Valdis Story: Abyssal City
Skvělá a náročná plošinovka s RPG prvky, za níž stojí jen dva lidé. Ale při hraní na tom nesejde. Důležité je, že Valdis Story je výborná zábava na spoustu hodin.
Další informace
| Výrobce: | Endlessfluff Games |
| Vydání: | 8. září 2013 |
| Štítky: | indie hra, plošinovka, akční, rpg |
Valdis Story vypadá na první pohled pěkně a hned od začátku baví svým kresleným pojetím. Tvůrci sice nezapřou vlastní rukopis, ale zjevná je též inspirace japonskou mangou. Ten dotek není kdovíjak silný, ale je tam a naznačuje, co má tým vývojářů rád.
O tým ve smyslu většího studia se vlastně vůbec nejedná, protože jde o dvojici z New Yorku: on Kyron, ona Carolyne. Zkusili to s Valdis Story na Kickstarteru, uspěli a jejich hra vzbuzuje zamyšlení, proč a čím jsou podobné hry tak přitažlivé, že se do nich vždycky hráči rádi pustí. V případě Valdis Story za to může zejména mix líbivé grafiky, napínavé akce a herního systému, který nabízí řešení situací nejen pomocí hrubé síly, ale také s využitím magie.
Proměnlivá obtížnost Valdis Story je osvěžující, navíc je správně vyvážená. Bude vás deptat, ale ne moc a soustavně. Valdis Story má šmrnc, styl a umí zaujmout prvky, na které mnoho velkých studií už dávno rezignovalo. Reklamní slogan by měl znít: „My dva si na nic nehrajeme, hrát si budete vy.“
Klišé? Ano, ale geniální!
Valdis Story se nijak razantně neodlišuje od nezávislých plošinovek, které zaujaly v minulosti (např Spelunky). Kouzlo je v tom, že se hra nesnaží přesvědčovat přehnanými novátorskými postupy, nýbrž tím, že se tváří obyčejně. Svět podbarvuje příběh o jakémsi podsvětí, které ovládají síly zla a vy je samozřejmě musíte zastavit. Jde o klišé, které používá spousta her, ale ve Valdis Story ničemu nevadí. Dialogy lze sice číst a odhalit tím další rozměr hry, ale klidně se na ně můžete vykašlat a soustředit se jen na hledání klíčů, zvyšování úrovně postavy a putování velmi rozlehlým bludištěm.
Právě bludiště dělá hned od začátku velký dojem. Po několika minutách hopsání a postupu směrem vpřed vylezete z baráku na stejném místě a ukáže se, že systém „obrazovek“ a jejich propojení je naprosto geniální. Jakkoli občas přivádí k šílenství.
Když se poněkolikáté objevíte na stejném místě a jediná cesta dál vede skrz dveře, ke kterým musíte najít klíč, pak si už jen opakujete: „Sakra, co jsem přehlédl?!“ Další kapitolou je systém soubojů, který je akorát na hraně, aby jej zvládl i cholerik s pěknou řádkou zavražděných klávesnic na krku.
Potvory jsou přesné a jdou vám neúnavně po krku. Naprostou většinu z nich překonáte snadno a okamžitě. Fór ale spočívá v tom, že tři mrchy za sebou sice sundáte, ale čtvrté si nevšimnete a pošle vás do hrobu dobře mířenou střelou. Vítězství je o dobře zvolené strategii a především správném ovládání. Zajímavé je, že máchání mečíkem s kouzly se neomrzí ani po mnoha hodinách hraní.
Když uprostřed souboje začnete šátrat v hlavě, jak se aktivuje kouzlo, pak jsou vaše okamžiky sečteny. Na precizním zvládnutí ovládání závisí přežití herního avatara.
Zábava a rozpadlé nervy především
Valdis zní jako přezdívka nějakého raubíře, se kterým se vyplatí kamarádit. Valdis vašemu nepříteli namlátí, když bude potřeba. S Valdisem se vyplatí projít podzemně-podvodní svět, je totiž úchvatný.