Waking Mars

Waking Mars do sebe totiž vtahuje jako máloco. Stačí vzít ikonický Exile z osmaosmdesátého, kde také navigujete kosmonauta podléhajícího zákonům hybnosti, a přidat dospělý a elegantně zpracovaný námět. Není tajemstvím, že Liang v jeskyních mimozemský život skutečně objeví a stane se katalyzátorem jeho rozvoje. Autoři rudé planetě vysnili převážně rostlinný ekosystém, který spolu s kosmonautem postupně objevujete a snažíte se pochopit jeho zákonitosti. Naučíte se sbírat sazenice různých rostlin a metat je vstříc úrodným plochám, jejichž rozmístění a počet dělají z každé jeskynní síně samostatnou hádanku, samostatný problém.

K dalšímu postupu je obvykle potřeba zvednout biomasu dané oblasti a způsob, jakým toho dosáhnete, nebývá až na výjimky nijak zvlášť nalinkován. Čím hlouběji se nacházíte, tím složitější vazby mezi různými druhy marsovských organismů vznikají a sledovat proměnu zdánlivě mrtvých prostor v erupci života je strhující. Co na tom, že hra si z původní platformy nese skromné výrazové prostředky, když i z nich vykřeše atmosféru uvěřitelného, bradburyovského příběhu.

Spolu s Liangem jsou jeho protagonisty ještě kamarádka na telefonu Amani a kamarád na chytrém telefonu, počítačová inteligence A.R.T. Oba Liangovi pomáhají zpracovávat senzační nálezy, o které v jeskyni zakopává na každém druhém rohu. Objevené formy života A.R.T. katalogizuje a podle vašich zjištění kompletuje jejich biologický profil. Co to znamená v praxi? Že klíčem k úspěchu je věda! Bez pozorování a experimentování tu odkryjete jen zlomek bohatství, které jeskyně s tajnosnubným názvem Léthé ukrývá.

Že i na mapě skutečného Marsu najdete oblast nazvanou podle mytické řeky jenom odráží snahu autorů ukotvit svou fikci v realitě. Totéž pak vykazují i samotné herní prvky, které by mohly fungovat ve vzduchoprázdnu nějaké abstraktní plošinovky, ale díky takříkajíc uzemnění (nebo snad umarsnění?) každého detailu do logického celku z nich vyvěrá unikátní zážitek.

Na Marsu v takhle vkusném, účelném podání naštěstí strachu netřeba: autoři se v rámci napínání hráčova rozumu i nervů obejdou bez vetřelců a paprskometů a jeskyně tu namísto skřípání hororových smyčců hučí magmatem vyvěrajícím kdesi v hlubinách a sténá po vláze. Dolů, dolů, ke kořenům všech tajemství! Pasáže, ve kterých Liang ztrácí signál, živí rovinu osamělého člověka tváří v tvář neznámému a odkazují ke schopnosti prapůvodního úžasu, jaká je nám lidem tolik vlastní, i když ji v sobě zároveň tolik rdousíme všedními banalitami.

Jeden ze tří konců, do kterého hra ústí, potom vyloženě oslavuje takového člověka, co se v nejširším slova smyslu nenechá svázat pozemskou tíží. 

Je to radost, když se nejenom hry odváží mířit krapet výš. Jistě, Mars je v kontextu všehomíra ještě relativně nízko, ale dokud jsou pilotované mise finančně nereálné, nezbývá nám, než žasnout prostřednictvím reality virtuální. V jedné z jeskynních síní, kterou díky příznivým podmínkám proměníte v úrodné semeniště, tiše hřadovali phytové, neškodní býložravci bojácně cupitající po skalních stěnách pryč od vašich trysek.

Hlavou probleskne, co všechno jste do té chvíle absolvovali, aby se tu takhle početně rozmnožili a vy s nimi mohli krmit žahavé lariany (neplést s nežahavými belgickými vývojáři). Sežraným phytům navzdory to skoro dojme - vaše marsovská školka! Budete se dívat na ty svoje potvory s láskou jejich Stvořitele a uvidíte, že je to dobré. Velice dobré.