War Hospital

Verdikt
70

War Hospital je, v „dobrém“ slova smyslu, dost nepříjemný zážitek. Je to solidně navržený tycoon, který se namísto na stavění soustředí na správu lidských a materiálních zdrojů. Jenže ani jednoho tu nemáte dost, čas vás tlačí, před ošetřovnou krvácí pacienti, na sále kolabují doktoři a před vámi stojí řada morálně extrémně nepříjemných rozhodnutí. Je to slušné, ale je to pořád ještě zábava?

Počítač

WindowsWindows

Steam

Konzole

PlayStation 5PlayStation 5

PlayStation Store

Xbox Series XXbox Series X

Microsoft Store
Koupit

Další informace

Výrobce: Brave Lamb Studio
Vydání: 11. ledna 2024
Štítky: první světová válka, válečná, budovatelská, simulace, strategie

Ani tady na Games jsem se nikdy netajil tím, že jsem měl svého času hodně rád MASH, a že by se mi právě v jeho stylu líbila i hra. Tycoony mám rád, Theme Hospital jakbysmet, takže vhodná kombinace budování a správy vojenské nemocnice se specifickým humorem a spoustou vedlejších aktivit mi dodnes přijde lákavá.

S War Hospital se mi tenhle sen částečně splnil, byť tady chybí humor, vedlejší aktivity a 38. rovnoběžku a korejský konflikt tu střídá severní Francie a první světová válka. Na rozdíl od MASH tady nejste na poli, ale v částečně rozbořené francouzské vesnici, tudíž vás přivítá nejen bahno a déšť, ale především zajímavá kombinace krásné historické architektury, její srdceryvné destrukce a improvizovaných stanů a přístřešků.

Kochat se ale dlouho nebudete. War Hospital je totiž opravdu jen a pouze to, co napovídá její název, což samo o sobě samozřejmě není problém. „Problém“ je, že se hra bere opravdu smrtelně vážně, a tak tu máme čest s kandidátem na jednu z největších herních depresí vůbec. Atmosférou ne nepodobnou staršímu, ale neméně intenzivnímu This War of Mine. Tohle prostě není žádná sranda a připravte se na to, že vám budou virtuální lidé umírat jak na běžícím pásu.

Drsný „tycoon“

War Hospital je management vojenské nemocnice kousek od fronty. Hra je zasazená do období první světové války a zmar, deprese, ale především bezmoc tady prostupují každičkým pixelem. Předně nejste v žádné nemocnici, ale v pár polorozpadlých budovách a stanech. Uprostřed zabláceného a zakrváceného ničeho se tak musíte snažit udržet a rozvíjet něco, co by mělo vzdáleně připomínat vojenskou nemocnici tak, aby z ní alespoň někdo vyvázl živý.

Jádrem hry je tak správa improvizovaného špitálu s velkým důrazem na slovo správa. Prakticky totiž nic nestavíte, spíše jen vylepšujete, a především se snažíte vyjít s tím málem, co máte. Jenže vy nemáte skoro nic, respektive všeho máte extrémní nedostatek. Lidí, surovin, léků, materiálů… Jediné, čeho je až příliš, jsou pacienti.

A nejenže je všeho nedostatek, on vás ještě neustále tlačí čas a nevíte co dřív. Hru můžete naštěstí zapauzovat (nebo i zrychlit), následné kroky pořádně promyslet, pak zase odpauzovat a pustit se po spirále beznaděje zase o kus dolů. Paradoxně se ale často objevuje i druhý extrém, kdy nemáte do čeho píchnou a i ve zrychleném režimu jen koukáte, čekáte a jdete s morálkou ještě níž. Tahle skluzavka totiž jede jenom dolů. Vy pekelnou jízdu do bahna a krve můžete leda tak dočasně zpomalit, ale velkému nárazu na hubu se nevyhnete.

Peklo

War Hospital je především drsná. Zapomeňte na sice místy taky drsný a depresivní, ale humorem a odlehčeným tónem prošpikovaný MASH. Jediné, co je tady odlehčené, jsou nosítka poté, co z nich vyklopíte na hřbitov zase další mrtvolu. A zapomeňte i na Two Point Hospital. War Hospital je vlastně jejím dokonalým protipólem.

Tam, kde jsou jiné tycoony hravé, se tady brodíte po kolena v zónách šedi a zmaru. Leckdy totiž musíte příchozí pacienty v tom nejhorším stavu vyloženě odmítat a posílat je na smrt. Operace by totiž trvala příliš dlouho, stála příliš času, energie i prostředků a výsledek? Nejistý. Poslat na odpis fakt těžký případ je často nutné zlo, protože to znamená alespoň malou šanci na záchranu fronty pacientů, kteří vám na podlahu ještě tak úplně nekrvácí.

Neustále také zápasíte s absenci materiálů, čekáte až vám je vyrobí inženýři nebo přiveze vlak. Od chirurgických potřeb a pomůcek, přes chemikálie a léky, až po alkohol a jídlo. Určitý počet surovin vám sice pravidelně a automaticky přiváží vlak, jenže jich vozí zoufale málo. Vy si jich sice můžete doobjednat víc, ale to zase něco stojí a prostředků opravdu moc nemáte.

Do toho vám vyčerpáním na hubu padají doktoři i sestry, jenže těch máte taky málo, a tak musíte pečlivě balancovat potřeby personálu a umírajících vojáků. Nechat totiž operovat pacienty takřka úplně vyčerpaným doktorem taky není nejlepší nápad a jen to zvyšuje pravděpodobnost neúspěchu operace.

A když už někoho úspěšně zašijete, musíte ještě rozhodnout o jeho osudu. Pošlete ho zpátky na frontu, nebo na velitelství? Nebo to bude šťastlivec, kterého pošlete domů? Na rozdíl od stavění a navrhování samotné nemocnice, jejích oddělení nebo výbavy tak spíše řešíte jen zdroje – ty lidské, i ty materiální.

Což samo o sobě problém není, na druhou stranu já se díky omezení pouze na správu zdrojů cítil od dění trochu odtržen. Nebyla to „moje“ nemocnice, spíše jsem se jen snažil manipulovat s čísly a ukazateli tak, aby v ní umřelo co nejméně lidí. To samo o sobě není nezábavné, jenže na druhou stranu to, navzdory absolutní intimitě nemocničního prostředí, působilo poněkud neosobně.

Tak jak?

War Hospital je plná rozhodnutí. Nejde přitom jen o každodenní rozhodování o tom, který šťastlivec bude moct pod skalpelem vašeho (zpravidla totálně vyčerpaného) chirurga zabojovat o život. Podobně jako třeba ve Frostpunku, i tady na vás čas od času vyskočí nějaká ta více či méně unikátní událost a vy (ne)musíte rozhodnout, jak se k ní postavit.

Například můžete mít ve skladu větší zásoby alkoholu, a tak se ozvou podřízení, že by chtěli trošku chlastu pro sebe, nebo že by se mohl poslat na frontu a zvýšit morálku bojujících jednotek. Na vás je pak rozhodnout, zda vzácný a v nemocnici tolik potřebný alkohol půjde do hrdel zaměstnanců, vojáků, nebo zda budete požadavek ignorovat a sklad zůstane netknutý. Protože co kdybyste ho najednou potřebovali na sále ve větším množství?

Ani jedno rozhodnutí přitom není správné, nebo vhodné – morálku zvýšit chcete, ale na úkor pacientů? Alkohol je klíčový a potřebujete ho mít v nemocnici, takže je výsledný rozsudek spíše na vás, než že by byla jedna volba vyloženě dobře a druhá vyloženě špatně.

A přijde mi, že drtivá většina rozhodnutí, která před vás hra klade, nejsou ani dobrá, ani špatná. Vývojáři si dali opravdu záležet na tom, aby volby byly co nejvíc šedé a abyste skoro vždy museli zvolit spíš podle intuice a osobních preferencí než jen a pouze podle statistik.

Ve War Hospital se můžete setkat například s rozhodnutím, že po vás chce někdo povolení vykopat na frontě tunely tak, aby se skrze ně mohl dostat nepříteli do zátylku a překvapit ho. Jenže na to by bylo potřeba vyhradit inženýry. Ty ale samozřejmě potřebujete v nemocnici, kde se vám starají o výrobu léčiv. Opět tedy žádná dobrá ani špatná volba.

Řada rozhodnutí vás čeká i na operačním sále, kdy čas od času musíte zasáhnout a rozhodnout, zda třeba vyndáte zraněnému vojákovi všechny šrapnely, nebo jen ty, co mu ohrožují život. Jak už asi tušíte, pořádné vykurýrování vojáka bude trvat velice dlouho a je rizikovější, protože tím ohrožujete jak operovaného vojáka (operace se totiž nemusí podařit), tak doktora (může padnout vyčerpáním), ale i celou tu frontu dalších zraněných nebožáků čekajících na skalpel, kteří vám mohou v „čekárně“ vykrvácet, protože se na ně prostě včas nedostane. Ano, občas se můžete dostat do situace kdy budete mít plně odpočatého doktora, žádnou frontu a spoustu času i materiálů, a tak si budete moct dlouhou a důkladnou operaci bez větších problémů dovolit. Jenže ideální podmínky tady nastanou asi tak jednou za několik hodin a jsou opravdu velkou výjimkou.

Na sále vás čeká taky několik překvapení, a to například ve chvíli, kdy se doktoři snaží použít nějakou medicínu a najednou zjistí, že tahle várka je ASI vadná. A je zase na vás, zda chcete riskovat životy na sále a nařídit doktorům pokračovat s potenciálně kontaminovanou várkou léčiv, nebo jestli celou várku raději hodíte do koše a sáhnete do skladu pro novou. Velká rizika a penalizace na vás číhají v obou variantách a v obou případech riskujete.

War Hospital se v kontroverzních a těžkých rozhodnutích vyloženě vyžívá a jen málokdy je jasné, co je v danou chvíli dobře. Tohle opravdu není Two Point Hospital, kde o nic nejde. Musíte mít pořád na paměti tenčící se zásoby, vyčerpané doktory padající na hubu, nedostatek sester a frontu krvácejících vojáků.

Rozhodnutí, která mohou být možná dobrá pro jednotlivce, mohou být zároveň devastující pro celý kolektiv. I když vám v bahně před stanem krvácí sympaťák (každý voják tu má jméno, fotku a kontext) který má doma těhotnou ženu a vy vidíte šanci, jak ho zachránit, raději ho s těžkým srdcem odmítnete. Jeho záchrana by mohla totiž zabrat příliš mnoho času, výsledek by nebyl jistý, vyčerpal by se vám na něm aktuálně jediný použitelný doktor a ještě by velice pravděpodobně vykrvácelo pět dalších vojáků čekajících na operaci. Budete se muset smířit s tím, že ani zdaleka nepomůžete všem, a že se o to v leckterých případech raději nebudete ani pokoušet.

Selektivní krása

Obecnou náladu, depresi a hmatatelné zoufalství pak jen podtrhuje audiovizuální stránka. Ta je hezká, ale je tak nějak dez duše, bez barev, bez výrazu. Což je možná záměr tvůrců, protože celá War Hospital vypadá opravdu krásně „hnusně“ – má svůj pseudorealistický styl a právě díky němu se v polorozpadlé francouzské vesničce zabydlíte. I když to samozřejmě není příjemné prostředí a místo, kde byste chtěli zrovna trávit čas.

Každopádně je vidět, že si tady tvůrci dali s různými detaily opravdu záležet, že balanc mezi realističností a použitelností pro design trefili velice dobře. Moc hezky se kouká i na efekty počasí, odrazy v kalužích a vůbec celá hra vypadá k světu. To se už bohužel nedá říct o některých produkčních prvcích, protože například krátké prostřihy do zákopů a do akce vypadají hrozně a myslím, že by tvůrci udělali líp, kdyby se hra soustředila jen a pouze na nemocnici.

Vaše snažení o záchranu lidských životů pak podtrhuje tklivý soundtrack, který k celému zážitku perfektně sedí a umocňuje nepříjemné pocity z války, z bezmoci a beznaděje.

Děkuji, nechci

War Hospital je oříšek. Za mě je stejně dobrá, jako je nepříjemná. Taková ale asi být má. Osobně proti vážným a depresivním tématům nic nemám, třeba This War of Mine jsem hrál s chutí a taktéž nekompromisní a drsný Frostpunk jsem si opravdu užil, jakkoliv jsou v těchto případech slova jako „s chutí“ a „užil“ asi nepříliš vhodná.

Většinou hry tohoto typu nevyhledávám, ale když už se na ně vrhnu, nevadí mi. War Hospital pro mě ale nebyla dvakrát příjemným zážitkem, kdy jsem se na mé další nemocniční dobrodružství příliš netěšil. Jistě, nemusí být všechno rozjuchané jako Two Point Hospital, ale tady to už pro mě osobně bylo natolik za pomyslnou hranou, kdy jsem se vyloženě těšil, až budu mít recenzi za sebou.

Nechápejte mě ale zle, hra jako taková přitom není vůbec špatná! Mechaniky jsou solidní, systémy jsou navrženy dobře, překonávat zdejší překážky je naprosto ok a celé to prostě a jednoduše bez problémů (a bez bugů!) funguje. A i když nemáte nad věcmi takovou kontrolu jako v jiných hrách tohoto typu, kombinace efektivní správy materiálů s tunou praktických i příběhových rozhodnutí taky funguje.

Jen je té mizérie a beznaděje na můj vkus tolik, až mi to vlastně otrávilo samotné hraní. Každý vyléčený voják je malým zázrakem a jakkoliv jsem měl z každého dílčího úspěchu radost, celkový dojem byl pořád stejný – absolutní beznaděj. Celá War Hospital se mi tak hrála poměrně nepříjemně, navzdory tomu, že je dobře navržená.