WarioWare: Get It Together!

Party hard

Jádrem hry není žádný konflikt komplexních postav, ale dobře známý antihrdina Wario se svou sbírkou zábavných jednohubek. Wario na ně není sám: Tentokrát si vzal na pomoc kámoše... a já neznal ani jednoho z nich. Pokud mě paměť neklame, nejde o žádné hratelné postavy známé třeba z Mario Kart, Mario Tennis Aces a podobných titulů.

Vedlejší postavy jako takové vám k srdci asi jen těžko přirostou, ale jejich osobnost není důležitá. Jde o jejich schopnosti. Respektive jednu jedinou schopnost, neboť každý dělá věci trošku jinak, někdy s větším, jindy s menším dopadem na hratelnost. Někdo skáče, jiný se vznáší. Někdo má bumerang, jiný jojo. Samotný Wario má jetpack a třeba 18-Volt se neumí hýbat, ale střílí disky.

Hratelné postavy si postupně odemykáte v něčem, co by mohl někdo příliš odvážný nazvat hlavní příběhovou kampaní. Osobně bych to skutečně označil jen za sérii mikroher. Na ty si vždy musíte vybrat malý tým libovolně složených postav, a jakkoliv je v praxi téměř jedno, koho s sebou vezmete, existuje tady pár háčků. Libovolnou mikrohru sice můžete dokončit s libovolnou postavou, ale musíte počítat s tím, že vyváženost má k dokonalosti daleko.

Některé mikrohry, jakkoliv splnitelné, jsou s některými postavami pekelně těžké, zatímco s jinými až směšně triviální. Pokud tak musíte například něco někam posunout, postava, která nad sebe vystřeluje jojo, vám moc užitečná nebude a budete mít problém. Na druhou stranu tu můžete narazit na mikrohry, kde musíte postavu dostat do určitého bodu. Pokud máte v takovém případě někoho, kdo umí létat nebo se vznáší, je to otázka dvou vteřin a nulové námahy.

Složení týmu na danou sérii mikroher můžete vždycky změnit a zkusit to jinak, ale pozor, konkrétní postavu na konkrétní mikrohru si už vybrat nemůžete – jak půjdou mikrohry za sebou a s jakou postavou se do ní vrhnete, vám už hra vylosuje zcela náhodně. Někdy tak může být navzdory dobře složenému týmu kombinace postava & mikrohra malinko nepříjemná, ale nikdy příliš frustrující.

Party fast

WarioWare: Get It Together! je mikrohrami doslova napěchovaný, najdete jich tu víc než dvě stovky. Někdy musíte utéct před nepřítelem, jindy se mu vyhnout. Někdy si musíte s někým plácnout, roztočit lopatky větrného mlýnu, ulovit korunu od draka, oholit někomu nohy či podpaží, uklidit místnost, vyhnout se vysavači. Většinou svoji postavičku chcete někam dostat nebo s ní udělat jednu akci, kterou umí, nebo provést obojí zároveň. To vše v rámci jedné jediné obrazovky, s výjimkou bossů, kteří mohou nabídnout víc fází.

Mikrohry jsou bleskové a pestré, což je v podstatě ta největší výhoda celé hry. Na nějaké zamýšlení se, nudění se nebo případnou frustraci nemáte vůbec čas. Všechno je to divoké, neskutečně rychlé a natolik svižné, že než si stihnete uvědomit, že tahle mikrohra vlastně není nijak zvlášť nápaditá a navíc jste na ni vyfasovali nepříliš kompatibilní postavu, máte za sebou dalších pět obrazovek a jedete dál tempem, které sotva stíháte.

Podobně divoce je na tom vizuál, který mísí nemísitelné: pixelart, kresby jako z Monty Pythonů, 3D grafiku, 2D grafiku, styl jiných her od Nintenda, reálné fotografie... Je to neskutečný maglajz nedávající sebemenší smysl a nedržící pohromadě.

Sám nakonec nevím, jestli je zrovna tohle výtka, nebo pochvala. Osobně bych uvítal trochu konzistentnější vizuál, jenže na druhou stranu je právě tahle surová nespoutanost hlavní devízou Waria a při zběsilém tempu vlastně možná i výhodou. Jednotný umělecký styl by hru podvědomě tahal do stereotypu, zatímco s takhle rozdílnými úrovněmi vás hra drží pořád ve střehu. Ale opět: Při běžném hraní nebudete mít vůbec čas cokoliv analyzovat a zamýšlet se nad tím.

Party together

Co je naopak neoddiskutovatelnou silnou stránkou a jasnou výhodou, je dokonalá přístupnost hry. K ovládání jakékoliv postavy vám totiž stačí jedna páčka a jediné tlačítko. Pro hru ve dvou lidech tak nepotřebujete ani žádné další ovladače, jednoduše vám postačí dva Joy-Cony. WarioWare je okamžitě hratelný i pro nehráče a stejně jako Super Mario Party a jiné tituly s podobně jednoduchým ovládáním nesmírně těží z předností Switche. Tedy z konzole, díky níž s sebou neustále taháte dva nabité ovladače, a můžete tak kdykoliv začít hrát.

Nejsilnějším aspektem Waria je bez debat multiplayer. Na tom celý WarioWare stojí, zatímco na singleplayeru padá. Respektive vyloženě nepadá, relativně zábavný je i v jednom člověku. Jen si nedokážu představit, že by si tu někdo našel větší porci kvalitního vyžití sám, leda že by využil online multiplayeru.

Ovšem ve dvou (na jednom Switchi), ideálně pak ve čtyřech (dva Switche skrze Local Wireless) je to teprve ten správný odvaz. WarioWare je šitý na míru hraní na domácí sešlosti, kde díky své přístupnosti a bezprostřednosti zvládne zabavit téměř kohokoliv, od dětí přes hardcore hráče až po starší ročníky.

V mikrohrách si většinou pomáháte a spolupracujete, ale zároveň se můžete v některých případech i mírně škádlit. Skrze režim Variety Pack navíc soutěžíte, kdo jakou mikrohru zvládne dřív, nebo hrajete proti sobě zdejší variace třeba na volejbal nebo air hockey. Nic z toho přitom netrvá minuty: Hektické tempo, stejně jako hektický vizuál, je tu skutečně všudypřítomné a všechno díky tomu příjemně odsýpá.

Just party

WarioWare: Get It Together! je jednoduchá, rychlá a ztřeštěná zábava. Někdy velká, jindy menší. Pokud nad ní nebudete moc přemýšlet, což vám stejně téměř nedovolí, veškeré případné nedostatky na povrch ani neprobublají. Nebude vám vadit, že některé úrovně vypadají, jako bych je vytvořil já v Malování, nebude vám vadit, že na některé mikrohry dostanete sotva kompatibilní postavu a trapné pokusy o příběh vám budou dokonale ukradené.

Jestliže jste na hru sami, poohlédněte se možná raději po něčem jiném. Podobně jako Super Mario Party dokáže WarioWare: Get It Together! nabídnout překvapivě velkou porci zábavy, jen na to musíte mít ideálně partičku kamarádů na jednom gauči a třeba se i něčím přiměřeně posilnit.

Je pak otázkou, jestli za takhle ztřeštěnou párty hru chcete dávat dvanáct stovek, ale na to si už musí odpovědět každý sám. Finanční možnosti, hodnotové žebříčky a frekvenci večírků s podobně naladěnými lidmi máme každý jiné.