Wargroove 2

Strategické jádro si půjčuje (někdy možná až okatě) to nejlepší z epigonů žánru. Do válčení na zemi, ve vzduchu i na moři se pouští více než dvě desítky různých typů unikátních jednotek se slabými a silnými stránkami. Třeba taková jízda se zvládne přesouvat na velké vzdálenosti a dokáže nepříjemně pocuchat zdraví slabším jednotkám. Ale dejte jí do cesty kopiníka a koňák rychle zaklepe kopytama. Nedejbože když započítáte výhody terénu a zvládnete obranné jednotky umístit do lesů a hor, které jim propůjčí bonus k defenzívě.

Každý druh vojáčků má navíc kritický útok, který je navázaný na jejich vzájemnou pozici a pohyb na mapě. Lučištníci jsou o poznání silnější, pokud se v kole vůbec nehýbali a stáli na místě. Pěchota jde do boje s větší vervou, pokud sousedí s hrdinou, masivní dobyvačné želvy se zase v hlubokých vodách promění v nefalšované požírače nepřátelských lodí. Nově do hry přibyly i artefakty, které z běžných jednotek dělají extrémně silné reky, na které je třeba si dávat pozor, byť bonus k síle může znamenat ztrátu automatického protiútoku.

To dělá z každé strategické tahanice zajímavou a hlavně zábavnou logickou hádanku, která místy připomíná velitelské šachy. K tomu si připočtěte nutnost zabírání neutrálních vesnic, které generují peníze, za něž ve výrobnách trénujete vaše roztodivné armády. 

Nenechte se ale zmást malovanou stylizací. Wargroove 2 není dětská hříčka a vemte jed na to, že umělá inteligence ve vašich řadách najde skuliny a pořádně vám provětrá ranky, jestli nebudete využívat všech strategických možností a schopností. Když se vám ale podaří řetězec efektivních útoků, tetelíte se blahem nad svým strategickým géniem a zavalí vás nefalšovaný příval dopaminu.

Chytlavost nespočívá jen v úspěšných útocích. Fronta se sympaticky přelévá a s každou těžce zabranou ekonomickou budovou se vám daří cvičit lepší a lepší jednotky, zatímco cítíte, jak soupeř ztrácí půdu pod nohama. Konec hry poté nastává velice rychle, takže se nemusíte bát nudného pižlání pár slabých jednotek, které vaše vítězné tažení akorát zdržují.

Rozmanitá, ale podobná království

Je trochu škoda, že jednotlivé frakce se ve Wargroove 2 opět liší pouze kosmeticky. Nabídka vojáků je stejná, ať už hrajete za roztomilé chlupáče Faari, nebo nemrtvé království Felheim. A to i přesto, že je každá strana zpracována originálně a nápaditě. Wargroove 2 ale nechce být asymetrickou strategií. Logicky bych asi větší rozdílnost mezi hratelnými stranami uvítal nebo ji minimálně očekával. Na druhé straně Wargroove 2 nastavuje hráčům stejné podmínky a taktické možnosti, takže případné vítězství záleží čistě na umu virtuálních generálů.

Rozdílná je pouze nabídka hrdinů, kteří disponují unikátními superschopnostmi, jež by pro správně vybalancované hraní potřebovaly ještě nějakou tu designérskou péči. Zatímco léčivou auru královny Mercie využijete kdykoliv, schopnost Lytry posunout okolní jednotky po nebo proti směru hodinových ručiček je vhodná jen ve velmi konkrétních situacích, například abyste utopili pozemní jednotku v moři.

A že těch příležitostí, jak prověřit své velitelské schopnosti, budete mít nepočítaně. Jestli totiž něco Wargroove 2 nechybí, je to obsah. Čeká na vás několik příběhových kampaní, které svou obtížnosti dokáží potrápit i ty nejzkušenější harcovníky. Pokud se dostanete do úzkých, můžete si ale náročnost přizpůsobit dle svého a nastavit si redukci poškození, množství opakovatelných tahů a rychlost nabíjení schopností hrdinů.

Každý scénář nahrává trochu jinému hernímu stylu a často představuje nové a zajímavé mechanismy. Například ještě dlouho nezapomenu na mapu, která se v pravidelných intervalech propadá, kde se se dvěma skupinami jednotek musíte probít k nepříteli dřív, než vás pohltí temné hlubiny země. Vedle toho jsou tady mapy skryté pod sépiovým příkryvem válečné mlhy, scénáře s omezeným počtem jednotek, ale i taktické střety s komplexnějšími úkoly než jen zničit hrdinu protivníka. Doslova jsem se těšil na každou další mapu, s jakou zajímavou strategickou výzvou přijde a málokdy jsem byl zklamán. Ve Wargroove 2 se vyřádí úplně každý, nudit se nebude ani minutu. 

A to se bavíme „jen“ o příběhové kampani. Vedle toho máte i lokální a online multiplayer, velice intuitivní editor scénářů a tažení, a s tím i nevyčerpatelnou studnici zábavy v podobě komunitou vytvořených map. Pokud chcete takřka nekonečnou tahovku do kapsy, úplně v klidu si s Wargroove 2 vystačíte. A to jsem se ani slovem neotřel o nový herní mód Conquest.

Roguelike strategie?

Conquest do tahovky roubuje roguelike prvky. S malou armádou, které se automaticky nedoplňuje zdraví, prožíváte půtky na povětšinou menších mapách. Narážíte na náhodně generovaná setkání, která mohou skrývat zajímavé artefakty, možnost naverbovat jednotky nebo i úkladná přepadení. Bojujete proti elitním protivníkům i bossům a za všechno své snažení jste odměňováni krystaly, kterými můžete odemykat permanentní bonusy, nové jednotky a hratelné frakce. Smrt samozřejmě znamená začátek dobývání pěkně odznova.

Conquest je skvělá a hlavně neotřelá zábava, která se hodí třeba na kratší cestování, protože s mapami jste hotovi za několik málo minut. Což mě přivádí k tomu, že Wargroove 2 je perfektní právě na Switchi, na kterém jsem jej i recenzoval. Na malé obrazovce skvěle vynikne pestrobarevná pixelová grafika, která postavičkám propůjčuje obrovský charakter a roztomilý design. Hra je navíc neuvěřitelně šetrná k výdrži baterie. Po tříhodinovém hraní se ztlumeným displejem a v letadlovém režimu zbývalo asi 60 % baterie. Na Switchi první generace!

Malebné tóny války

I přes kouzelně naivní vizuál se hra nebojí dospělých témat, jako je kolonizace a ztráta blízkých, které se výborně střídají se všudypřítomnou lehkostí a parádním vtipem. Zážitek navíc podtrhuje chytlavá hudba, která se neomrzí ani po delším hraní, a skvělé využití 3D zvuku. Na vlastní uši slyšíte, jak se výkřiky přesouvají zleva doprava podle toho, jak se jednotky pouští do útoku z jedné na druhou stranu akční obrazovky.

Přesto si ale musím postesknout nad technickým stavem hry, protože na Switchi mi hra za těch zhruba 30 hodin asi pětkrát spadla. Je to spíše otrava než zásadní problém, protože progres se po každém tahu ukládá. Na PC Wargroove 2 jistě najde své zastánce, byť bez kouzla přenositelnosti, s nutností sedět u velké obrazovky bych asi sáhl po komplexnějších titulech. 

I tak jde ale o klenot velmi specifického žánru tahovek, který před dvaceti lety rozjely Advance Wars. A lepšího společníka s výborně hřejivou stylizací byste na cesty těžko pohledali.