Valorant

Counter-Strike, nebo Overwatch?

Vývojáři z Riot Games se od prvního odhalení Valorantu netajili záměrem vytvořit čistě kompetitivní titul a po vzoru League of Legends obsadit první příčku ve svém žánru. Na první pohled však Valorant nevypadá nijak výjimečně. Grafické pojetí a hlavně schopnosti jednotlivých hrdinů připomínají Overwatch a prolínají se s klasickým stylem střelby z Counter-Striku, což vytváří tak trošku mišmaš, který ale vcelku dobře funguje.

Samotné vydání po několika týdnech bety na sebe nenechalo dlouho čekat a 2. června vyšel Valorant oficiálně pro PC. Nová mapa, hrdina, herní mód či Battle Pass, to všechno čekalo na nedočkavé hráče.

 jak na tom všem hodlali tvůrci vydělávat? Velice jednoduše. Model free to play se osvědčil už nejedněm vývojářům (samotní Riot Games v roce 2010 započali F2P šílenství díky League of Legends) a následný dokoupitelný obsah ve Valorantu dokáže pouze změnit vzhled vašich zbraní či vám přidá emotikony, spreje a podobně.

Součástí klasického obchodu je dnes už klasický Battle Pass, který jsme upřímně měli problém na první dobrou najít. Menu není nijak přehledné, člověk se mnohdy musí probojovat několika kliky do hledané sekce a právě Battle Pass je pouze malým kolečkem v levé horní části úvodní obrazovky. Na druhou stranu je BP povedený a nabízí velice pěkné zbraně, což za cenu 10 dolarů není vůbec špatné.

Oproti Overwatchi, který po zaplacení vstupní částky otevírá všechny hrdiny, si za ně ve Valorantu musíte zaplatit nebo si na ně vydělat zkušenostmi. Můžete vybrat jednoho z jedenácti hrdinů a hraním získávat nové vizuální komponenty a následně i celého hrdinu. Na začátku máte otevřených hrdinů pět, dva další získáte v relativně krátké době díky hraní a na zbylé čtyři (pokud nechcete do hry investovat žádné peníze) si počkáte déle.

Koncept to není špatný, ale už sami musíte posoudit, zda se vám chce zaplatit v průměru 250 Kč, jen abyste si mohli některého zamčeného hrdinu vyzkoušet bez nekonečného grindování.

Vandal, nebo Phantom?

Hra nyní nabízí dva módy, klasický Unrated a o dost rychlejší Spike Rush. Oba dva se zakládají na principu útočníků a obránců. Útočníci musí nastražit bombu a obránci se ji snaží zneškodnit.

Je vážně podivné, že neexistuje žádný kompetitivní mód, který by dal mase lidí větší důvod hrát. Pro některé z nás je boj s náhodnými lidmi v normálním módu utrpení a vlastně už jen čekají, až do hry onen kompetitivní mód přijde.

Hrdinové mají možnost využívat paletu 17 zbraní, které jsou ve výsledku kopií těch z CS:GO, pouze s jinými jmény. Pokud jste tedy zvyklí na podobný styl střelby právě ze střílečky od Valve, nebudete mít na první dobrou ve Valorantu problém.

Co však může být menší obtíží, jsou schopnosti jednotlivých hrdinů. Ty se totiž náramně liší a člověku může déle trvat, než si zvykne na rychlost a agresivitu, se kterou může některé hrdiny ovládat. Na Valorantu je ale krásné to, že až na pár útočných schopností (zejména hrdinky Raze) všechno záleží na vaší schopnosti se zbraněmi, na tom, kdo zamíří líp a vystřelí dřív.

A, B, C

Čtyři mapy, čtyři různá prostředí? Ne tak úplně. Všechny mapy totiž působí podobně a vlastně si nejsme jistí, jestli jde pouze o příbuzný vizuál, nebo cílený úmysl vývojářů. Co se však nedá mapám vytknout, jsou jednotlivé miniaturní mechaniky. Na jedné mapě máte elektricky uzavíratelné dveře, které jdou otevřít pouze pár pořádnými broky. Na druhé lana, po kterých se dá šplhat.

Mapy tak určitě mají potenciál, ale občas máme pocit, jako by se vývojáři snažili moc tlačit na kompetitivní vyrovnanost level designu, místo aby popustili uzdu fantazii a vytvořili něco nezapomenutelného. Naštěstí se zrovna tohle ještě může změnit a upřímně se jen těšíme, s čím novým přijde Valorant v následujících sezónách.

Velmi kontroverzní složkou hry je začátek každého kola. Hráči totiž ve Valorantu dostávají možnost vcelku volného pohybu ve své části mapy. Následek tohoto rozhodnutí je ten, že jsou kola o dost rychlejší, hráči už jsou připraveni na pozicích a vlastně se vytrácí určitý element překvapení, toho, že někam na začátku kola musíte rychle doběhnout.

Tohle rozhodnutí chápeme a respektujeme jeho odvahu, nejsme si ale jistí, zda neubírá na jakési organičnosti celé hry, jelikož pozice hráčů na mapě jsou mnohdy až příliš striktně dané.

Dýmovnice do každé rodiny

Co hra vylepšuje skvěle, je nakupování zbraní. Hráči mají možnost za kredity nakoupit zbraně jak sobě, tak i jakémukoliv spoluhráči, který si o zbraň zažádá. Celý tento systém je pak vložen přímo do uživatelského rozhraní.

Ekonomika hry funguje podobně jako v CS:GO, hráči tak dostávají kredity za výhru, zabití, asistence a podobně. Nicméně kromě zbraní a brnění, které může přidat maximálně 50 štítů (základní hodnota zdraví je 100), si hráči taktéž mohou koupit nějakou ze svých schopností. Ty jsou na každém hrdinovi zcela jiné a jsou tím hlavním obohacujícím prvkem oproti největší konkurenci, kterou je právě Counter-Strike.

Jednu ze schopností dostane hráč každé kolo automaticky, což mu i bez nakupování dává možnost alespoň trošku taktizovat. Zároveň se všem nabíjí ultimátní schopnost, která dokáže mnohdy změnit celý průběh zrovna probíhajícího kola.

Ultimátní schopnost se nabíjí několika způsoby: prohrou kola, zabitím či speciálními orby umístěnými na mapě. Nebojte se, průměrný hráč takovou schopnost získá maximálně pětkrát, šestkrát za maximální počet kol ve hře (25) a nejedná se tak o kdovíjakou šílenost. A dobře zahraný hrdina se skvělou muškou dokáže potrápit i ty nejzkušenější hráče bez použití extra silné ultimátní schopnosti.

Solidní vstup na bitevní pole

Valorant je bezesporu dobrá hra, která splňuje nároky na esportový titul v roce 2020. A to i díky kreslenější grafice, kterou rozjede i horší PC sestava. Celkový nástup na trh měl Valorant znamenitý a málokdo po prvních pár týdnech nevěděl, co je vlastně ta nová hra od Riot Games zač.

Samotná hra jede skvěle, střílení (i když podobné CS:GO) je intuitivní a jednotlivé schopnosti dávají Valorantu další možnosti, jak obalamutit méně schopné protivníky.

Hra vcelku odsýpá, není na ní nic složitého, i začátečník ji pochopí během prvních pár minut. Zároveň nabízí specifické malé detaily (například nakupování pro ostatní spoluhráče), které dávají celému produktu pocit uhlazenosti a propracovanosti.

Škoda jen zmiňované nepřehlednosti menu a také faktu, že skiny na zbraně, i když nevypadají vůbec špatně, jsou cenově dosti nedostupné (což, pravda, částečně vynahrazuje Battle Pass). Hra taktéž nemá zase tolik obsahu, aby kompetitivního hráče udržela celé dny či hodiny a samotné hraní v „normálkách“ je občas velmi úmorné, hlavně tedy kvůli očividně začínajícím FPS hráčům.

Jediná mechanika, u které si stále nejsme jistí, zda má smysl a své opodstatnění, je začáteční zóna u každého týmu, které se tak po startu kola ihned utkají, a občas tak chybí vidina toho, že někam jednoduše doběhneme první, jako je tomu v CS:GO.

Doporučili bychom tedy Valorant? Určitě, i kdybyste si chtěli jen tak pobíhat a učit se střílet ve skvělém tutoriálu nebo máte chuť na pár nezávazných her s přáteli. Valorant stojí za to. Nicméně prozatím od něho neočekávejte úplně hotový produkt, protože těch pár hrdinů, map a herních módů v budoucnu ještě určitě nabobtná. Předpokládáme, že za pár měsíců bude už tak dobrá hra ještě výrazně lepší.