Warhammer 40,000: Chaos Gate – Daemonhunters

Verdikt
80

Warhammer 40K: Chaos Gate – Daemonhunters je precizně zpracovaným výletem do pochmurné budoucnosti, kde neexistuje nic než válka. I když si hra půjčuje hodně z moderního XCOMu, nebojí se stát pevně na vlastních nohách a respektovat warhammerovské zasazení, díky čemuž působí čerstvě a originálně.

Počítač

WindowsWindows

Steam

Další informace

Výrobce: Complex Games
Vydání: 5. května 2022
Štítky: sci-fi, taktická, fantasy, warhammer 40,000, rpg, strategie

To si tak se svými bratry letíte z vítězného tažení, když vtom vám nadřízení zkonfiskují vaše plavidlo a změní cíl cesty. Jakožto členové elitní kapituly Adeptus Astartes jste odkloněni z návratu na domovský Titan a bez ohledu na těžký podstav, poničenou loď a absenci původního velitele plavidla jménem Baleful Edict se musíte vypořádat s novou hrozbou, která se jako mor šíří kouskem galaxie. Taková je premisa Chaos Gate – Daemonhunters, nového strategického RPG z temného světa Warhammeru 40 000.

Na jméně nezáleží

Pojďme si, podobně jako cimrmanologové, na úvod nastavit úroveň, na které se bude naše diskuze a recenze pohybovat. Nebudu tu vysvětlovat takové triviální pojmy, jako je kapitula nebo servitor, já prostě předpokládám. Podobně o Daemonhunterech uvažují sami autoři a rozhodně se v začátku nezabývají nějakým specifickým úvodem do příběhového pozadí.

Vaše plavidlo, vesmírem plující katedrála, zkrátka padne do oka inkvizitorce, která plavidlo přijme za nové centrum svého bádání a vyrazí spolu s vašimi rytíři zkoumat kousek galaxie, kde se šíří záhadná nákaza. Odříznuti od zdrojů, možnosti oprav nebo nových bratří ve zbrani se tak musíte pustit do náročného konfliktu s Nurglem, jehož poslední výtvor, nakažlivý mor jménem Bloom, dělá ve vesmíru slušnou paseku.

Daemonhunters jsou už od svého oznámení přirovnáváni k výborné strategické záležitosti XCOM 2, ale tato podobnost je do značné míry povrchní. Ve druhém XCOMu jste povstalci v nerovné válce, taháte za kratší konec provazu a spoléháte především na šikovné plížení, v Daemonhunters žádnou hrůzu z nepřekonatelného soupeře cítit nebudete.

A je to dobře. I když máte pod svým velením jen hrstku mužů, pořád jde o Adeptus Astartes, genetické zázraky, které toho snesou o dost víc než váš typický xcomovský rekrut. Autoři tenhle warhammerovský fakt jednoznačně pochopili a dobře implementovali, za což je musím pochválit.

Omnissiah tě vidí

Podobně jako XCOM 2, i Daemonhunters stojí z velké části na správě vaší základny, v tomto případě lodi Baleful Edict, a jednotlivých vesmírných mariňáků, s nimiž vyrážíte do boje proti nepřátelům. Koráb je rozdělen na tři části, přičemž první z nich reprezentuje veterán mariňácké kapituly, který slouží jako váš taktický poradce. Reálně s ním moc práce nemáte, ale odehrává se tu plno zásadních příběhových filmečků a sekvencí – jednoduše se jedná o takový velící můstek celé lodi.

Mnohem zajímavější je z herního hlediska strojovna, v níž sídlí přidělenec z řádu Adeptus Mechanicus. Tech Priest má stejně jako zasloužilý veterán hodně co říct k celé situaci a často působí jako chladný kalkulující aspekt celého tažení. Jeho personu autoři zvládli na výbornou a diskuze s ním bývají nadmíru zábavné.

Strojovna je taky místem, kde vylepšujete jednotlivé části plavidla. Podobně jako v XCOMu se i tady staráte o loď jako takovou: Zlepšujete jí pohon, aby se mohla rychleji hýbat po mapě, montujete na ni nový plášť nebo děla a budujete nové ubikace, aby se vám na palubu vešlo víc mariňáků. Ale pozor, vylepšení nejsou zadarmo, všechna si je dovolit nemůžete a s každou novou hrou vytvoříte úplně jiný Baleful Edict.

Třetí částí lodi, do které zabrousíte mezi misemi, je výzkumné centrum, v němž se zabydlela inkvizitorka. Ta využívá získané zdroje z misí k výzkumu užitečných zlepšováků včetně takzvaných Strategemů, schopností využitelných přímo v boji. Na začátku jsem na ně z nezvyku zapomínal, ale pak jsem se naučil, že jde o nesmírně užitečné podpůrné prvky v často tuhých bitvách s Nurglovými přisluhovači.

OK, bloomer

Tahové souboje se odehrávají na dobře známé čtvercové mřížce, která tolikrát zmiňovaný XCOM silně připomíná. Hlavně v začátcích jsem se nemohl zbavit tendence udělat jen pár kroků a schovat se za nejbližší zídku, abych byl pořádně krytý. Ale rychle mě to přešlo, protože skutečně velíte Adeptus Astartes, ne papírovým vojáčkům, a hra vás postupně donutí se tomuto faktu přizpůsobit. Pochopitelně musíte uvažovat takticky a nevyprovokovat všechny nepřátele na mapě současně, ale zároveň není nezbytně nutné se držet zpátky a hrát vyloženě defenzivně.

V jednom kole můžete provést tři tahy a je úplně jedno, v jakém pořadí. Můžete napřed střílet, pak se o něco posunout, pak zaútočit zblízka. Nebo celé koho strávíte přesunem. Nebo v mezičase mrsknete po nepřátelích granát a použijete speciální schopnosti. Jde o velmi takticky flexibilní systém.

Zásadní je v něm prvek poprav. Pokud nepřítele omráčíte, máte možnost mu zasadit jednu jedinou ránu, která ho dorazí a vašim svěřencům přidá akční bod navíc. Někdy se vám podaří popravy řetězit, a vaše kolo tak zdánlivě nemá konce, jedete zkrátka jako dobře naolejovaný chainsword.

Oproti XCOMu Daemonhunters nabízejí mnohem větší variabilitu přímo na bojišti a širší taktické možnosti, jak situace řešit. A že jich budete řešit až až, protože nepřátel je proti vám vždycky dost a přicházejí ve všech tvarech a velikostech: Otravní Poxwalkeři, kultisti, oplátovaní Plague Marines a další udělátka, která si na vás Nurgle připravil.

Mapy jsou si sice navzájem velmi podobné, ale jejich osazenstvo průběh značně obměňuje, stejně jako míra nákazy postihující planetu. Onen pekelný Bloom nad vámi visí jako Damoklův meč a pomalu padá. Ukazatel jeho hodnoty slouží jako časový limit a postupně nabíhá s každým kolem, případně ho můžete uspíšit tím, že vaši vlastní svěřenci sáhnou po warpem vylepšeném útoku.

Jakmile ukazatel dosáhne stovky, něco se stane. To něco může mít podobu buffu pro nepřátele, debuffu pro vaše svěřence, nebo se rovnou otevře warpová trhlina a vyřítí se z ní další posily ve chvíli, kdy byste potřebovali přeskupit síly. To, jak je planeta zamořená, se pak odráží i na rychlosti, s jakou Bloom nabíhá, a v některých misích tak klidně stačí kolo nebo dvě, abyste se museli potýkat s novou nepřízní osudu. Můžete sice kontrovat již zmíněnými Strategemy, ale ty nejsou samospásné.

Do zbraně, bratři!

Vaši drsní chlapíci z řad Adeptus Astartes přicházejí v několika základních specializacích, například s možností nosit těžké střelné zbraně nebo být bojovými léčiteli. Řady vašich bratří postupně rostou, takže navzdory zraněním a úmrtím budete mít na výběr, jakou skvadru chcete do specifické mise vyslat.

Přibývat budou i levely a zkušenosti získané za úspěchy v misích. Oproti XCOMu nabízí Daemonhunters mnohem širší talentový strom a větší množství voleb při vývoji vašich svěřenců. Vesmírní mariňáci vám tak porostou pod rukama a občas do jejich života zasáhne i nějaká ta událost zvenčí jako například povolávací rozkaz k Black Templars. Co z takového povoláváku vznikne, záleží jen na vašem rozhodnutí.

Svůj výsadkový tým mariňáků si můžete krásně přizpůsobit stran vybavení (a vzhledu), postupně přidáváte i talenty a hlavně lepší výstroj a výzbroj. Vybírat si budete klasickou zbroj nebo Terminator Armor, které vypadá naprosto epicky. Je tu spousta zbraní nablízko, rozdílné typy bolterů na předloktí a samozřejmě i velké těžké zbraně, mezi kterými nechybí ani plamenomet. Kromě toho mají Astartes speciální slot na doplňkové vybavení, které můžou zaujmout granáty, servitorské lebky určené například k léčení nebo předměty udělující mariňákům pasivní buffy.

Čtyři z warpu a mor

Daemonhunters se vám budou snažit připomenout, že si berou inspiraci z těch nejlepších možných tahových strategií, ale zároveň vám pravidelně metají do obličeje, že hrajete Warhammer. Hra je přiměřeně brutální, návyková a pro fanoušky slavného grimdark univerza jde o sázku na jistotu.

Jeden zásadní aspekt by si ale zasloužil trošku větší péči autorů – uživatelské rozhraní. Méně je v tomto případě více a troška elegance a minimalismu by Daemonhunters rozhodně pomohla, především pak v začátku, kdy se snažíte zorientovat, co se kde nachází. Buďte přátelštější k nováčkům, mariňáci!

Daemonhunters jsou výbornou tahovou strategií, a pokud jste fanoušci Warhammeru, klidně si k finálnímu hodnocení přičtěte ještě jeden bod – devítce se totiž hra opravdu nebezpečně blíží. Ano, uživatelské rozhraní není nejlepší, ale taktické bitvy jsou prostě výborné, mariňáci správně zabijáčtí a správa vlastní lodi uspokojující.

Teď už bych si jen přál vyzkoušet podobný titul z pohledu dalších frakcí mého oblíbeného univerza, klidně v lehce xcomáckém pojetí za ubohou Imperiální gardu. Taková jatka jsme tu totiž ještě neměli!