Wartile

Dvojice Vikingů se vydává za dobrodružstvím. Tak nějak by se dal shrnout příběh Wartile. Stručně, stroze a bez zbytečných detailů, protože velice podobným způsobem vám jej bude vyprávět i hra. Veškeré podrobnosti, a že jich není příliš, si musíte vyčíst z krátkých textů před jednotlivými „misemi“ kampaně – bohužel se nedočkáte žádných animací či videí a text nikdo nedabuje. Vzbudit zájem tím málem, co se vám z  Wartile podaří vydolovat, je takřka nemožné. A tak si legendu o dvou válečnících, kteří si jedou do světa vydobýt své místo ve Valhalle, musíte spíše vysnít sami.

Jako doma ve sklepě

Z prezentace Wartile je na první pohled jasné, že se vývojáři snažili svůj titul protlačit trochu jiným způsobem než zajímavou zápletkou. Hlavně tedy úžasnou stylizací: Hra má vzbuzovat dojem deskovky, kterou někdo zasadil do nádherného dioramatu a vybavil interaktivními postavičkami i prvky. Což se jí daří. 

Grafika sama o sobě je sice místy strohá a postrádá mnoho detailů. Nicméně zrovna v tomto případě, kdy se videohra maskuje za stolní hru, vlastně do jisté míry jednoduchost neškodí – z Wartile totiž nezmizela stylovost, které má na rozdávání. Lokace překypují atmosférou i krásnými zákoutími. A právě ona strohost svět přibližuje něčemu, co si svépomocí zbastlíte doma ve sklepě. Hra působí trochu familiárně a lidově, vizuálně je z ní cítit láska a péče – a to se nedá říct o spoustě titulů, ani těch tříáčkových.

Táhni a čekej

V duchu deskovek se nesou i základy hratelnosti. Herní pole je rozdělené na hexagonální plošky, které se liší výškou a vážou se k nim různé bonusy či omezení v závislosti na okolním terénu. Svou postavičku uchopíte levým kliknutím, přetáhnete ji dle libosti či jejího „dosahu“ a pak ji položíte. Pokud se v jejím okolí nachází nepřítel, automaticky začne boj. Svého svěřence můžete opět přemístit po uplynutí několikavteřinového časového intervalu. 

Na první pohled jednoduché a efektivní – dostatečně blízko hře i deskovce. Vadilo nám však nastavení omezení pohybu. Bylo by pochopitelné, že po započetí bojové fáze by se dosah postav limitoval a opětovné přemisťování by muselo být logicky hlídáno. Ovšem podobné obstrukce by neměly platit, když hodláte přesunout svou skupinu po mapě v „klidovém režimu“. V praxi to totiž znamená, že ujdete kousek, pak musíte chvilku čekat a následně urazíte dalších pár metrů.

Opakujte do zemdlení

Když máte hrdiny například čtyři, existuje sice možnost přesunout je hromadně, nicméně o automatický pohyb se stará velmi hloupý algoritmus, kterému nedělá problém vyslat vaše postavy nějakou pochybnou boční stezkou nebo s nimi šlápnout do nastražené pasti. Nakonec tedy raději postupně přesouváte figurky sami a se všemi musíte čekat. Na jedné straně máte sice pocit, že skutečně táhnete po herním poli, na druhé si říkáte, že tuhle otravnou mechaniku si mohli autoři klidně odpustit. 

Zdlouhavý pohyb však není jediná věc, která vás postupem času začne na Wartile mrzet. Daleko horší je skutečnost, že titul vlastně nenabízí příliš obsahu ani co se hratelnosti týče. Z herní plochy si sice vybíráte mise, které se liší úkoly a prostředím, ovšem ve všech platí, že musíte dojít na nějaké místo, něco sebrat nebo aktivovat a vyrubat během toho všechno, co se škaredě podívá vaším směrem. Některá omezení jako ubíhající čas do probuzení vojáků nebo zuřivě šlehající blesky jsou sice roztomilá, ale spíše povrchní a s hratelností toho moc neprovádějí.

Neurazí, ale…

Nakonec jste odkázáni na mise, které se v jádru vlastně neliší a nepřichází s nimi ani nový zážitek. Co je na začátku nové a zajímavé, přestane být po chvíli lákavé, a pak už je hra pouze průměrná. Vinou se jí sice lehké RPG prvky a své postavičky můžete obdarovávat mimo jiné novým vybavením, ale předmětů je ukrutně málo a možností customizace taky. Vylepšování charakterů tak působí spíše nuceně, jako prvek, který ve hře musí být, aby měla šanci na trhu. 

Řemeslně je tedy sice Wartile zvládnuté adekvátně – na žádné zásadní systémové chyby jsme nenarazili a padání, které sužovalo early access verzi, se také nekonalo – avšak relativně povedený kód z vás příliš nadšené hráče neudělá. Bez hmatatelného příběhu a hratelnosti, která by vás k sobě dokázala připoutat, se Wartile řadí mezi tituly, které si během jednoho odpoledne zkusíte a pak na ně zapomenete. Čím víc času se hrou strávíte, tím zřetelněji vám bude dávat najevo, že je v jádru úplně obyčejná a místy až zbytečně prázdná. Body nad průměr dostává za povedenou prezentaci. O koupi však uvažujte pouze s pořádnou slevou.