Warhammer 40,000: Gladius - Relics of War
Intenzivní tahová strategie ze světa W40K stavějící částečně na principu 4X s primárním zaměřením na vojenskou složku. Nabízí čtyři různé herní přístupy, generované mapy a volitelné příběhové úkoly. Váleční stratégové a fanoušci univerza si přijdou na své a snad odpustí i těch několik menších designových kaněk na jinak velmi precizně zvládnutém díle.
Další informace
Výrobce: | Proxy Studios |
Vydání: | 12. července 2018 |
Štítky: | sci-fi, válečná, fantasy, warhammer 40,000, tahová, taktická, strategie |
Gladius Prime byl ještě nedávno prosperující kolonií Impéria střeženou jedinou kapitulou vesmírných mariňáků hrdě dohlížejících na bezpečí Císařových poddaných z pohodlí své mohutné pevnosti. Ale ve 41. miléniu mír nikdy netrvá dlouho. Warpové bouře pro lidstvo zpravidla nevěstí nic dobrého. Nejdřív z bouře na dohled Gladia Prime vyplula plavidla plná Orků. Jejich invaze se nesla v tradičním duchu univerzální devastace všeho. Kapitula válečníků z řad Adeptus Astartes má ale po ruce početné oddíly Astra Militarum, jejichž výsadek na sebe nenechal dlouho čekat.
Jedním z důvodů kolonizace Gladia Prime byl i výskyt prastarých relikvií, jejichž nebývale vysoká koncentrace přitáhla pozornost jak technokněží Adeptus Mechanicus, tak psykerů Impéria.
Jenže tyto technologie Starých při fúzi s energií Warpu mimo jiné deaktivovaly stázová pole v Tomb Worldu čtvrtého do party – Nekronů. Ti se probouzejí z předlouhého spánku, aby naplnili své odvěké poslání a podmanili si galaxii. Orkové ani lidé netuší, že stříbrné legie pochodují znovu do boje.
Jedno „X“ vládne všem
Tolik k premise standardního apokalyptického scénáře univerza, jehož hlavním hybatelem dějin je nikdy nekončící válka. Relics of War je již třetím 4X pokusem německých Proxy Studios. Jejich předchozí kousek Pandora: First Contact si odnesl slušná hodnocení za chrabrý pokus o znovuoživení klasiky Alpha Centauri ještě předtím, než se do toho opřel samotný Firaxis.
Hra je sice prezentována jako strategie žánru 4X, ale maximální důraz je kladen na eXterminate. To je sice díky nátuře univerza pro fanoušky zřejmě pochopitelné, ovšem nezasvěcení by si mohli naběhnout. Ostatní Xka, tedy eXploit, eXpand a eXplore, jsou zde totiž naprosto zásadním způsobem podružná právě válečnému úsilí. Jediným dalším možným vítězstvím krom kompletního vojenského triumfu je splnění všech příběhových úkolů.
Hra, až na samotný závěr, neobsahuje žádné grafy, tabulky, a dokonce ani náznak diplomacie či možnosti koordinace mezi spřátelenými frakcemi. Veškerá produkce, výzkum a expanze základny jsou tak zcela podřízeny válečné mašinérii. Takže pokud vás na 4X strategiích baví především pacifistické přístupy, otočte list, 41. tisíciletí vám není nakloněno.
Válka čtyř příchutí
Jako ryze válečná strategie však Relics of War patří jednoznačně mezi ty nejnávykovější digitálně zpracované tahové tituly ze světa W40K hned vedle výborného Armageddonu. Pakliže jste úplní začátečníci, hra má pro vás jednu menší tutoriálovou mapku za vesmírné mariňáky, kterou zvládnete dohrát bez problémů za hodinu čistého času.
Ti ostatní si vygenerují nějaký ten kout Gladia Prime, buď za pomoci seederu anebo pokročilých nastavení generátoru, zvolí si jednu ze čtyř frakcí a oponenty, případně pak ještě rozdělí týmy. Každá armáda má volitelné jméno a barvu stejnokrojů, takže si alespoň takto můžete upravit vzhled svých jednotek a vžít se třeba do role velitele jedné ze svých oblíbených kapitul Adeptus Astartes.
Díky pevně zakotveným charakteristikám a typům jednotek vyžaduje každá ze stran velmi odlišný herní přístup. Vojska impéria disponují slabou, avšak levnou a početnou pěchotou, kterou je třeba využívat v kombinaci s těžkou technikou, především bitevními tanky Leman Russ (pojmenovanými po slavném a momentálně nezvěstném primarchovi legie vesmírných mariňáků Space Wolves) a samohybnými houfnicemi Basilisk, jejichž koncentrovaná palba z velkých vzdáleností dokáže nadělat paseku téměř z jakékoli pěchotní jednotky.
Zato takoví Nekroni například vyrukují na bojiště s tím zdaleka nejsmrtonosnějším arzenálem korunovaným obřími mobilními pevnostmi typu Monolith či Obelisk, jejichž nesmírnou palebnou sílu dorovná snad jen jejich vlastní extrémní výdrž.
Kromě polních jednotek se do výsledné strategie promítají i limity samotné základny a pochopitelně úloha surovin. Každá frakce preferuje odlišný druh materiálu pro výstavbu a údržbu svých držav a jednotek. Zároveň mariňáci nemůžou postavit více než jedno opevněné město, Nekroni zase mohou zakládat pouze na vyznačené pohřební půdě. Garda potřebuje jídlo a Orkové upřednostňují vliv jako hlavní zdroj energie pro svoje dobyvatelské choutky. Ta jim navíc unikátně stoupá pokaždé, když zlikvidují nepřátelskou jednotku, což je mechanika, se kterou může zkušený stratég velmi rychle získat převahu na úkor ostatních bojujících stran.
Jak mariňáci, tak císařská garda mohou stavět menší pevnosti mimo zabraná území, což je především u druhých jmenovaných klíčová součást jejich přirozeně defenzivní doktríny. Každé políčko na mapě nabízí určité bonusy k té či oné produkci, čemuž hráč uzpůsobuje expanzi základny dle výrobních či výzkumných potřeb.
Výzkum je zde rozdělen do deseti úrovní, každé po šesti znalostech. Krom jednotek, jejich výbavy a bonusů lze vyzkoumat také edikty. Ty slouží k časově omezenému zrychlení produkce a platíte za ně body vlivu, což právě v případě Orků může značit zásadní výhodu v závodech ve zbrojení v pozdějších fázích.
Volejte komisaře
Zajímavé je i zpracování stavu morálky a loajality. První zmiňované ilustruje okamžitý psychický stav jednotek, a jak asi tušíte, pokud vám průběh bitvy nehraje do karet, zúčastněné jednotky to neponesou dobře. Jejich bojeschopnost lze buď okamžitě zvýšit vítězným tahem, či pomaleji ústupem do bezpečí.
Astra Militarum má po ruce ještě komisaře. Ten umí, v tradičním duchu svých dávných rudých předchůdců, sáhnout k drakonickým opatřením a popravou náhodného člena defétistického oddílu rychle zjednat disciplínu. Komisař patří k několika druhům hrdinských jednotek, jež dokáží na bitevním poli zásadně zvrátit jazýčky vah na tu či onu stranu.
Každý hrdina, ať už po zuby ozbrojený mariňák či magií warpu posedlý psyker, může být navíc obdařen speciálními předměty. Ty získáte zdárným plněním příběhových questů či v obchodech nacházejících se na vyznačených kontrolovatelných polích. Zabrání těchto polí navíc dodává podobné bonusy jako ty náležící městům, ovšem s tím rozdílem, že je možné je obsadit, a případně opevnit, kdekoli na mapě světa.
Loajalita je pak ukazatel postoje vaší populace vůči způsobu vašeho velení. Podobně jako nízká morálka snižuje bojeschopnost jednotek, upadající věrnost narušuje výrobní potenciál daného města. Její pokles nastává buď při příliš rychlé populační expanzi, nebo během obležení, a může být klíčovým faktorem rozhodujícím o porážce či vítězství.
O 200 tahů později...
Ač jsou příběhové úkoly zajímavým zpestřením jinak volného hraní, a obzvlášť později dokáží hru místy až zákeřně ovlivnit, jsou neměnné, takže vás napříště ničím nepřekvapí. Nicméně jde o volitelnou položku každé nové kampaně, takže každému dle gusta.
Nehledě na to, jak se rozhodnete k nim přistoupit, Relics of War vám nedá oddychnout. Od chvíle, kdy navážete první kontakt s nepřítelem, vás čeká vřava plná zvratů a vcelku mazané AI. Občasné zdánlivě bezmyšlenkovité potyčky, kdy AI zaútočí s několika jednotkami proti přesile, jsou vyváženy například jejím smyslem pro elastickou taktiku, při které umně stáhne poškozené jednotky včas do týla a nahradí je čerstvými, jen aby je pak vrátila v ten pravý okamžik zase do první linie. Touto praktikou si zajišťuje neustálou zásobu veteránských jednotek, jejichž cena je postupem času nevyčíslitelná. Častokrát také dochází k potyčkám tří až čtyř armád najednou, zpravidla na velmi malém prostoru, takže se tu a tam nabízí účinná vyčkávací taktika, kdy si počkáte stranou a dorazíte posledního.
Na každý pád platí, že vhodné kombinace jednotek a využití terénu dokáží zvrátit leckdy i zdánlivě ztracené situace. Své regimenty gardy jsme tuhle přizpůsobili agresivní AI bratrů mariňáků v souladu s principem Císařova kladiva a skalpelu. A když se neohroženým bratřím kapituly zrovna otupila čepel jejich výpadu, čekala na protiútok Orků či Nekronů naše dobře organizovaná linie obrany, kde se nepřátelské hordy spolehlivě rozbily o pásy pevností a koncentrovanou palbu z děl Leman Russů a Hyder, zatímco naši techno-kněží dávali chvatně do kupy poškozené predátory a mechy mariňáků, kteří se stihli stáhnout zpět za pomyslnou čáru obrany.
Někdy se takhle bitevní vřava zasekne a kvůli terénním podmínkám přeroste až do zákopové fáze, kdy nelze frontu prorazit jinak než za cenu velmi vysokých ztrát. Imperiální garda má naštěstí jednotky sloužící jako ideální kanónenfutr – regimenty lehké pěchoty.
Intenzita bitev místy dokonale naplňuje představy o té pravé atmosféře W40K, jíž navíc sekunduje i výborný soundtrack. Stejně tak musíme pochválit velmi přehledný interface, očividně navržený tak, aby hra odsýpala. Každý tah máte možnost proklikat skrze jediné tlačítko, na kterém se objevují proveditelné operace v logickém sledu, takže odpadá neustálé manuální přepínání jednotek, základen a výzkumu. I díky této funkci umí hra dostatečně silně vtáhnout a než se nadějete, jste o dvě stě tahů a půl víkendu dál.
Vrzající kola války
Z válečného transu však dokáže vytrhnout několik nepříliš ideálních designových rozhodnutí. Zaprvé, automatické cyklování jednotek je sice zdánlivě fajn, jenže hra úplně nebere v potaz fakt, že ta či ona jednotka mohla ještě po svém pohybu provést další akci. Rotaci jednotek lze naštěstí provést také manuálně stiskem klávesy. My ovšem tuto auto-funkci v pozdějších fázích hry raději vypnuli úplně.
Další nešťastnou mechanikou je sledování tahu počítače. Chápeme, že hra volí souběžné probíhání tahu všech AI, takže nemůže být s kamerou na dvou místech zároveň. Jenže příliš neprioritizuje to, co ukáže vám, takže často namísto sledování vaší zoufale obklíčené armády se kamera přesune k týmové AI a její jakési naprosto triviální přestřelce kdesi v opačném koutě světa. Naštěstí i tuto funkci lze vypnout.
K výčtu pih na kráse dodejme ještě dva menší kousky: přehlednost terénu a pohyb jednotek. Ač při maximálním přiblížení vypadají města, terén i jednotky báječně, oddálené už rozhodně tolik neoslní. Hra přitom nemusí vypadat zrovna jako skvost typu Endless Legend, ale jednoznačná přehlednost terénu je nutnost, zvláště když je terén důležitou mechanikou hry. Přes některé nerovnosti a překážky nelze střílet, ale hra vás nejen neupozorní, že vám něco stojí v cestě – ono to hlavně často není zcela patrné.
K tomu se přirozeně váže i problém číslo dvě. Hra nepodporuje žádnou formu vracení tažené jednotky, a dokonce ani možnost dalšího pohybu, pokud nebyl vyčerpán její dosah v daném kole. Díky simultánním tahům si také nezahrajete hot-seat, takže s kamarády nebo proti nim jedině v online módu.
Ale konec řečí a stížností, bratři a sestry. Nyní už se konečně chopte zbraní a nezapomeňte, že služba Císaři končí jedině smrtí!