Warhammer: End Times - Vermintide
Zábavná kooperativní akce v temném světě původního Warhammeru, do které je nutné se pouštět s živými spoluhráči. Koncept si sice tvůrci vypůjčili odjinud, ale přidávají k němu vlastní inovace a s dobře fungující partou je hraní Vermintide hotový krvavý požitek. Pro fanoušky kooperativních akcí či milovníky satisfakce z brutální řežby se jedná téměř o povinnost.
Další informace
Výrobce: | Fatshark |
Vydání: | 23. října 2015 |
Štítky: | fps, first person, multiplayer, kooperace, akční, online |
Na černočerné obloze zlověstně plane Morrslieb, chaotitový měsíc, a jeho nazelenalý svit zvěstuje zkázu. Zhoubu, která postihne město Ubersreik, protože právě tam dojde k invazi skavenů, obyvatel podzemních tunelů, vražedné rasy krysích mutantů vzešlých z chaotitu. Skaveni věří, že vláda nad celým světem na povrchu je předurčena právě jim. Na vás a třech dalších hrdinech bude, abyste jim to v kooperativní akci Warhammer: End Times - Vermintide rozmluvili. Hra je k dispozici momentálně pouze na PC, konzolové verze se plánují na první čtvrtletí roku 2016.
Úvodem je třeba
potvrdit to, co stejně muselo být jasné každému, kdo zhlédl nějaké video ze
hry. Ano, jedná se v podstatě o Left 4 Dead 2 v kulisách Warhammeru s několika
vlastními nápady. Ale za sebe mohu s klidným svědomím říct - když už kopírovat,
tak takhle. Vermintide je totiž, když se zadaří, zatraceně zábavná, strhující a
atmosférická akce.
Zoufalá defenziva
Obrana Ubersreiku je rozdělena do celkem třinácti většinou lineárních úrovní, které budete muset se svými kolegy splnit. Kdo hrál zmiňovanou zombie řežbu od Valve, bude ve Vermintide ihned jako doma - postup misemi stojí na kooperaci a týmové práci, kdy je byť jen chvilkové sólování velice obtížné. Kvůlli některým herním mechanikám je navíc delší samotářství zcela nemožné.
Jedná se o velice
příjemnou nutnost si neustále navzájem krýt záda. Pokud vám například vadí
dvorní způsoby nepřátel v mnoha současných akčních hrách bez útoků zezadu,
kterému chybí už jen poklonkování a patolízalské poděkování, když jim vrazíte
meč do břicha, budete ve Vermintide v sedmém nebi. Základní taktikou služebníků
Rohaté krysy je totiž útok ze zálohy, takže vpádů do týla a nečekaných
přepadení si užijete opravdu požehnaně.
Hlavně si na vás
ale občas počíhá okapový běžec, elitní skavenský vrah, a pokud se mu podaří
povalit vás na zem (což se mu většinou podaří), musí vás osvobodit
spolubojovník, jinak vás krysák nemilosrdně a bez okolků zařízne. Asi tedy
chápete, že pokud bez rozmyslu vyrazíte na samostatnou hrdinnou výpravu a krysí
zabiják si vás vyhlédne někde o tři ulice dál od vaší skupiny, dopadnete jak
sedláci u Chlumce.
Skavenobijci
Zkázu budete rozsévat s jedním z pěti hrdinů. K dispozici je trpasličí hraničář, bright wizard, císařský voják, elfí lučištnice a Sigmarův templář, známější jako lovec čarodějnic. Pro někoho může být trochu překvapivé rozhodnutí tvůrců vykreslit postavy jak se říká napevno - mají svá jména, své životopisy, při hraní na sebe pokřikují a popichují se.
To samozřejmě
znamená, že si je nemůžete nijak dál upravovat, například měnit pohlaví. Což je
mimochodem škoda, protože pokud vám planoucí vous k bright wizardovi zkrátka tak nějak
sedí víc, máte smůlu. Pochopitelně z toho také vyplývá nemožnost výskytu více hrdinů stejné
třídy v jedné partě - pokud vás tedy matchmaking zařadí do skupiny, kde už vaše
zvolená classa má zastoupení, můžete buď hledat dál, nebo zvolit jiného hrdinu,
který v grupě ještě není.
Samotné postavy
jsou nicméně vyvedeny velice dovedně, jejich herní styl se od sebe vcelku
zásadně liší, ale přitom nelze říci, že by hra za některou z nich byla méně
zábavná či nudnější. Každý rek je vybaven zbraní na blízko a na dálku, vybírat
lze většinou ze tří druhů - například meč se štítem, palcát se štítem či obouruční
kladivo pro rytíře. Zvolené zbraně dál upravují způsob hraní, nic vám tak nebrání
si oblíbeného geroje nastavit opravdu podle svého.
Ruce vedené Sigmarem
Bitky jsou brutální a divoké. Hlavy krysáků létají vzduchem, ulice se barví jejich černočernou krví. Zbraně opravdu mají váhu a každý kosti drtící dopad kladiva či sekery zabrní rukama skoro i vám u počítače. Samostatnou kapitolou je pak boj obouruč, který je, když se daří, neuvěřitelně uspokojivý. Mocné švihy gigantickým kladivem, tucty zpřelámaných skavenů, rozmlácených lebek a krvavá lázeň, za kterou by se nemusel stydět ani sám Ulrik.
O nic hůř na tom
ale rozhodně není řež menšími zbraněmi, metodické odražení štítem a rozpůlení
hlavy sekerou v podání trpaslíka, bleskové pobodání dýkami z provenience ladné
elfky či výrazový tanec výpadů rapírem a trhání zablešeného skaveního masa na
kusy pistolemi pod taktovkou lovce čarodějnic. Boj je ve Vermintide jednoduše
parádní a jelikož na něm hra stojí, jedná se samozřejmě o nejvýznamnější klad.
Nečekjte nicméně
žádný propracovaný šerm po vzoru Kingdom Come, to by vzhledem k drtivé
množstevní převaze nepřátel ani nešlo. Tohle je prostě Warhammer, kdy za sebou
legendární hrdinové zanechávají v prachu celé armády. K dispozici tak máte krom
silného a slabého úderu jen blok a povalení nepřátel na zem, které je ale
třeba, zejména na vyšší obtížnosti, precizně využívat.
Sladké odměny
Hra vás za vaše
snažení odměňuje kusy vybavení, konkrétně zbraněmi a cetkami - oblečení či
zbroj bohužel měnit nelze. Systém lootu se sice nejdřív jeví zmateně, ale
nakonec zjistíte, že je velice jednoduchý. Po každé vyhrané misi si hodíte
sedmi kostkami, každá z nich má dvě "pozitivní" a čtyři
"negativní" strany. Čím více kostek dopadne s "pozitivní"
stranou vzhůru, tím kvalitnější předmět získáte.
V misích pak můžete nalézt lepší kostky se třemi kladnými stranami a také grimoáry, které sice zaberou cenné místo v inventáři, ale pokud se povede s nimi misi dokončit, dostanete jako bonus pár kostek s ještě větší šancí na úspěch.
Klíčovým faktorem
je zde nicméně ono "pokud se povede misi dokončit". V případě, že
selžete, totiž nedostanete vůbec nic. Ano, tušíte správně, dokáže to být
příšerně frustrující, úrovně totiž trvají klidně půl hodiny či čtyřicet minut a
ne vždy je selhání vaší vinou - třeba když se odpojí, ať už úmyslně, či
nikoliv, hráč, který hru hostuje.
Strávit
pětadvacet minut masakrem, pak provést potupné fiasko a nedostat zhola nic, to
dokáže řádně zamávat s nervy. O to horší je situace ve dvou nejvyšších
obtížnostech, kde vás klidně i rána od válečné havěti, kterou se nepodaří
vykrýt, pošle z plného zdraví rovnou do kolen na zem, takže se dobře
probíhající postup může změnit v tragédii v rámci vteřin. Jen ve vyšších
obtížnostech ale lze získat vybavení legendární úrovně, takže nezbývá, než
zatnout zuby a fanaticky to zkusit znovu.
Na singl zapomeňte
Je nutné dodat,
že všechna uvedená chvála se vztahuje ke hraní v multiplayeru, tedy s živými
spoluhráči. Vermintide vás do toho sice nenutí, můžete se do ní pustit i sami
se třemi počítačem ovládanými partnery, ale důrazně doporučuji to ani
nezkoušet. Boti totiž mají potenciál vám hru absolutně znechutit.
Mají taktickou
inteligenci zeleniny, jejich priorita je vždy bezhlavě útočit, a to i v
případě, že se vedle nich válíte na zemi a pomalu vypouštíte duši. Měli by v
pohodě čas vás zvednout, ano, ale neobtěžují se. V ještě děsivějších případech,
a není jich málo, se potěšíte pohledem na to, jak už sice kolem žádní protivníci
nejsou, ale boti se zaseknou o šutr, běží na místě, a vy nakonec trapně
zahynete, což pošle do kopru celou misi.
Počítačem
ovládaní experti se vůbec s oblibou zasekávají o kde co, stojí, tupě zírají do
zdi a odmítají se hnout, protože někde ve vedlejším tunelu za dvacetimetrovou
zdí se pohybuje nepřítel. Jak moc příjemné to je, vzhledem k tomu, že sólo
postupovat prostě nelze, snad není nutné zdůrazňovat. Nesbírají grimoáry, ale s
radostí vám vyžerou všechny lékárny, i když je potřebujete daleko víc a podobně.
Překrásný Ubersreik
Když se zadíváte pozorně, zjistíte, že čistě technicky je grafika Vermintide spíše průměrná. Vyvažuje to ale parádní atmosférou a skvělým výtvarným provedením prostředí. Akce je navíc tak frenetická, že na pitvání rozlišení textur stejně nebudete mít ani čas ani náladu.
Pohroužení do
děje na obrazovce navíc parádním způsobem pomáhá výborné ozvučení. Hudba sice
ve většině případů chybí, ale když po podezřelém klidu před bouří prořízne
vzduch tón rohu následovaný pisklavým řevem stovek skavenů, kteří se následně
začnou valit ze střech i kanálů, začne nádherně mrazit v zádech.
Hrát či nehrát
Jediným do jisté
míry subjektivním nedostatkem tak zůstává absence endgame. Ano, můžete získávat
lepší a lepší zbraně, dokončit mise na nejvyšší obtížnost, ale co pak?
Například nějaký systém nekonečně se zvyšující obtížnosti po vzoru Diabla 3 s
online žebříčky by dal shánění pořádné výbavy a učení se hry opravdový smysl, a
tím by zábavnou mlátičku překoval na skutečnou pecku. I kdyby však snad něco
podobného do hry nikdy nepřibylo, stále tu máme povedenou zábavu minimálně na
patnáct hodin, a pokud máte podobný žánr v oblibě, pak klidně na
několikanásobně déle.
Hra je vůbec celkově skvěle napínavá, obtížná a zejména náročná na spolupráci. Vermintide vcelku očekávatelně provází klasický aspekt týmových akcí, kdy je kvalita zážitku v podstatě přímo úměrná kvalitě týmové hry ve skupině. Hrát s živými lidmi je proto nutnost, a ještě ideálněji se stálou sehranou partou. Odměnou vám bude strhující a zábavná řež v kulisách Warhammeru. Za Sigmara!