Warhammer 40,000: Mechanicus

Maso dvou kovů

Mechanicus hráče staví do role velitele jednotek technokultu Adeptus Mechanicus, jenž je součástí expedice na tajemnou planetu Silva Tenebris. Podobně jako v nedávno recenzovaném Gladiovi, i tam dojde k neodvratnému setkání se zlověstnými, čerstvě probuzenými Necrony. To vede samozřejmě už z principu věci k zásadnímu schizmatu mezi členy výpravy.

Fanatičtí (imperiální) uctívači Mechanického boha totiž stojí před technologicky vyspělejším nepřítelem, a tak není snadné nepropadnout pokušení je spíše zkusit zkoumat a jejich technologií vylepšit své vlastní skráně než je prostě jen vyhladit. K jejich smůle je však členem výpravy také tradiční prudič inkvizitor bdící nad dodržováním císařských direktiv při střetu s cizáckým šmejdem během podobných výsadků. Vše stojící v cestě lidské expanzi napříč galaxií je herezí, kterou je nutné bez milosti potřít.

Herně Mechanicus zkouší nahlížet na nikdy nekončící válečnou vřavu 41. tisíciletí méně otřelejší a komornější formou, než bývá zvykem. Moderní taktické tahovky se dnes málokdy odklánějí od mustru XCOMu. Ano, i Mechanicus si v lecčems bere inspiraci z populárního hegemona, ale přináší i řadu vlastních zajímavých mechanik. A nebýt určitých neduhů, mohl to ve své kategorii dotáhnout skoro tak daleko jako loňský geniální suverén Into the Breach.

Na rozdíl např. od klaustrofobního Space Hulk: Tactics, který se úpěnlivě snaží portovat deskovou hru v zajetí nešťastných vrhů kostek, které dokáží spolehlivě anulovat veškeré taktické pachtění, Mechanicus nabízí mnohem odvázanější přístup ke svému taktickému jádru. Ten zpočátku umí pořádně nadchnout a dychtivého hráče doslova přikovat ke monitoru s příslibem onoho příslovečného svěžího vánku. 

Trojjediná výprava do hlubin země

Každý z necroních bossů má na Silva Tenebris svou vlastní rozsáhlou unikátní kryptu v podobě podzemního komplexu plného nástrah. Jejich probouzení probíhá asynchronně, takže máte nějaký ten čas k dobru odsekat ‚hydře‘ všechny hlavy před tím, než na vás vyrukuje v plné síle. Čas a regenerační schopnosti nepřátel přitom představují vaší hlavní překážku.

To se zpočátku jeví jako zaručená výzva a velmi svěží mechanika prostupující všechny systémy hry. V levém horním rohu obrazovky na vás kouká procentuální ukazatel stavu probuzení nekropole navyšující se po každé odehrané misi. Jakmile dosáhne 100 %, hra vás pošle do závěrečného klání s tím, co jste si stihli doposud vydobýt. Proč to celé zní lépe, než jak to funguje, si ale povíme až za chvíli.

Hra se odehrává ve třech základních rovinách. Management jednotek na základně, pohyb po mapě s kontextuálními eventy připomínající gamebooky a samotný boj v izometrických 3D arénách. První z nich nadchne především všechny ty, kdož se rádi rochní ve „výstrojních“ radovánkách a RPG statistikách. Každého z technokněží lze vizuálně upravit a namíchat ten správný koktejl smrtících schopností. Hra nabízí šest dovednostních stromů, přičemž hráče nesvazuje, nýbrž umožňuje jejich libovolné míchání.

Měnou zde nejsou body zkušenosti, ale Blackstone, materiál získaný při dobrodružstvích v temných kobkách. Trochu podivná je však povinnost po každé získané dovednosti odemknout za stejnou měnu také odpovídající část výstroje. To se projeví především během kombinací skillů různých stromů, kdy se v inventáři zbytečně kupí u každého mága prakticky tatáž veteš. Každá mise má dopředu deklarovanou obtížnost, odměnu v podobě měny, vybavení či nových typů doprovodných jednotek. Misí máte pokaždé na výběr hned několik.

Putovní strategická mapa, po které během mise svou kohortu posouváte, připomíná nápadně podobný systém v již zmíněném Space Hulk: Tactics, je ovšem mnohem zábavnější. Pohyb po mapě probudí nepřátele a čím více času zde strávíte, tím více bonusů získají při vašem střetu. Logicky lze tedy nasadit nejpřímočařejší cestu k jasně zvýrazněnému cíli mise. Jenže v tom případě se okradete o možnost získat vlastní odměny v podobě Blackstone, bonusů či extra výbavy z vyznačených místností.

Tam na vás čeká volba v rámci příběhových zkazek připomínající interaktivní literaturu. Vaše rozhodnutí (mnohdy však čistě náhodně) pak určí postih či odměnu, zpravidla však to první. To koneckonců dokáže, zejména v první části hry, docela přesvědčivě gradovat atmosféru společně s příběhovými dialogy a parádním hudebním doprovodem.

Spojení mechanickou mocí

Samotný střet Necronů a technokněží Martových jsou v pak podobné dikci zhruba do půlky hry nesmírně pohlcující. Vaši mágové a jejich věrní Skitariiové se budou potýkat s velmi různorodým arzenálem necroních zabijáků. Na mušku svých odstřelovacích pušek si je vezmou úskoční Deathmarkové, zaplaví je hordy Flayed Ones a hromadně jim budou působit bolest Immortalové a jejich těžké kanóny a mnoho dalších.

Podobně jako ve Space Hulku, i tady jsou k dispozici extra akční body – body kognice (BK), které lze využít k univerzálně. Každý magus má během svého kola k dispozici standardní volný pohyb a případný útok. Zde přichází ke slovu důvtip. V závislosti na počtu volných BK jsou k dispozici extra akce, jež je takto možno řetězit. Postupem času tak vznikají velmi účinná smrtící komba, jimiž je možno eliminovat i víc nepřátel jediným hrdinou během jeho tahu. Tomu zásadním způsobem dopomáhají některé schopnosti a výzbroj.

V pozdějších fázích hry tak není problém nepřítele porazit během prvního či druhého kola. Velitel má navíc před každou misí možnost navolit tři speciální globální jednorázové bonusy, jakými jsou třeba doplnění bodů poznání, ignorování pancíře nepřátel, vyléčení jednotek či maximální požehnání zbraní (speciální schopnosti výzbroje). BK jsou ovšem zdaleka tím nejdůležitějším pohonem veškeré bojové taktiky, a umně navolená družina s dostatečnými bonusy k této surovině je na bojišti téměř nezničitelná. Jako by toho nebylo málo, časem se váš arzenál rozroste o těžké zbraně, především o bitevního mecha Kastellana, jehož zkázonosný plamenomet taví i organický kov Necronů.

Druhá půlka hry se pak díky tomuto stává vyhlazovací rutinou. AI nepřátel sice není nejhorší a jejich variabilita je natolik pestrá, aby před vámi často stále hrozivě vyhlížející parta. Ručně navržené mise se, ač přes nevyhnutelnou vzájemnou podobnost, snaží, víceméně úspěšně, vyhýbat stereotypu. Jenže, co naplat, když vás najednou ukazatel zpočátku tíživé, nebezpečně se ukrajující lhůty zmaru přestane děsit. Necroni i přes svůj tuhý kořínek, kdy každého musíte dorážet nadvakrát, vaší bojové síle prostě nakonec nedokáží vzdorovat, zatímco vaše jednotky neustále posilují.

Space Hulk frustrují kostky, XCOM četné ústřely při 80-90% pravděpodobnosti zásahu, a tady na vás čeká pravý opak - opojení se vlastní nepřemožitelností. Ti, kteří si chrochtali blahem u sci-fi šachových orgií v podobě Into the Breach, se zde budou cítit totálně nadřazeně. Dokonce i v momentu, kdy se rozhodnete jít do boje s menší partou a stav probuzení v dané úrovni je na maximální hodnotě, což nepříteli poskytne řadu slušných bonusů. Ale ani to mu není nic platné.

Omnissiah vám žehnej

Celkově vzato, hra trpí nemožností nastavit obtížnost, především nějakých těch ostřejších ekonomických a silových limitů. Určitě by ji slušel nějaký ten Ironman mód či alespoň nemožnost ukládat pozici během misí a nový rozměr by určitě přinesl i momentálně absentující multiplayer.

Po technické stránce lze vytknout především na slabších strojích kolísající framerate především u aktivního vyhlazování hran. Příjemný stylový vizuál pak narušuje pouze nemožnost zrychlit animace postav. Hudební doprovod jsme zpočátku podezírali z generičnosti, ale nakonec si nás díky budování atmosféry získal. Temně skvoucí gotické chorály se dynamicky přelévají z ponurých táhlých melodií do tanečního tempa zlomených beatů, tu rychleji, tu pomaleji a hra má tak i díky muzice vcelku spád.

Omnissiah tuto výpravu na Silva Tenebris posvětil opravdu bohatě, a tak si fandové tohoto univerza a nenároční tahovkáři rozhodně přijdou na své. Bohužel těm náročnějším a sebemrskačským typům mezi vámi to momentálně stačit nebude. Těm bychom ohledně koupě zatím doporučili určitou zdrženlivost. Opravdovou výzvu pro své takticky vycvičené mozkové buňky zde budete hledat marně. Ale pokud s tahovkami jen občas koketujete, neváhejte.