Warhammer 40,000: Rogue Trader

Pro fanatiky i bezvěrce

Než si ale povíme, jak se nejnovější megalomanský počin Owlcat Games hraje, je nutné se pozastavit nad tím, jestli je Rogue Trader vůbec to pravé ořechové zrovna pro vás. Hra je totiž zasazená v komplexním a komplikovaném světě Warhammeru 40,000 a skočit do ní rovnýma nohama bez alespoň základní znalosti zdejšího brutálního světa vás zbytečně ochudí o některé propracované nuance a unikátní atmosféru.

Přestože hra disponuje poměrně rozsáhlým kodexem a strohými vysvětlivkami některých neologismů, aby zákonitosti groteskní budoucnosti v konstantní válce přiblížila i hráčům Warhammerem nepolíbeným, uděláte vlastnímu potěšení ze hry obrovskou službu krátkým samostudiem nějaké internetové encyklopedie.

Je dobré mít alespoň základní povědomí o různých morbidních rasách, které nekonečný vesmír 41. milénia obývají, o uspořádání Impéria, kterému ze Zlatého trůnu vládne Bůh-Císař, a v neposlední řadě si alespoň v pár odstavcích nastudovat události Horus Heresy. To abyste věděli, proč se Impérium přetvořilo z militantního sekularismu ve vyšinutou teokratickou Eklesiarchii, kde je i obyčejné tankování paliva do raketoplánu náboženský obřad a kacířství hrdelní zločin, za který se skryje téměř cokoliv.

Velvyslanec Boha-Císaře

Pomůže vám to nejen lépe vklouznout do zdejších zákonitostí, ale hlavně se adekvátně zhostit své role v celém soukolí. Protože, věřte mi, jestli něco Rogue Trader bravurně umí, tak dát vám volnost hrát přesně takového pomatence, jaký si svět Warhammeru zasluhuje. Pokud vám chybělo RPG, kde je hraní za zlouny spíše na obtíž, tak tady dejte různým Mirkům Dušínům rovnou vale, protože dobrotivcům mezi všemi těmi démony Chaosu a fanatickými inkvizitory pšenka nepokvete.

Owlcat Games se až s maniakálním citem pro detail zhostili přetvoření grimdark univerza se vším, co k tomu náleží, a otevírají hned několik cest, jak v zapadlém koutu vesmíru Koronus Expanse přežít a udržet si moc. Ať se vydáte cestou heretika, kterému není cizí paktování se s libovolnou nelidskou xenos špínou a kulty Chaosu, vladaře, kterému jde především o dobro a živobytí poddaných, nebo dogmatického vyšinutce, který se pro svátost Impéria nebojí páchat ty nejodpornější zločiny.

Na rozdíl od jiných RPG podobného střihu totiž nezačínáte jako bezejmenná nicka, která vyráží za dobrodružstvím, aby se záhy jala zachraňovat svět. Jste Rogue Trader: Diplomat, obchodník, vládce planet, vyslanec a reprezentant samotného Císaře, kterému je v hierarchii Impéria málokdo roven a nad jehož metodami přivírá obě oči i uši samotná Inkvizice.

Při dobývání vesmíru často účel světí prostředky. I kdyby to mělo znamenat obchodování s kacířskými xenos artefakty. Tím vzniká poměrně široké hrací pole pro vlastní formování osobnosti, které není svázáné pro Warhammer někdy typickým přístupem: „Všechno je kacířství a musí hořet.“ Byť takto hrát samozřejmě můžete taky.

A podle toho také vypadá měřítko událostí, se kterými se budete potýkat. Vaše slovo se v piráty, korupcí a bezvěrci prolezlém Koronus Expanse v podstatě rovná vůli Boha lidí a vaše rozhodnutí budou často ovlivňovat osudy celých planet a desítek miliard jejich obyvatel.

Jestli vám vadila pohádková stylizace vznešené fantasy v Baldur’s Gate III a chcete něco trochu… šťavnatějšího a ponurého, tak tady jste na správné adrese. Příběhy Rogue Tradera jsou plné utrpení, nesmyslné smrti, zbytečnosti jednotlivce, tragických osudů a černočerných příběhových voleb, které ale na jedničku s hvězdičkou zapadají do koloritu Warhammeru. Z každého řádku textu a grafického modelu jde krásně vidět, že si v Owlcat dali tu práci nejprve univerzu porozumět a až pak do něj vsadit desítky úkolů, které vám vydrží i na 150 hodin.

Kapitola z kodexu

Jen se připravte na to, že Rogue Trader drtivou většinu příběhu předvádí v textové podobě s minimem dabingu a bez pokročilé angličtiny si hraní užijete jenom z půlky. A netýká se to jenom rozmáchlých dialogů nebo téměř gamebookových pasáží ve formě kroniky vašeho rodu – to když se dějí události v takovém měřítku, že by je bylo velmi náročné zachytit cutscénou.

Můžu vám ale říct, že celá hra je napsaná fantasticky a Owlcat Games by mohli z fleku psát pro Black Library. Například restart lodního počítače je takřka religiózní text, který komunikaci s duší stroje se zápalem popisuje jako posvátný náboženský rituál. Boční detektivní příběh zase poutavě vypráví o mstivém pirátovi, jež ze své nemesis udělal lobotomizovaného servitora, kterému ale neporušil paměť, takže vnímá a cítí. Křik miliard lidí rezonuje řádky, když je kacířství tak rozlezlé, že nezbývá než celou planetu očistit posvátným ohněm. Mimochodem, už jsem říkal, že je Rogue Trader vážně grimdark?

Složitě jsou popsané i vyšší desítky schopností a perků jednotlivých postav, kterým navíc dominují i poměrně komplexní a neintuitivní matematické formulky. Jazyk a obrovské množství psaného textu mohou být překážkou netrpělivým, kteří hledají hlavně akci.

Hra ale zvládá jednotlivé vrstvy mechanismů v rozumném tempu vršit na sebe a s košatým RPG systémem vás seznamuje opatrně. Jak už jsem řekl výše: Čeká vás zážitek na více než sto hodin, autoři si toho jsou dobře vědomí a nikam nechvátají.

Šest kacířů na toulkách vesmírem

Jako čerstvý Rogue Trader stanete na palubě vlastní neogotické mezihvězdné lodi, která pojímá miliony vojáků, servitorů, kapitánů, akolytů a techkněží. Máte jediný cíl: Vládnout vám svěřeným planetám a kouknout na zub nějaké nové čertovině Chaosu, která se v Koronus Expanse klube.

K tomu vám bude pomáhat pestrá a skvěle napsaná skupinka nepravděpodobných společníků, kteří jsou v podstatě nejlepšími hity Warhammeru. Ať už to je neposvěcený psyker, řádová sestra z Adeptus Sororitas, člen Inkvizice, nebo kněz řádu Adeptus Mechanicus, každá postava má vlastní motivaci, přesvědčení a bude vám dávat hlasitě najevo nesouhlas s vašimi činy.

Rogue Trader také zajímavě nakládá s povoláními, protože nejde o klasického válečníka, kouzelníka a zloděje. Zhostit se můžete například důstojníka Astra Militarum, který svůj tah propůjčuje jiným bojovníkům a umožňuje tak vašim nejzákeřnějším svěřencům útočit několikrát za kolo. Grand Strategist zase rozděluje bojiště na frontovou, boční a zadní linii, které vaší jednotce propůjčují bonusy ke krytí a boji. Operativci a jejich pokročilá povolání lovce odměn a vraha se zase zaměřují na oslabování soupeřů a zničující útoky z boků nepřítele.

Do toho má krom archetypu každá postava i své unikátní dovednosti, jež jsou dané jejím původem. Magos Explorator z Adeptus Mechanicus, Pasqual Haneumann, je sice operativec, stejně jako psykerka Idira Tlass, a proto mají některé dovednosti stejné, jenže Idira díky svému psykerskému původu umí ohýbat Warp a sesílat ničivá „kouzla“, zatímco Pasqual skrz vzývání Omnissiaha zvládne oslabit vše mechanického původu. I když máte skupinku, ve které se zdánlivě opakují povolání, každá postava se hraje trochu jinak a má v boji trochu jinou úlohu.

Když už jsme u těch společníků, tak nepamatuji RPG, které by lehkovážněji nakládalo s jejich osudem. Obzvlášť když do vybroušení jejich povah a osobních dějových linek šla tak obrovská porce práce. V průběhu hraní budete mít u každého člena družiny hned několik příležitostí, kdy je můžete prostě a jednoduše zabít. Proč? No přece abyste roleplayovali! Když hrajete za fanatického dogmatika, přece na palubě vlastní lodi nestrpíte nějaké odporné xenos stvoření nebo zdivočelou psykerku, které do ouška našeptává půlka démonů Chaosu!

Konečně tady taky máme hru, ve které se to nehemží jen Space Marines. Asi by to ale nebyl Warhammer, kdyby se nakonec v Rogue Traderovi nějací neobjevili, ale oproti zobrazení v jiných hrách a médiích je tady středobodem lidstvo a politika a do té se jaksi legie krvelačné bojové mašinérie Impéria zas tak nehodí. O to epičtěji a impozantněji ale Adeptus Astartes působí, když na ně natrefíte.

Čtyřicet tisíc soubojů

Byť jsem během hraní družinu vybíral spíše kvůli podobnému přesvědčení a sympatiím (a romanci, i ta má v 41. miléniu místo), důležitá je hlavně jejich role v boji. Rogue Trader se totiž během konfliktů mění z klasického izometrického RPG v návykovou tahovku, kde rozmístění vašich svěřenců udává čtvercová síť a jejich pohyb a akce bodíky.

Opět, komplexita soubojového systému odpovídá klasickým RPG. Pokud vám nedělal problém Baldur, neměli byste mít problém ani s Rogue Traderem. Jasně, schopností je hodně, synergií ještě více, ale hra vám jednotlivé mechanismy parádně dávkuje. Než se dostanete k podtřídám jednotlivých rolí, budete mít základy v malíku a každému členovi družiny přirozeně přiřazenou funkci ve skupině. Od útočných jednotek, přes podpůrné, specialisty na boj zblízka, až po odstřelovače, experty na obrněné cíle a ničitele skupinek slabšího kanónenfutru.

Do poměrně tradičního soubojáku, ve kterém hraje prim poloviční a úplný kryt, parádně zapadá zajímavý mechanismus psykerů, tedy takových sci-fi kouzelníků. Ti si na pomoc povolávají síly Chaosu. S každým kouzlem ale slábne opona mezi realitou a Warpem. Tato hodnota je sdílená pro všechny účastníky souboje, takže v na kouzla bohatém konfliktu si moc blesků nezametáte.

Pokud tedy nechcete riskovat protržení přediva reality, které může přivolat extrémně tuhého démona, omráčit a odhodit spolubojovníky i protivníky nebo dát pořádnou herdu vašemu psykerovi. Slábnoucí hranice mezi imateriem a reálným prostorem se navíc výborně projevuje i graficky.

Po bojišti se začnou procházet duše zemřelých, z povrchů na vás zírají pekelné oči a celé bitevní pole se zabarví do nachového odstínu, které doprovází démonický šepot. Každý pixel dává jasně najevo, že protrhnutí Warpu je na spadnutí a rázem se z triviální potyčky může stát extrémně obtížný souboj.

Hrdinové a zoufalci

Boj je ale málokdy dopředu prohraný. Vaši rekové mají k ruce ještě heroické a zoufalé činy. Jde o jakési ultimátní schopnosti, které dokáží na poslední chvíli zvrátit průběh bitvy. Čím lépe (respektive hůř) se vám daří, tím více náboženského zápalu motivuje vaše hrdiny k extrémně silným útokům a manévrům.

Byť někdy jsou schopnosti postav ne úplně zdárně vysvětleny, málokdy uděláte chybu z nepozornosti nebo neznalosti. Každý tah si totiž můžete před samotným provedením naplánovat a zjistit, jestli po přesunu do krytu bude mít voják protivníka stále na mušce, jak to ovlivní jeho šanci na zásah, popřípadě kolik kterým útokem uštědří poškození.

Komplexní tahový systém by vás tak rozhodně od hraní Rogue Tradera neměl odradit. Navíc téměř každý soubojový modifikátor si můžete kdykoliv upravit a dynamicky si tak nastavit míru obtížnosti.

A to jsem ani nezmínil, že konflikty se řeší nejen na zemi, ale i ve vesmíru mezi futuristickými korzáry a fregatami. Masivní plovoucí katedrálu Rogue Tradera můžete vylepšovat, levelovat, osázet nepřeberným množstvím bočních kanónů a torpédových šachet, takřka jako další postavu. Mohutné koráby se pak na šachovnici vesmírných střetů pohybují s velkou hybností a otáčejí se jen velmi pomalu.

Těžkopádné kormidlování lodí a snaha vmanévrovat se protivníkovi na tu stranu plavidla, která má oslabené štíty, je vítaným osvěžením pozemních střetů a opravdu více než všechno připomíná námořní souboje.

Vítanou změnou od předchozích titulů Owlcat Games je také fakt, že podstatně ubylo vatových soubojů. Málokterý konflikt je jen tak do počtu, a byť i na ně během stovky hodin občas narazíte (hlavně při náhodných přepadeních), obrovská míra rozmanitých protivníků, extrahovaných z nejzazších hlubin Warhammeru, činí většinu soubojů unikátními a zajímavými.

Smysluplný román

Totéž platí i pro náplň úkolů. Málokterý quest působí jako zapomenutelná výplň. Úroveň vedlejších příběhů se klidně může rovnat se Zaklínačem 3, Baldurem nebo podobnými špičkami žánru a i u Rogue Tradera platí, že kvalita ční vysoce nad kvantitou.

Týká se to i správy vašich planetárních kolonií. Každá je unikátní, odvíjí se na nich jedinečné příběhy, které svými výnosy a rozhodováním formujete k vlastnímu obrazu, a jejich zvelebování vám propůjčuje jedinečné perky a předměty.

Taková vězeňská planeta Vheabos VI má problém s mimozemšťany, tedy, prostě se xenos, nelidmi, a je jen na vás, jak si s nebezpečím poradíte, jaké z toho vytěžíte bonusy, vyvodíte následky pro tamní obyvatelstvo a ve výsledku i jaký pak bude osud pochmurné planety na konci hry.

Je trochu škoda, že zrovna správu kolonií reprezentuje jenom obrázek planety s několika ikonkami a (jak jinak) hutnou porcí textu. Líbilo by se mi, kdyby se vám svěřené državy měnily i vizuálně, přesně podle toho, jak stavíte megalomanská města, památníky Císaři na orbitě nebo jak obyvatelstvo řídne veřejnými popravami a osady doutnají v plamenech očistného ohně.

Pestrobarevný grimdark

Jinak je ale grafika výborná, byť si nejde nevšimnout trochu zastaralého zpracování. Opět, kdyby Rogue Trader nevyšel ve stejném roce jako Baldur, nejspíš by nad staromilským vzhledem, který připomíná klasická izometrická RPG, nikdo ani nemrkl. Takhle se nemůžu zbavit pocitu, že grafika o pořádný krok vesmírného mariňáka zaostává za konkurencí.

Neznamená to ale, že by kvůli tomu plně nevynikla kreativita, s jakou tvůrci groteskní svět Warhammeru přivedli k životu. Fantastické využití barev a barevných přechodů skutečně evokuje tabletopové dioráma. Bohatě zdobené postavy, bizarní a brutální výjevy nesmiřitelného světa, spletence biomasy s technikou, ohromné hyperkonstrukce v gotickém stylu. Zkrátka každá obrazovka a scenérie se přímo hemží nápaditostí.

Platí to i pro hudbu. Pobožné chorály střídají syntetizátory a zneklidňující smyčce. Ve vypjatých soubojích se vám zase do uší zakousne řízný metal. Za celých 120 hodin herní doby jsem neměl jedinkrát nutkání pustit si jiný hudební podkres nebo pocit, že by se futuristické podtóny a aranže příliš opakovaly.

Nečisté bugy

Dosud jsem Rogue Tradera hlavně chválil. Nyní ale nastal čas podívat se na velký a objektivní problém, který často tituly od Owlcat trápí a nevyhnul se ani eposu z poutavého univerza Warhammeru. Tím není nic jiného než technické zpracování.

Přestože jsem rád, že jsem hru dohrál až po vydání a nemusel jsem závěrečné hodnocení udělovat z recenzentské verze, protože byla prostě a jednoduše rozbitá, stále ve hře přetrvává bugů více než démonů v chaosem posedlém kogitátoru.

Z vyložených nedodělků, které smázly i desítky minut postupu, po opravách sice zbyly spíše úsměvné a otravné chyby, ale je jich tolik, že takřka neuběhne hodina, abyste na nějakou nenarazili. Cokoliv od občas chybějícího popisku, přes mizející předměty v inventáři, až po takové libůstky, jako dvakrát naspawnovaná NPC a postavy zaseklé na dlouhé sekundy v animaci.

Jako mám víru v Císaře, tak věřím, že Owlcat vše časem dopilují. Svědčí o tom obrovský pokrok, který hra za poslední měsíc udělala, ale bylo by špatné si nalhávat, že je nyní všechno v pořádku a měli byste okamžitě chvátat do digitálního chrámu si Rogue Tradera pořídit. Věřím, že fanoušci Warhammeru hrají od prvního dne, a pokud si hru nešetříte třeba na klidnější čas svátků, klidně ještě měsíc vyčkejte, než bude její stav zase o trochu odladěnější.

Připravte se také na velmi častá a otravná načítání, která nejvíce obtěžují při průzkumu obrovského vesmíru Koronus Expanse. Každé překliknutí ze soustavy na velitelský můstek nebo na galaktickou mapu znamená několikavteřinovou načítací obrazovku… A že takto budete přepínat často!

Brutální závěr roku

Přes to všechno jde ale bez okolků o druhé nejlepší RPG loňského roku. Šel bych dokonce tak daleko, že kdyby nikdy nevznikl Baldur’s Gate III od Larianů, úplně s klidem by se pokračování mohli zhostit Owlcat Games a jsem náramně zvědavý, s čím přijdou příště. Po Rogue Traderovi bych se jim nebál svěřit jakoukoliv prominentní značku. Čirou škálou, rozsahem a detailně vystavěným příběhem se jim totiž vyrovná jen málokdo.

A pro všechny, kterým naskočení do 40 let rozjetého vlaku masivního univerza Warhammeru 40,000 přijde příliš ohromující a zastrašující, mám jediné poselství: Rogue Trader je ideální vstupní branou. Jen varuji, že vás může velmi snadno pohltit jako dimenzní brána Warpu, ani se nenadějete a už vám domů míří zásilka s plastovými miniaturami a knížkami. Císař ochraňuj!