Warhammer 40,000: Space Marine 2

Že z předchozího odstavce nerozumíte ani slovu a jste temným univerzem Warhammeru 40,000 nepolíbení? Pak Space Marine 2 možná nebude úplně pro vás, pokud jste ale fanoušci, čeká vás fantastický velkofilm plný epických scén a fanouškovského servisu, který byste určitě neměli minout. Zběsilá a krvavá akce od Saber Interactive je splněným snem každého, komu vesmírní mariňáci učarovali.

Codex Astartes podporuje tuto akci

Space Marine 2 je mnohem víc Warhammer než jeho 13 let starý předchůdce. Jde to vidět z úplně každého modelu, z každé repliky pronesené s příkladnou vážností a fanatickou oddaností Bohu-Císaři, jehož světlo doprovází Impérum lidí ve 41. miléniu.

Stejně jako se hra moc neobtěžuje vám, kromě úvodních pár řádek na začátku hry, vysvětlit, co je komplexní univerzum Warhammeru 40,000 zač, ani já nebudu ztrácet čas příběhovou expozicí a vysvětlováním všech zákonitostí sci-fi světa, který je s námi skoro 40 let.

Hra jde totiž na ruku hlavně fanouškům. Na všechny ostatní, kteří dosud o Warhammer ani nezavadili, ale pořád čeká v jádru adrenalinová akce plná bombastických scenérií, špičkového vizuálu a uspokojivého řezání, sekání, střílení a dupání po roztodivných emzácích a démonech.

Space Marine 2 jde ve zobrazení grimdark univerza do neskutečných detailů. Pod naleštěným keramitem vizuálního pozlátka se skrývá maniakalní cit pro práci se zdrojovým materiálem. Každý rozhovor odkazuje na nějakou známou událost a každý model je pokývnutí k plastovým miniaturám.

Jako tabletopový hráč Deathwatche jsem měl obrovskou radost, když se v úvodních vteřinách hry objevil ikonický transportér Corvus Blackstar. Když Titus v prologu nosí firstborn zbroj Deathwatch veteránů, která je jedna ku jedné identická s modely, kterých jsem namaloval asi dvacet. Do poslední sumky a insignie Inkvizice.

Během putování po trojici planet ale narazíte na spřátelená pomrknutí doslova na každém rohu. Bojiště brázdí Impulsory, osmý regiment cadianské gardy fanaticky zvolává známou mantru, že se planeta zlomila dřív než její obránci, procházíte kolem hořících vraků tanků Leman Russ, tech-kněží Mechanika vyvolávacích v pokřivených technologických rituálech oslavné mantry duchům ve stroji a uprostřed toho všeho se tyčí nadlidské siluety vesmírných mariňáků. Geneticky vyšlechtěných strojů na zabíjení.

Úplně každá scéna vyvolává nadšené „Óóó“ a „Ááá“. Tohle je ono! Tohle je ultimátní simulátor vesmírného mariňáka se vším všudy. Bolter porno par excellence.

Smrt špinavému xenosu!

Hratelnost je velmi přímočará – kosíte úplně všechno, co vám přijde do cesty. A že vám toho Space Marine 2 pošle do cesty hodně! Swarm engine, který skvěle vykresloval hordy zombíků ve World War Z dokáže zobrazit ohromující hordy Tyranidů a vrhne na vás takové roje nenažraného xenosu, že mnohdy ani nevíte, odkud je začít xenocidovat.

K ruce máte širokou paletu zbrojnice Astartes, ať už se jedná o různé mutace bolterů, plasmu, melty, těžké boltery, flamer nebo i těžkotonážní las fusil odstřelovačku. Stejně tak žádný space marine nevyjde do boje bez věrného chainswordu, power swordu, thunder hammeru či obyčejného bojového nože, který se ale v rukách mariňáka promění ve zbraň hromadného ničení.

Rytmus akce je opojný. Pěkně zdálky pročistit řady explozivní municí bolteru, na blízko si proklestit cestu skrz roj k válečníkům a jiným speciálním exemplářům adaptivní evoluce Tyranidů a ty sprovodit ze světa, pokud možno pořádně šťavnatou fatalitou. Když totiž vůdce roje zahyne, přeruší se synaptické spojení s menšími Tyranidy a ti okamžitě umírají.

Houfy běžných hormagauntů a termagantů ale nejsou jen nějaká poznámka pod čarou, kterou můžete ignorovat. Síla Tyranidů je v počtu, a i základní mutace vám můžou pořádně zavařit.

A nejen masakrováním Tyranidů je mariňák živ. Zhruba v polovině kampaně se na scéně objeví i síly Chaosu s heretickými Astartes, kteří před deseti tisíci lety zradili Císaře v Horově kacířství, jež navždy změnilo Impérium.

Space Marine 2 mnohem víc hraje na parírování a úhyby, které vás odmění zdrcujícím kritickým zásahem, a hlavně doplněním štítu. Konečně, na rozdíl od jedničky, jste během brutálních animací finišerů nezranitelní! To ale neznamená, že byste hordou procházeli jako nůž máslem. Space Marine 2 vám dokáže propůjčit tu správnou power fantasy a počítadlo mrtvých ke konci hry dosahuje tisíců, strašně ale záleží, jak vlastně hru budete hrát.

Líní primaris

Jde zřetelně vidět, že Space Marine 2 byl od začátku koncipován jako hra pro více hráčů. Celou kampaní můžete projít s přáteli, jelikož Titus krom kratičkého prologu má po boku své věrné spolubojovníky Chairona a Gadriela. I v PvE režimu plníte vedlejší mise, jež se zajímavě proplétají s hlavním příběhem, v trojici mariňáků.

Hra je v pohodě hratelná sólo, kdy se Astartes chopí umělá inteligence, ale pak se připravte, že si některé fazety vůbec neužijete. Vývojáři například označují za doporučenou obtížnost veterána čili druhou nejvyšší. Pokud se ale do hry na tuhle obtížnost pustíte bez pomoci přátel, budete umírat možná až příliš často a opojná power fantasy ultimátního válečného stroje se vytrácí.

Zalily mne při hraní vzpomínky na první díl, ve kterém vás orčí odstřelovači byli schopni smést na pár výstřelů. A stejně to působí i tady… že keramit si s bioprojektily tyranidů moc neporadí a pořád jste na štíru se zdravím a na pokraji smrti.

Výzvu spíš než příliš tuzí nepřátelé komplikují tupí společníci ovládání umělou inteligencí. Jejich efektivita v boji je totiž přinejmenším pochybná. Zatímco se válíte na zemi a čekáte na oživení (mimochodem, ani to občas nezvládnou), všimnete si, jak zmateně pobíhají, občas vystřelí, sem tam do něčeho seknou, ale s takovým bojovým nasazením by šli okamžitě k nejbližšímu kaplanovi pro výprask.

Výmluvné jsou potom statistiky z PvE. Zatímco já jsem za misi zvládl zlikvidovat třeba 11, 12 speciálních, silnějších Tyranidů, boti si poradili s jedním… nebo i žádným. A jsou to právě unikátní nepřátelé, které potřebujete kosit, protože tím likvidujete i běžné tyranidy.

Vysokorozpočtový velkofilm

Pro Warhammerem nepolíbené je Space Marine 2 skvělá rubačka, která vám vydrží asi 15 hodin na jedno dokončení kampaně a šestice vedlejších misí. Což je za mě ideální délka na to, aby se hra nevyčerpala. Užijete si epickou scenérii, výhledy na megalomanská města a katedrály, které obléhají miliardy Tyranidů, zničující závěr invaze úlové flotily, zkřížíte chainsword s hrstkou zajímavých a ikonických bossů, zhlédnete fantastické filmečky a vyslechnete nezapomenutelné hlášky.

Něco víc? Vlastně ani ne, pořád budete něco kosit, kydlit a kuchat – což není vůbec špatně, protože stejně jako Doom, tak i Space Marine 2 zvládá akci nadmíru zábavně a uspokojivě. Občas hra proloží nekonečný masakr masakrem s jump packem nebo taktičtější pasáží s plamenometem, ale gró se jinak takřka nemění. Ono stejně jako život Adeptus Astartes, tak i krutá realita 41. milénia je konstantní válka.

Hra u toho ale špičkově vypadá, a hlavně i s větším počtem nepřátel na obrazovce ani necukne. Vizuál je úchvatný, brnění mariňáků je v jednom kuse zachlístané krví nebo bahnem močálů, pořád někde něco vybuchuje, zvedá se prach z dopadajících spór, prostředí se pravidelně mění, aby vás nikdy neomrzelo a nabízí neskutečné výhledy na impozantní neogotické scenérie.

Zmínit musím i skvělý soundtrack plný zélotských chorálů, varhan a temného industriálního podkresu, který střídají epické orchestrální skladby dávající vám pocit, že hrdinská smrt v boji za Císaře je tou jedinou správnou cestou.

Space Marine 2 je vysokorozpočtový velkofilm. Tam, kde je Rogue Trader epická a temná knižní sága, je Space Marine 2 nabušený třiáčkový akčňák pro stříbrná plátna (navíc s českými titulky).

S bojovými bratry proti zrádcovským legiím

Třešničkou na dortu je pak i PvE režim (PvP servery v době recenzování zely prázdnotou, protože hru měli jen novináři). Hrajete totiž za jednu ze šesti mariňáckých tříd. Ať už to je vanguard s přitahovacím hákem, bulwark s mečem a štítem nebo třeba heavy v gravis zbroji s těžkým bolterem. Pokud znáte tabletop, hned rozeznáte ve vanguardovi Reivery nebo Incursory ve Phobos armoru, v bulwarkovi Bladeguard Veterany a podobně.

Každá specializace má pak vlastní strom dovedností, unikátní výzbroj, která také leveluje a získává perky, a hlavně speciální schopnost. Jinak se za ně hraje, a byť zatím pořád točíte těch šest stejných, zhruba půlhodinových misí, pravidelně se k nim vracím i po dohrání hlavní dějové linky a nemůžu se dočkat, až do nich naskočí i ostatní hráči.

Jednak za každé dokončení úkolu vždycky něco dostanete. Může to být nová úroveň postavy, zbraně, nový typ zbroje nebo jen rekviziční body, za které si nakupujete další libůstky.

Pak je tu ovšem i lákadlo v podobě jiných obtížností, protože byť se náplň misí jako takových nemění, výzva ano. Můžete najednou potkat minibossy, místo jednoho generátoru bránit dva, hordy a démoni jsou smrtonosnější, ale je taky větší zábava je kosit, protože máte poodemykané nové perky a synergie.

Protože v PvE režimu nehrajete za Tita, můžete si taky vytvořit vlastního mariňáka přesně podle svého gusta! Odemykat si nové druhy nárameníků, přileb, hrudních plátů s pečetěmi čistoty. Do toho kupovat barvy (pojmenované podle oficiálních odstínů citadel barev jako třeba Eshin Grey a Khorne Red), heraldiku mariňáckých kapitul, takže si můžete udělat Space Mariňáka ze své oblíbené stáje.

Nebo se na nějaké Carcharodony a Dark Angely vykašlat a udělat si vlastní kapitulu v takových barvách a vzorech, jaké se vám líbí, byť bych třeba ocenil nějaký editor emblémů, ať si můžete udělat i vlastní loga.

Bůh-Císař žehná této hře

Pochválit musím i zpracování haptické odezvy a adaptivních triggerů na ovladači DualSense. Bolter pořádně kope, strany ovladače na střídačku vibrují do rytmu dusotu mariňáka a po dlouhé době mám konečně pocit, že někdo nad využitím funkcí ovladače trochu přemýšlel.

Nebudu zastírat, a z textu je to snad patrné, že jsem si Space Marine 2 náramně užil. Nebude to asi hra pro každého, ale dám ruku do ohně za to, že milovníkům Warhammeru udělá velkou radost. Stejně tak je určitě lepší do bezútěšné budoucnosti naskočit s přáteli nebo minimálně nelámat hůl nad povedenou progresí v multiplayerových režimech a zkusit hru více hráčů, i když jste si tenhle titul pořídili hlavně kvůli kampani.

A kdo ví, pokud jste Warhammerem nepolíbení, třeba právě tato hra vám natolik učaruje, že se vám knihovny i police zanedlouho zaplní figurkami a knížkami. Ostatně největší poklonou je fakt, že jsem po dohrání dostal obrovskou chuť si namalovat armádu Ultramariňáků do tabletopu.

Poručík Titus se vrací ve velkém stylu a jediný xenos a démon nemůže pod neutuchající palbou bolteru zůstat naživu. Obzvlášť, když je taková zábava rvát jejich těla na kusy a posílat jejich duše do Warpu.