Wartales

Záhy v tahových soubojích zase provádíte strategické manévry, používáte speciální zdrcující útoky, vymýšlíte ideální postup a vývoj jednotlivých žoldáků i jejich unikátní roli ve vaší zbojnické tlupě. Což nevyhnutelně vede k tomu, že si ke každému z nich vytvoříte pouto podobně, jako to fungovalo například v moderních iteracích XCOMu.

A v neposlední řadě si ve Wartales utváříte svůj vlastní příběh. Odkaz, kterým se družina zapíše do kronik měst a vesnic. Budete po vzoru zbojníků ze Sherwoodu pomáhat slabým? Nebo zasvětíte život přepadáváním karavan? A co si třeba založit kult kanibalů, který pojídá zabité nepřátele a zotročuje zajatce? Tím vším a ještě mnohým dalším mohou vaši žoldáci být.

Sbírka povídek

Wartales nemá cíl. Nejde v něm o záchranu světa ani o získání ruky princezny s polovinou království k tomu. Místo toho vypráví malé izolované příběhy a dobrodružství. Téměř každá lokace na hrací mapě vás postaví před celou řadu rozhodnutí a nabídne neméně způsobů, jak je vyřešit.

Například vás v uprchlickém táboře vyšlou po stopách dřevorubecké skupinky, která měla ležení zásobovat palivem na zimu. Jenže vy do přilehlého lesa dorazíte právě v momentě, kdy se drvoštěpy chystá roztrhat lítý dav starousedlíků. Les je totiž posvátný. Komu pomůžete? Čí straně za správnou cenu propůjčíte meče?

A právě to, jak Wartales (ne)pracuje s příběhem, je na něm zdaleka to nejlepší. Umožní vám totiž plně se ponořit do osudu družiny, budovat si vztah nejen k postavám jako takovým, ale i mezi nimi, neustále zvažovat a přehodnocovat, kým vaši zbojníci vlastně jsou. Budou dobráci, kteří rozdávají jídlo zchudlým vesničanům, pragmatici, jež se neštítí občas překročit hranu zákona, nebo teroristé, kterým není nic svaté? Rozhodnutí je jen na vás.

Souboják jako z XCOMu

Manažerskou část Wartales pravidelně střídají chytlavé tahové souboje s některými originálními prvky. Jednou z nich je takzvané napadení. V praxi to znamená, že pokud zaútočíte na volného nepřítele, postavy se do sebe zaklesnou v šermířském souboji. Dokud nezbývá naživu pouze jeden, smíte dále útočit jen na napadeného protivníka a obráceně. Ostatním je samozřejmě takto uzamčeného protivníka po vůli častovat seky a bodnutími.

Skvěle tak můžete poslat štítonoše zakutého v těžké zbroji vstříc smrtícímu chlapíkovi s dvouručákem. Prioritizovat lučištníka, aby nemohl pršet šípy do vašich řad. Nebo jenom „naaggrovat“ volného protivníka, který hrozí vpadnutím mezi vaše vlastní lukostřelce.

Zajímavě je také vyřešena iniciativa. Posloupnost tahů v každém kole souboje totiž není omezená na konkrétní žoldáky. Vy víte, kolika postavami pojedete, než se dostane na řadu soupeř, ale kterými jednotkami provedete akci, je už zhola na vás. To otevírá zajímavá taktická dilemata. Potáhnete nejprve lučištníkem, abyste nepřítele oslabili, nebo raději vyrazíte vpřed s kopiníkem a zkusíte zasáhnout dva protivníky najednou?

Nekonečné možnosti

Každý žoldnéř má své povolání, získává zkušenosti, leveluje, odemyká nové pasivní schopnosti i aktivní útoky, které stojí akční body, jež sdílí celá tlupa. Dále může ovládat celou řádku řemesel. Od hornictví po kovářství, alchymii, vaření, scholastiku, rybářství nebo třeba zlodějinu.

Každé řemeslo pak má vlastní příjemnou unikátní minihru, odemykatelné recepty nových zbrojí, tinktur a jídla, kterým můžete svou kompanii posilovat. Do toho započítejte, že se po celém dni pochodu ukládáte k odpočinku v táboře, který můžete vylepšovat novými stavbami. Vyjde vám, že Wartales obsahem a různými vrstvami hratelnosti přímo přetéká. Existuje zde i obtížné prozkoumávání kobek, které připomíná staromilské krokovací dungeony, a dokonce si můžete zahrát i drsnou variantu středověkého fotbalu!

Pořád máte co dělat a je proto velmi lehké zapomenout na plynutí času. Objevíte novou lokaci, vyřešíte v ní úkol, porazíte bandity a rozdáte levely. V táboře pak opravíte brnění, navaříte jídlo, nakrmíte vojáky, s pár z nich prohodíte několik slov a nakonec zkontrolujete vězně spoutaného v řetězech. Před spánkem pak ještě rozdáte body vědomostí, které odemykají nové recepty a schopnosti. No a je tady nový den a jedete celý tenhle dopaminový kolotoč odznova. Wartales je sakramentský návyková záležitost.

Jen vám zábavu nedá úplně zadarmo. Tutorial či rady do začátku jsou v podstatě neexistující a na celou řadu mechanik si musíte přijít sami experimentováním a hledáním tipů na internetu.

Postupem času s sebou budete například tahat také všelijaké harampádí. Stužky, sošky, exotická vína. S předměty se ale nebudete chtít rozloučit, protože co kdybyste je někdy potřebovali? A často je také potřebovat budete k odemčení skrytých možností, jak řešit některé úkoly. Ocenil bych proto třeba nějaký filtr, který mi jasně řekne, že třeba flétnu můžu s čistým svědomím prodat a nebudu ji za deset hodin potřebovat k vyřízení nějakého vedlejšího příběhu.

Dioráma světa

Malebné krajinky Wartales evokují plastiková diaoráma ze stolních her na hrdiny. Každá usedlost, mlýn či město vás přivítají obrazovkou s výřezem stavení, kde můžete promlouvat s lidmi, prohledávat (a vykrádat) truhly, kout na kovadlině a podobně.

Přitom právě grafická stránka je na Wartales nejslabší. Zatímco chybějící detaily se na mapě světa díky zvolené stylizaci ztratí, nejvíce jdou mezery vidět v soubojích a těžkopádných animacích.

Rád bych čase ve hře viděl i větší variabilitu protivníků. Přestože narazíte i na zdivočelou faunu a hrstku nadpřirozených potvor, drtivá většina střetů bude proti lidským protivníkům. A i když jsou souboje zábavné i po desítkách hodin, přece jen se dostaví jistá míra repetitivnosti, protože povolání a tříd není mnoho.

Pozornost a odladění by si zasloužila i umělá inteligence. Počítačem řízení spolubojovníci jsou tupí jak poleno. Budou nabíhat do pastí, nechají se zasáhnout (a zabít) bleskem, padajícím kamením, s chutí vyrážejí do chumlu protivníků. Je to i příběh válečného koně Rosinanty, kvůli jehož sebevražedným sklonům jsem restartoval nejeden souboj, než mi došla trpělivost a nechal jsem nebohé zvíře definitivně skolit.

Sice můžete krotit zvířata, ale v praxi jsou kvůli slabé AI vlastně nepoužitelná, protože velice rychle umírají.

Každý gamebook nemusí být D&D

Wartales mi přístupem k budování příběhu nejvíce evokují gamebooky od Steva Jacksona a Iana Livingstona. Je to stylizací, silnými RPG prvky a často binárnímu přístupu k řešení situací i imaginativnímu vyprávění příběhu, kde si spoustu prázdných míst vyplňujete vlastní představivostí.

Na první pohled může od hraní odradit absence silnější narativní motivace a slabší grafické zpracování, ale to naprosto s přehledem Wartales vyvažuje bohatými a komplexními herními mechanismy. Jde v podstatě o ultimátní sandbox pro utváření osudu jedné žoldnéřské skupiny. Pokud mu věnujete trpělivost a čas, odmění se vám příběhy, na které jen tak nezapomenete, protože budou jenom vaše.