Vaporum: Lockdown

Je to potomek klasických dungeonů, kde pochodujete po čtvercích jenže pokrok na nikoho, holenku, nečeká, a tak se vše odehrává nikoliv po tazích, nýbrž v reálném čase. Jistě dovedný způsob, jak vzpružit dnes už staromódní herní postupy, ale přes všechny důmyslné nápady a povedené vyznění hru kazí neduhy, kvůli nimž je tu a tam složité se do ní pořádně ponořit. Pojďme si to rozebrat.

Dungeon, který nepočká

Lockdown je pokračováním, respektive tedy spíš příběhovým předchůdcem původního Vaporum, ale tady leží první problém: Tvůrci ze slovenského studia Fatbot Games svou zápletku vyprávějí poměrně tuctově. Přišli s Ellie Teller, vědkyní, která pokračuje v práci svého otce na základně Arx Vaporum uprostřed oceánu, kde pod vlnami zkoumají potenciál nové látky jménem Fumium.

Jednou tam však dojde vinou otřesů k havárii, komplex se obrátí proti místním a Ellie se ocitne sama, odříznutá od ostatních. A musí se pochopitelně z téhle šlamastyky dostat. Po cestě se probojuje několika patry zařízení, musí se zorientovat ve spleti místních chodeb a utkat se se vším, co zde žije a přebývá a bylo by rádo, kdyby Ellie už nebyla.

Soubojový systém je zábavný, i když specifický – člověk musí mít neustále na paměti skutečnost, že pohyb postav se sice uskutečňuje v jistém rytmu, ale pokud se nepohne on, nepřátelé jistě ano. Podobá se to tanci, kdy je třeba předvídat, kam se jen ten zavalitý chlapík s puškou natočí, aby bylo možné napadnout jej z boku a ideálně neutrpět příliš rozsáhlá poranění. 

A nejde jen o chlapíka. Číhají na vás i hejna zmutovaných krys, co vás snadno obklíčí, nebo třeba drony, které střílí rakety a mají namontovaný laser, tudíž nestačí jen postávat daleko, je třeba držet se mimo jejich zorné pole. Obtížnost šarvátek lze kdykoliv upravit – na vyšších úrovních jde o solidně tuhou výzvu pro všechny zastánce pravověrných RPG, ty nižší pak umožňují hrou projít i mladším či méně obeznámeným. Príma.

Zdolej a vyřeš

Postup koridory Arx Vaporum a zdolávání nepřátel vám poskytne zkušenosti, jimiž lze vylepšovat vlastnosti Ellieina exo-obleku. Na ten naše hrdinka narazí hned zkraje hry a přes něj vměstnáte body do všeho, co si jen ve hrách na hrdiny umíte představit – do síly, štítů, nakládání se zbraněmi a tak všelijak podobně.

Nástroje na vás čekají roztroušené po základně, nejčastěji v truhlicích. Rekrutují se z těch na blízko, ať už jde o jednoruční meč, nebo dvouruční palici, a střelných, dejme tomu laserový kanón či mušketu. Sevřenost inventáře ovšem s sebou nedovoluje vláčet žádnou zbrojnici, ještě když ho zaplňuje i munice a některé speciální bonusy, které nepřátele znehybní nebo popálí.

Stejně důležité jako boj je řešení rébusů a překonávání logických překážek, což nesmí chybět v žádném krokovacím dungeonu. Jejich invenci hodnotím, dejme tomu, lehce nadprůměrně. Nejsou nijak třeskutě nápadité, ovšem donutí člověka zamyslet se nad tím, co by měl v které fázi jak učinit.

Nemalou část z nich tvoří kategorie hádanek, která se nespoléhá na onen heuréka moment, kdy všecky dílky zapadnou do sebe. Je to spíše o odpozorování, naučení se žádaného postupu a přesné exekuci. Hrou například proletí desítky elektrických výbojů, které je třeba správně usměrnit do přijímače, aby se otevřely doposud zavřené dveře.

Co do těžkosti jsou puzzly nastavené relativně férově, třebaže jeden dva horké okamžiky si vybavuji. Nenarazil jsem ale na vyloženě praštěné zákysy, jaké jsem zažil třeba v bažinách Bran Skeldalu: 7 mágů.

Hle, BioShock

Pokud prequel Vaporum v něčem exceluje, je to v atmosféře, kterou dokáže vyvolat. Rozumím, zdejší steampunková zákoutí dnes už nikomu neučarují, ale s patřičnou hudbou a především říznými zvukovými efekty přinesou pořádnou dávku nervozity, nehostinnosti, nejistoty. Steampunkové ladění zdárně doplňují místa jako vydestilovaná z BioShocku, podmořské zahrady a laboratoře. Třebaže grafická úroveň neohromí, vše je vyvedeno s citem pro detail a řinčení a chřestění ještě dodává pocitu tajuplné děsivosti.

Umělecké ztvárnění ale nelze jenom chválit, jelikož Vaporum: Lockdown působí mnohdy lacině a odbytě. Samozřejmě, nikdo si nezaslouží posměch za to, že vyvíjí titul v několika málo lidech pomalu na koleni, ještě navíc na malém Slovensku. Jenže je zkrátka potřeba uznat, že jiné hry to dokázaly lépe, ať už řečené Brány Skeldalu, nebo slavný Legend of Grimrock.

Například příběhových filmečků se zde vyskytuje poskrovnu, ale budiž, to by patrně bylo až příliš nákladné. Potíž je spíš ta, že každou z postav, kterou ani pořádně neuvidíte, prohlubují sesmolená věta až dvě, jež se vydávají za nějaké pozadí. Nejvýraznější porce charakterizace se vám tak dostane skrze audiodeníky, ty ovšem nijak neobohacují zápletku a slouží spíše jako polotutoriál nebo nahrávky o pár pseudozajímavých jevech a úkazech z tohoto světa. Záživnost mizivá.

Problém je i v tom, že podvodní komplex nepůsobí logicky a koherentně. Arx má přeci být výzkumným ústavem, tak jak se tam proboha vzaly všechny nástrahy v čele s nášlapnými pastmi, bodáky, kahany dštícími oheň a jámami? Hra se místy snaží něco z toho osvětlit vtipnými důvody, to když se najdou záznamy o bývalém zaměstnanci, který rád sbíral cihly, a proto jimi teď můžete zatěžovat nášlapné plošiny, ale je toho málo, tuze málo.

K tomu je Vaporum prkenné, především v animacích. Chápu, hovoříme stále o dungeonu, ovšem konkurence předvedla cosi o pár řádů lepšího, a to Brány Skeldalu vyšly před lety a i na mobilních platformách. Lockdown je zato dostupný jen na PC a Nintendu Switch. Ke konzoli Nintenda se hodí asi nejlépe, ovšem tam zase nelze pohyb po čtvercích ovládat D-padem, jen analogy.

Hrál jsem už i lepší

Uspokojí Vaporum: Lockdown příznivce žánru? Určitě, opírá se totiž o fortelný podklad, o zajímavou akčně-taktickou hratelnost. Jenom je škoda, že Fatbot Games vznikla pod rukama poněkud bezkrevná, nedotažená záležitost, u které je vyloženě vidět, že mohla být mnohem lepší. Zase ale vyjde na několik stokorun, takže si ji může vyzkoušet v podstatě každý.