War of the Roses
Po stránce herních mechanismů složitá a těžkopádná hra, které plně sází na vaši slabost pro středověké bitvy. Pokud jsou vaším šálkem čaje a proniknete se zatnutými zuby do útrob hratelnosti, odmění se vám výbornou atmosférou a výživným zážitkem. Módů je ale zatím pomálu a stále se jedná pouze o dvě skupinky bojovníků jdoucích si po krku. Potenciál k dalšími rozšiřování je však velký.
Jednou za čas se na herní scéně objeví hra, z níž je doslova cítit, že je dělaná z lásky a směřuje na hráče, co ji budou ochotni obětovat svoje srdce. World of Tanks je toho perfektním příkladem, bez ohledu na aktuální ultrapopularitu, jelikož je postavená na jednoduchém konceptu, který tlačí na slabiny milovníků tanků a doslova jim umožňuje plnit si dávné sny. War of the Roses působí již od prvního spuštění velice podobně, nicméně hraje se tak dobře, aby jí to zaručilo úspěch?
Nehrajte si na příběh!
Příběh WotR by vám byl schopen odvykládat každý středně vzdělaný absolvent základní školy s výukou dějepisu. Představte si dva rody s růžemi na erbech – červenou a bílou. Voilà, najednou jsou před vámi Lancasteři a Yorkové. Zasaďte si je do Anglie, kterou předtím trochu rozbijete válečným harašením a v podstatě máte výchozí pozici k hraní WotR.
Nečekejte žádné intriky, vyprávění příběhu, či dlouhé animace plné akcí a napětí. Příběh pro WotR není důležitý - v podstatě tu je, jen aby tu byl, a doslova ho hra odbývá pouze prostřednictvím jakýchsi tréninkových misí rozložených do pěti bitev. Můžete si zahrát a osahat si herní mechanismy, než se vyrazíte pořádně vyřádit do hry pro více hráčů, která je zde alfou i omegou. Řezat se s umělými protivníky jednak není taková zábava a hlavně na to, co s vámi budou provádět ti živí, vás to samozřejmě nepřipraví.
Což je v případě WotR možná víc pravda, než by se na první pohled mohlo zdát. Podíváte-li se totiž na hru z dálky, vidíte v podstatě multiplayerovou third person akci zasazenou do středověku se vším, co k tomu patří - brnění, meče, jezdci na koních s dřevci, lučištníci a tak dále.
Jenže povrchní pohled v tomto případě skutečně, podobně jako u World of Tanks, neodhaluje ani z daleka vše. Pod jednoduchým herním systémem - hráči se prostě mlátí mezi sebou - se totiž skrývá složitá, ale zábavná hratelnost postavená na celé řadě mechanik a pravidel.
Simulátor středověkého boje?
Asi nejvíce to pocítíte na detekci zásahů a soubojovém systému celkově. Na rozdíl od jiných akčních her totiž ve WotR nestačí jen zmáčknutím levého myšítka napřáhnout a držet pro zvyšování síly, přičemž směr útoku se odvíjí na základě směrových šipek, kterými se momentálně pohybujete.
Máchání zbraní se ve WotR od směrových šipek oprostilo a namísto nich využívá myš. Levým tlačítkem myši napřáhnete a následným pohybem myší určíte směr švihu. Na první pohled se to sice nemusí zdát nijak složité, ale věřte, že není úplně snadné se přizpůsobit - zvláště po letech hraní RPGček ze série The Elder Scrolls.
Jakmile si ale zvyknete, zjistíte, že díky oddělenému ovládání pohybu postavy a švihání zbraní můžete daleko efektivněji manévrovat, a tak za netradičním ovládáním nakonec naleznete širší taktické možnosti, což je adekvátní odměna za vynaložené úsilí.
Taktika totiž hraje ve WotR zcela zásadní roli a to ne pouze v případě koordinace týmu, ale hlavně během bojů samotných. Tahle hra nevnímá zbroj jako jiné tituly, tedy jako statistiku, skrz kterou prochází zranění - naopak. Pokud zbraní udeříte do tvrdého plátu, jednoduše oponenta nezraníte.
Budete-li u oponenta stát příliš blízko, nebudete mít prostor se pořádně rozmáchnout a také moc škody nenaděláte. O tom, že se vám do cesty švihu mohou plést další věci jako stromy, domy a spoluhráči, ani nemluvě.
Výbava a skill
Ze začátku je takový systém boje lehce nezvyklý a bude vám připadat, že ke zranění přicházejí oponenti téměř náhodně. Bude vás to stát chvíli kroužení okolo soupeřů a oplácávání jejich zbrojí, než dostanete soubojový systém trochu do ruky a najdete slabiny ve zbrojích, kterých sice moc není, ale existují.
Samozřejmě, během hektických bojů není zcela triviální se do těchto slabin trefit, což dělá boje náročnými ale hlavně z jistého pohledu velmi zábavnými. Stejně jako ve World of Tanks není jednoduché zlikvidovat oponenta, v tom samém smyslu to není jednoduché ani zde. Ale když se vám to povede, můžete si být jistí, že je to vašimi zásluhami a dovednostmi, což je pro radost ze hry zcela klíčové.
Podobně jako jiné multiplayerovky, i WotR je postavená na zkušenostech a odemykání vybavení. Za každou bitvu dle zásluh skáčete z úrovně na úroveň a dostáváte peníze. Podle levelu se vám odemyká vybavení a za peníze si ho posléze můžete koupit.
Peněz není přehnaně a zkušeností také ne, takže se rozhodně během pár hodin nedostanete ke všemu a spíše se na každý nový meč, nebo lepší zbroj budete doslova těšit, případně budete delší dobu zvažovat, zda si ji vůbec pořídit. Což do hry dokonce vnáší prvek jisté úcty k odměnám.
Pro hru jako takovou to ale znamená, že je místy skutečně nevyvážená. Standardní výzbroj jednoduše na tu lepší nestačí, a když se dostanete na server, kde jsou zkušení hráči s vyšperkovanými postavami, můžete si vsadit, že vás nečeká ani náhodou jednoduchá budoucnost.
WotR nemá matchmaking, servery si vybíráte sami, takže se taková situace může stávat docela často a vám nezbude, než občas zatnout zuby, šetřit a těšit se, až si taky něco koupíte.
Radost z boje a vyhlídky do budoucna
Je to každopádně oběť, kterou je dobré udělat, protože jakmile se plně prokoušete netradičními herními mechanismy a nakoupíte aspoň trochu slušné vybavení, dostanete se do bitev, které mají atmosféry na rozdávání. Ať už se octnete v kterémkoliv ze tří velmi tradičních herních módů (TDM, Conquest, Pitched Battle - hraní bez respawnů), zažijete krvavou řež plnou nervů a adrenalinu.
I když se hra tváří pomalu a těžkopádně, ve skutečnosti je akční díky mnoha detailům, které musíte ovládat, což ji nakonec dělá skutečně výživnou. Ten pocit, když rytíři, který na koni rozráží vaše řady, jedním prudkým seknutím zabijete oře a na rytíře se následně vrhnou vaši spolubojovníci, je skutečně úžasný.
Že je doslova čvachtavě krásné, když někomu proseknete přilbu, asi netřeba zmiňovat a stejně tak je jasné, že si celá řada z vás najde zálibu ve škodolibém ostřelování těžkooděnců z dálky, až už luky či kušemi. Bojiště zkrátka žijí celou řadou činností, které každému, kdo se u běžných akčních multiplayerovek nudí, musí udělat ohromnou radost.
Technické zpracování, které sice není špičkové, ale odpudivé rozhodně také ne, tomu samozřejmě napomáhá a fakt, že autoři hru stále rozšiřují prostřednictvím patchů o nové vybavení a herní módy zní slibně i do budoucnosti.
Jednou by bylo fajn vidět dobývání se vší tou láskou a komplexností, kterou vývojáři do hry vkládají. Tříštění zdí katapulty, bojové psy, lití vroucího oleje... vůbec by nebylo na škodu, kdyby se WotR postupně vyvinulo v jakousi výhradně akční third person verzi Strongholdu, protože už jen ta představa s přihlédnutím k tomu, co už je War of the Roses teď, zní velmi lákavě.