Warhammer 40,000: Dark Heresy

Na první pohled působí Dark Heresy jako nenápadný, ale ve skutečnosti dost zásadní posun směrem, jaký nastavil Rogue Trader. Zatímco první exkurz do světa nekonečné války pracoval s rozmáchlým měřítkem vesmírných objevitelů, diplomatů, flotil, kolonií a politických machinací na okraji Impéria, Dark Heresy se drží více při zemi ve špíně, stísněných slumech a paranoie.

Jste totiž adept Inkvizice, tajné policie, která potírá kacířství a vykořeňuje semínka disentu. Jen málo postav imperiálního režimu třímá takovou moc jako agenti Inkvizice, a když nenadálou souhrou okolností přijdete o svého mentora, musíte po něm převzít i agendu a nedokončený případ o velkém nebezpečí pro samou podstatu císařství.

Výsledkem je hra, která je pomalejší, osobnější, méně heroická, ale o to víc warhammerovsky autentická a založená na vašich rozhodnutích a obsáhlých rozhovorech. Zásadní rozdíl je patrný už v samotném zasazení. Zatímco Rogue Trader vás postavil do role téměř polobožské autority s právem páchat cokoliv ve jménu Císaře, jako inkviziční akolyta jste malý, nahraditelný a téměř neznámý nástroj.

Hratelnost se v alfě drží osvědčeného izometrického CRPG základu, ale s řadou úprav. Souboje jsou stále tahové, velké řadě z nich se ale, alespoň v alfě, dá vyhnout správnou diplomacií. Dokonce i schopnosti a povolání vaší detektivní tlupy jsou 1:1 převzaté ze systému Rogue Tradera. Prim hrají hlavně rozmanité postavy, mezi kterými najdete třeba elitního gardistu z Catachanu, Ogryna, krootího válečníka nebo psykery.

Krytí, pozice a správné načasování schopností jsou důležitější než kdy dřív. Obzvlášť když velkou roli hraje nejen zvolená zbroj, ale taky morálka. I obyčený kultista s autogunem zakutý v pořádné keramitové zbroji je pro vás najednou překážka, kterou si nemůžete dovolit ignorovat.

Souboje jsou rozmanitější než kdy dřív a málokdy jsem narazil na obyčejné výměny názorů v podobě střel z lasgunů. Jednou bylo potřeba zachránit zajatce dřív, než je kultisté popraví, jindy zase musíte zdivočelého Krootoxe nalákat do klece, abyste měli prostor se vypořádat s jeho pány. Mnohem více než schopnost stavět efektivní buildy tak Dark Heresy skutečně prověří vaši taktiku.

Temnochmurné disco

Nebyla by to správná hra s Inkvizicí v hlavní roli, kdyby nebyl velký důraz kladen na samotné vyšetřování. Hra vás často nutí zpomalit, číst texty, analyzovat prostředí a spojovat si informace v inkvizičním deníku, kam se zapisují jednotlivé stopy, na něž při pátrání narazíte. Pěkný detail je třeba nutnost odesílat Inkvizici hlášení, do kterého vypisujete (anebo nemusíte) vlastní závěry, postupy, případně domněnky. Skvělé poukázaní na byrokratickou zbytnělost Impéria a fakt, že ani Inkvizitor neunikne papírování.

Každou stopu můžete analyzovat, probrat ji se svými parťáky (chirurgeon má jistě co říct k ohledání zavražděných dělníků) a postupně si utvářet vlastní hypotézu o tom, co se skutečně stalo. A co je nejlepší – můžete se dobrat mylným závěrům! Dark Heresy vás nevede za ručičku a chce po vás velkou míru čtení mezi řádky a využívání skutečně všech nástrojů v arzenálu Inkvizitora, mezi kterými jsou často i morálně šedé metody.

S tím se sice pojí otázka, jestli vás hra nechá hrát za heretika: Spíše ne. Nicméně rozpětí filozofických směrů mezi konzervativním puritánem a pragmatickým radikálem je obrovské. A ano, klidně si můžete hrát na známého Inkvizitora Gregora Eisenhorna z románů od Dana Abnetta.

Dialogy se tentokrát odehrávají na pravé straně obrazovky ve stylizovaném přepisu z invizičního záznamu třeba na způsob Disco Elysium, kdy nejsou jen prostředkem k získání questu, ale často hlavním nástrojem, jak se dobrat pravdy. Což ostatně platilo i u Rogue Tradera. Disco Elysium nezmiňuji nadarmo, protože právě detektivní zápletka toho má s hitem od ZA/UM hodně společného. Navíc to vypadá, že si Dark Heresy udrželo minimálně stejně kvalitní scénář jako Rogue Trader a naznačený případ lokalního významu, který vám velmi rychle začne přerůstat přes hlavu, mě u hry držel jako fantastické krimi.

Výslechy podezřelých, práce s důkazy a zásadní rozhodnutí působí překvapivě dospěle a správně odrážejí pochmurné zasazení. Nečekejte přepálenou satiru, kde na sebe lidé (a xenos) jen pokřikují: „Hereze!“. Často neexistuje správná volba, jen ta méně špatná. Ostatně už možnost začít alfu v hodně odlišném příběhu podle předchozích rozhodnutí ukazuje, jak tvárné a osobní vaše dobrodružství bude.

Špičkové RPG na obzoru

Z technického hlediska alfa překvapila úplností a technickou vycizelovaností, na které jsem upřímně nebyl od Owlcatu zvyklý. Engine je zjevně evolucí toho, co už studio použilo v Rogue Traderovi. Potěší především detailnější textury, skvělá práce s nasvícením i efekty a spousta filmečků s unikátními animacemi postav, byť zatím opět chybí výraznější dabing, takže se připravte na spoustu čtení s výborným atmosférickým soundtrackem.

Atmosféra je zatím největší zbraní hry. Hudba je tlumená, industriální, často jen nenápadně podkresluje dění za zvuků temných tónů, které vytvářejí pocit neustálého napětí.

Při srovnání s Rogue Traderem je jasné, že obě hry cílí na trochu jiný typ publika, byť v jádru jsou si mechanicky velmi podobné. Rogue Trader byl čistokrevnou power fantasy v grimdark kulisách s epickým příběhem o osudu celých hvězdných soustav. Dark Heresy zatím působí spíše jako detektivní RPG s prvky hororu a silným důrazem na lore. Znalci univerza ocení množství drobných detailů, narážek na inkviziční frakce, kulty Chaosu i každodenní bídu imperiálních světů. Nováčkům opět pomůže integrovaný slovník a skvěle vrstevnaté vyprávění, které nenásilně vysvětlí zákonitosti Warhammeru 40K.

Jestli byl Rogue Trader druhé nejlepší RPG v roce, kdy vyšel Baldur’s Gate III, tak Dark Heresy zatím z prvních hodin působí jako jasný kandidát na první příčku. Ať už vyjde letos, nebo až příští rok.