Vampire Survivors
Nesmírně zábavná a návyková vyvražďovačka upírů, která pod svým zdánlivě jednoduchým zevnějškem skrývá komplexní, propracovanou roguelike odyseu. Tenhle nezávislý klenot vás přiková k obrazovce a nepustí pryč.
Vampire Survivors je mistrovský kousek. Elegantní, nesmírně uspokojivý a návykový. Což je divné, protože na první pohled to je dost ošklivá pixel artová blbinka, kterou vlastně sami hrajete jenom tak napůl a ona toho velkou spoustu udělá za vás, abyste se nemuseli zas tak moc soustředit. Prostě pobíháte po mapě, hra automaticky kosí desítky a stovky nepřátel, po pár minutách vás nevyhnutelně něco zabije a můžete jet od začátku.
To je ten první pohled, po kterém si možná stejně jako já řeknete: „Co tady proboha dělám a proč to ještě zkouším?“ Ale za masivní popularitou Vampire Survivors nestojí davová psychóza ani manipulace zaplacených influencerů. Stačí jenom pár kraťoučkých pokusů – a budete zaháčkovaní.
Začnete přežívat déle, protože si uvědomíte, jaké schopnosti se navzájem vhodně doplňují. Naučíte se, jak se pohybovat, když jste vyzbrojení česnekem („Hrrrr do největší vřavy!“) a magickou hůlkou („Utíkám, utíkám, nikdy mě nechytíš!“). Uvědomíte si, že k různým typům nepřátel je potřeba přistupovat různými způsoby. A než se nadějete, z pětiminutových her se stávají patnáctiminutové a pomalu se dostáváte k oné vysněné půlhodinové hranici, kdy si pro vás přijde samotná Smrt (což v kontextu hry vlastně znamená vítězství na dané mapě).
Neustále si něco odemykáte, neustále na něco nového přicházíte. To je to klíčové kořeníčko – hrát desetkrát po sobě za tu stejnou postavu s těmi stejnými schopnostmi by začalo být monotónní, ale vy si za chvíli vybíráte z celého ansámblu hrdinů a arzenálu zbraní, můžete vstoupit do zakletého lesa nebo do zlověstné mlékárny, plníte achievementy, které vám zpřístupňují další a další prvky téhle překvapivě hluboké a propracované hry.