dá vám spoustu možností, jak rozplétat úžasnou síť kauz, intrik a politikaření.

Start kampaně je ale opravdu skromný. Jedním z prvních souzených je obyčejný šizuňk, který pančoval alkohol. Muž údajně podváděl, aby uživil rodinu. První dilema je tedy na světě. Je zločin ukrást chleba, abyste nasytili blízké?

A brzy přituhne. Každá další kauza se bude projednávat v atmosféře třídní zášti. Soudíte-li například zámečníka, který údajně dával lapkům tipy na trezory ve šlechtických sídlech, z publika se ozve: „Okrást buržousty není zločin!“ Lepší atmosféru pro nezávislé soudnictví si snad ani nelze představit.

Základem hry je samotný soudní proces. Každý den vám na stole přistane štos papírů k nové kauze s jejím přibližným popisem. Text je plný indicií, z nichž nutno vytvořit seznam otázek pro soudní líčení. Vybrané pasáže textu spojujete s grafickými symboly, které reprezentují pátrání, a tak něco označíte za předmět doličný, něco jiného za motiv nebo přímý důkaz. Čím složitější kauza, tím více možných spojení, ale i vyšší riziko omylu.

Může se stát, že vyslýchaného dostatečně nekonfrontujete a proces se stane nedůvěryhodným. Za profesionalitu jste přitom hodnoceni, stejně jako za finální verdikt, který by měl brát ohled na názor státního zástupce a poroty. Pokud je to tedy zapotřebí, raději si v pracovním procesu pomůžete zkušenostními body, které umožní opravit některé chybné závěry.

Body ale musíte nejprve získat, nejlépe z ostatních herních činností, především díky budování své zákulisní pověsti. To je další významná kapitola ze života pana soudce.

Zákulisní hrátky jsou leitmotivem celé kampaně. Soudce si díky formálním i neformálním schůzkám a vystoupením buduje svoji pozici, z níž daleko lépe čelí také případné veřejné kritice, včetně té, která by vyústila až v pokus o atentát. V takovém případě (ale nejen v něm) se rozehraje intrikánská partie, ve které se prostřednictvím dalších herních mechanik snažíte spřádat tajné aliance a dehonestovat protistranu vším možným, nejsnáz pomluvami, které mohou soupeře absurdně dovést až před váš vlastní soud. Pokud se ho tedy ale sami dožijete.

Ve válce s vlastním svědomím

Hra se postupně stane vaším duchovním očistcem, neboť četná dilemata opravdu zabolí a například vykonstruovanost některých procesů postaví spravedlnost doslova na hlavu, zvláště při pronásledování bývalých podporovatelů dvora.

Před soudem často stanou lidé, jejichž skutky by v mírové době prošly zcela bez povšimnutí, jenže za revoluce může pod gilotinu i stará baronka, která údajně poskytla královské rodině kočár k neúspěšnému útěku ze země. Opět nutno podotknout, že rozsudek je vždy na vás, ale pakliže omilostníte osobu, jejíž hlavu si veřejnost žádá, může v koši pod gilotinou místo její hlavy skončit ta vaše.

Aby kampaň udržela tempo, postupně upozaďuje snadná přelíčení ve prospěch vážných politických kauz, které se pro vás stanou těžkou morální zkouškou. Neubráníte se pocitu, že mnoho rozsudků je opravdu spíše výsledkem pragmatického přístupu k vyšetřování než skutečné spravedlnosti, ale stále budete mít prostředky k tomu, aby to tak alespoň nemuselo vypadat. Významnou roli sehraje také rodina, jež bude Fidèlovi oporou i názorovou oponentkou.

Nedokonalá hra

We. The Revolution je poutavá a originální hra, která se obecně vzato nedá vyhrát ani prohrát, prostě tak nějak dopadne jako život sám, což je přesně to, co soudní adventury činí tak zajímavými. Bezpochyby to ale není dokonalá hra. Například princip tvorby otázek k soudnímu líčení se vám bude zpočátku zdát nesrozumitelný a jen tak tak, že mu postupem času přijdete na chuť.

O strategické mezihře nad mapou Paříže, kde s figurkami postav získáváte vliv v jednotlivých čtvrtích, se nedá říct ani to. Ta vás nebude bavit nikdy. Do konceptu hry příliš nezapadá, je chatrná, zbrklá a veskrze nudná. Bohužel právě jí dávají autoři v pokročilých fázích kampaně velký prostor a původní nadšení ze hry kvůli tomu opadá.

Ale nejen proto. Autoři také uměle zvýší obtížnost, až se zdá, že některé výzvy nelze při nejlepší vůli splnit nebo se jim chytře vyhnout. Zároveň se v druhé polovině kampaně budete cítit až příliš ve vleku obecných událostí, takže se hra stane překvapivě více lineární a některé detaily v původně zajímavém příběhu přestanou dávat smysl.

Po většinu času We. The Revolution člověka odmítá pustit ze spárů. Nese silné morální poselství a po značnou dobu i příjemně nápaditou hratelnost. Francouzská revoluce je v ní vykreslena natolik sugestivně, že ztratíte pojem, co se při ní skutečně stalo a co je umělecká licence. V závěru jí sice dojde dech, ale pokud jste se bavili u Aviary Attorney, budete spokojeni i zde.