Warsaw

Varšavské povstání představovalo poslední pokus o osvobození okupované polské metropole před tím, než se východem druhoválečné Evropy prožene „pomoc“ z Ruska. Šance na úspěch byly nicméně od samého začátku mizivé, a pokud by zoufalým Polákům nepomohl někdo z venčí, měla jejich vzpoura utonout v krvi – což se také stalo a v titulu Warsaw si toto temné období našeho souseda můžete prožít na vlastní kůži.

Nabít a zabít!

Do hry jste vhozeni s hrstkou odbojářů, která ze své skryté základny záškodničí ve válčící Varšavě a pokouší se naklonit misku vah směrem k osvoboditelům. Problém samozřejmě spočívá v tom, že se vám nedostává munice ani zásob a nácků na druhé straně jako by neubývalo. Morálka odboje postupně upadá a světlo na konci tunelu spíš skomírá, než aby svítilo. Tyto morbidně lákavé kulisy autoři naroubovali na roguelike hratelnost, která se v mnohém inspiruje titulem Darkest Dungeon, a dokonce by se dalo říct, že některé prvky svého vzoru posouvá na další úroveň.

Vaše základna je co do funkčnosti zjednodušená a management skupiny odbojářů je osekán na nejnižší únosnou mez. Bojovníci se z ulic nevracejí s postupně se rozvíjejícími duševními poruchami a všechny pomyslné neblahé následky výprav do venkovního světa zmizely. Jednoduše se v klidu uzdravíte a můžete zpět na zteč. Na druhé straně však přibyly problémy se zásobami, a to hlavně munice. Každá postava bojuje nějakou střelnou zbraní, se kterou může provést několik speciálních útoků – cenou za ně je však rostoucí spotřeba munice. Zásoby týmu jsou společné, a ne zrovna závratné, takže si musíte dobře rozmyslet, jaké schopnosti používat a zda vůbec nějaké – obyčejná střelba totiž ubírá vždy jen to nejnutnější minimum.

Krutá i neférová

Pokud si před misí naberete málo munice a složíte tým, v němž všichni používají stejný druh střeliva, nemusíte se ani příliš snažit o to, aby vám náboje jednoduše došly. V takovém okamžiku je vaše mise neúspěšná – i kdybyste se měli zastavit kousek před cílem. A minimálně ze začátku se v takové situaci octnete velice snadno. Na jedné straně tento prvek sice podporuje bezútěšnost odboje a nutí vás taktizovat. Z herního hlediska ale jde o relativně frustrující obtíž, a to i s přihlédnutím ke skutečnosti, že se po úrovních dají nalézt skromné zásoby munice. Selhání totiž urychluje postup Němců bez ohledu na to, kolik jste jich pozabíjeli.

Podobně frustrující může být také skutečnost, že na každou misi je vám přidělen určitý počet akčních bodů, z něhož odečítá nejen chůze, ale také používání různých předmětů. Cíle vaší výpravy obvykle nejsou zvýrazněny – vedou k nim jen postupně sílící šipky. A pokud se zástavbou s náhodně generovanými pozicemi nepřátel budete pohybovat příliš dlouho, automaticky selžete. Tímto systémem se Warsaw trochu blíží zapalování loučí v Darkest Dungeon, kde dlouhé procházky rovněž vedly k problémům, a nutily tak hráče taktizovat. V druhé jmenované hře nicméně vyhaslá pochodeň neznamenala konec, nýbrž mnohem férovější ztížení podmínek, se kterými jste si teoreticky mohli poradit.

V řadě za sebou

Boje samotné jsou zřejmě nejpovedenější a také nejpropracovanější složku Warsaw: Na rozdíl od Darkest Dungeon během nich postavy na obou stranách nestojí v řadě a nestřídají se na základě předem vygenerovaného pořadí. Warsaw má lajny dvě a jeho šarvátky jsou rozděleny na jednotlivá kola, v nichž hrajete s libovolnými postavami. Střídá se vždy tah odbojářů s tahem nacistů, je však pouze na vás, kterým charakterem zaútočíte – klidně tedy můžete několik kol využívat toho samého.

Abyste ale nevytěžovali jen své nejlepší bijce, zavedli autoři pro každého odbojáře ještě ukazatel únavy, který vyčerpává střelba i používání speciálních schopností. A čím malátnější vaše postava je, tím větší zranění může obdržet a hůře se jí například střílí. Hra vás tak velice přirozeně nutí střídat aktivní charaktery, a souboje jsou proto taktické i napínavé.

Nezáživné tažení

Když však utichnou výstřely a rozptýlí se kouř, zjistíte, že jste právě během první hodiny hraní vyzkoušeli téměř vše, co vám Warsaw nabízí. Ačkoliv mise, na které se vydáváte, mají jiné cíle, hrají se všechny takřka stejně. Varšava se sice v průběhu hry propadá do horoucích pekel, nicméně tíseň si budete uvědomovat spíš kvůli docházející munici.

Přestože se děj posouvá kupředu, děje se tak jen pomocí strohých textů, čísel a statistik, které vás nemají moc šanci vtáhnout. Události vám navíc neprodávají ani postavy, které sice mají vizuální osobnost, ale informace o nich si musíte vyhledat sami v kodexu a přímo ve hře mezi nimi neprobíhají žádné interakce. Vyjma textu jsou to jen ploché figuríny, jejichž smrt vás bude mrzet pouze z toho důvodu, že jste do nich pomocí velice omezeného RPG systému investovali tvrdě vydřené body.

Kosti bez masa

Warsaw proto působí jako nedokončený titul. Připomíná kostru hry, okolo které teprve vývojáři navěsí sliby zavánějící lepším dějem, postavami, které ve vás budou schopny vzbudit sympatie, a zajímavou hratelností.

Zamrzí také skutečnost, že v současném stavu je hra zaplevelená hromadou chyb, kvůli kterým nám během snah o odboj opakovaně padala, a některé mise se nám dokonce odmítaly načíst, takže jsme nakonec museli vyrážet na jiné. Pokud vás tedy tematika titulu láká, dejte Warsaw čas: Její základ je sice slibný, ale za vaše peníze hra bude stát až poté, co na ní autoři odvedou ještě kus práce.