Valiant Hearts: Coming Home

Měl by ale začít, protože nabídka her začíná být stále zajímavější a druhý díl Valiant Hearts podtitulem Coming Home, který vyšel exkluzivně pro Netflix, leckdo ani nezaznamenal. A byla by velká škoda, kdyby úplně zapadl.

Devět let starý první díl Valiant Hearts: The Great War od studia Ubisoft Montpellier byl přitom úkaz –⁠ v tom nejlepším slova smyslu. Vykašlal se na vše, co ve válečných hrách bylo populární. Třetí rozměr nahradil nostalgickým 2D, obehranou druhou světovou válku vyměnil za neokoukanou první, adrenalinový akční zážitek potlačil ve prospěch pomalejší plošinovky s logickými prvky.

Hra okouzlila netradičním konceptem i úchvatnou kreslenou grafikou a sbírala velmi vysoká hodnocení, a to i u nás. Recenzenti jí často odpouštěli i poněkud banální hratelnost a pomáhalo jí, že válečné hrůzy zasazovala do kontextu. Vysvětlila vám důležitost bitvy na Marně, vykreslila peklo vznášejících se bojových plynů u Ypres, ukázala ohromení tanky na Sommě. Balancovala na hraně hry a interaktivní učebnice a dělala to obratně.

Vlastně dává smysl, že pokračování vychází pod hlavičkou Netflixu, který chce vyprávět poutavé příběhy a vzdělávat. Valiant Hearts: Coming Home obojí dělá velmi dobře.

Na západní frontě drama

Zůstaneme-li poblíž filmového světa, připomíná druhý díl Valiant Hearts jiné pokračování: dvojku Sám doma. Podobně jako v ní vzali i v Coming Home tvůrci to, co se osvědčilo, a nepokoušeli se o žádný radikální posun. Funkční princip trochu přeleštili, vyměnili kulisy a pár postav a zápletku. Oba díly si jsou však v základu velmi podobné.

Ovládat budete postupně pět postav. Vrací se belgická zdravotní sestra Anna a americký voják Freddie, novými charaktery jsou Freddieho bratr James, pilot George a německý námořník Ernst. Hra vypráví jejich osudy, které se navzájem proplétají a vy posouváte jejich příběh v jednoduchých úrovních, které po vás vyžadují některou z opakujících se činností. Budete utíkat před leteckým bombardováním, přenášet munici v zákopech na potřebná místa, pobíhat po polní nemocnici a ošetřovat zraněné nebo se plížit kolem německých vojáků.

V praxi to znamená buď hledání předmětů a jejich přenášení, nebo plnění jednoduchých miniher, jako když taháním prstu po obrazovce nalepujete náplasti nebo čistíte rány. Jindy zase musíte uhýbat v letadle před nalétajícími stíhačkami nepřátel nebo mačkat tóny ve správnou chvíli pro hraní na klarinet.

Platí tady ale podobný neduh jako v prvním díle: Po počátečním okouzlení skvostnou vizuální prezentací přijde velmi brzy vystřízlivění z toho, jak repetitivní a nepříliš zábavná je samotná hratelnost. Coming Home je ještě jednodušší než první díl, a tak 99 procent situací nepředstavuje žádnou výzvu. U jiných her by to bylo fatální selhání, Valiant Hearts ale na hratelnosti naštěstí úplně nestojí.

Na mobily akorát

I druhé Valiant Hearts chtějí především vyprávět, poučit –⁠ a to se jim daří víc než dobře. Dvojka se zaměřuje na poslední roky války a zapojení amerických vojsk, je podobně výpravná jako jednička a kreslí úchvatné scény plné detailů.

Na americkém cvičišti si neodpustí drobný komentář, když nechá Afroameričana pobíhat s koštětem, zatímco jeho bělošští kolegové mají v rukou pušky. Tábor v zasněžených francouzských zákopech vykreslí plný zraněných a vyčerpaně posedávajících vojáků. Pustí vás i na rozbouřenou hladinu Severního moře, a dokonce vás nechá prozkoumávat zatopené ruiny. Takřka na každé obrazovce se kromě hlavního dění odehrává ještě něco v pozadí a je radost všechny výjevy zkoumat.

Vypráví se přitom opět minimalistickým stylem, kdy se mluví jen v cutscénách mezi úrovněmi, jinak si postavy vystačí se zvuky, gesty a symboly. Kromě toho ale nabízí Valiant Hearts: Coming Home i dost textu pro ty, kdo si chtějí víc počíst o tom, jak fungovaly během války zdravotnické tábory, bezdrátový telegraf nebo co byla Stodenní ofenziva. Stejně jako první díl totiž nabízí širší historické pozadí scén, které se zrovna na obrazovce odehrávají. Zároveň válku vykresluje ve všech odstínech a nabízí pohled z obou stran konfliktu. Nechce zbytečně šokovat násilím, k její stylizaci by to ani moc nesedělo, ale nevyhýbá se ani smrti.

Nicméně je nakonec celkem adekvátní, že druhý díl Valiant Hearts vychází jen na mobilní zařízení. Svou jednoduchostí sedne na občasné hraní na mobilu či tabletu lépe než na soustředěné sezení u PC. Dokončíte ji za dvě až tři hodiny, a až se to stane, můžete zkoumat herní nabídku Netflixu dál. Věděli jste, že v rámci jeho předplatného si můžete do mobilu zdarma stáhnout třeba Immortality, Spiritfarer nebo Oxenfree? A exkluzivit jako Valiant Hearts: Coming Home bude určitě ještě přibývat.