Unknown 9: Awakening

A ve velmi podobný zážitek jsem doufal i v případě Unknown 9: Awakening. Prostě tak trochu neohrabanou akční adventuru, která produkčními kvalitami příliš neoplývá, ale aspoň předvádí zajímavý svět a snad i ten příběh bude za něco stát. Och, jak jsem se mýlil. 

Potud ještě v pořádku

Tedy jak v čem. Unknown 9 je skutečně definice akční adventury: lineární úrovně tvoří arény s protivníky a jsou pospojované skákačkovými pasážemi, či vzácnou a jednoduchou environmentální hádankou. Do toho jsou levely doslova obsypané různým haraburdím k sesbírání, přičemž některé vám odemknou další a silnější schopnosti, jiné zase nějaké to příběhové pozadí místního zajímavého světa. 

Velký tahák byla ale poměrně svěží kombinace stealthu, akčních pasáží, a hlavně možnosti posednout a ovládat protivníky! Hrajeme totiž za Haroonu, kterou ztvárnila sympatická Anya Chalotra (Yennefer ze seriálového Zaklínače, byť si tedy není moc podobná), jež umí náhlednou a pracovat se Záhybem, tedy jakousi stínovou dimenzí, ve kterých existují duše lidí.

Haroona tak dokáže na chvíli vystrnadit ducha člověka a sprostě se mu usídlit v těle. A takto opanovaný nepřítel může v řadách svých spolubojovníků nasekat pořádnou paseku, protože máte čas na to učinit jeden útok – často do vlastní řad, nebo třeba rozbít vybavení, čímž si ulehčíte plížení lokací. 

Později můžete protivníky posednout třeba tři nebo dokonce čtyři po sobě, ale nevymyslíte nic moc efektivnějšího než se všemi doběhnout do chumlu, kde se, pokud možno, všichni jednou ranou navzájem knokautují. 

Samozřejmě se můžete skrýváním v trávě, odlákáváním stráží, zneviditelňováním se a podobnými triky nepřátelským ležením potichu plížit a zneškodňovat hlídky pěkně zezadu, jak je zvykem. Potud Unknown 9 funguje docela zábavně. Zvlášť, pokud máte rádi jednoduchý stealth třeba ve stylu novějších Assassin’s Creedů. 

Hlavně v pozdějších fázích hry musíte dokonce zapojit i nějaký ten mozkový závit navíc a trochu plánovat, protože v arénách jsou rozestavěná poplašná zařízení a štíty znemožňující používání Záhybu k posednutí. Pokud si teda odmyslíte, že umělá inteligence v podstatě neexistuje a protivníci jsou velmi předvídatelní, ale jak říkám výše... velmi uspokojivá a přímočará stealth hratelnost se zajímavou mechanikou ovládání nepřátel, u které je akorát škoda, že nenajde zajímavějšího využití třeba v hádankách nebo mimo boj. 

Návaly hněvu

Jenže tichý postup není všespásný, a tak dříve či později dojde na pěsti. Haroona díky síle Záhybu a hbitým končetinám dokáže načechrat peří i přesile. Vojáky mydlí pěstmi, na dálku odpaluje příhodně rozestavěné rudé tlakové lahve, uskakuje před výstřely, paríruje údery a v neposlední řadě protivníky odhazuje a přitahuje magickou silou jako kdyby místo zapadlé vesnice v Indii prodělala trénink s malým zeleným mužíčkem na planetě Dagobah. 

Souboje, hlavně zezačátku, opět vábí příslibem řemeslně zvládnuté a zábavné akce, ze které se ale s rostoucí obtížností stane čistokrevná frustrace. Haroona se totiž ovládá příšerně. Krkolomné animace vem čert, to jsem schopný u AA hry přejít bez povšimnutí, ale kombinace toho, že vám protivníci uskakují mimo kameru (a lock-on je nenásleduje) a katastrofálního pocitu z odezvy ovladače do pohybu postavy, dělá z akční složky cvičení v sebeovládání. 

Haroonu jsem nepočítaně častoval těmi nejhoršími urážkami, když se místo úskoku rozhodne přeskakovat rantl, když přiletí záhlavec mimo obrazovku, když se po stopadesáté zasekne o geometrii, nebo když se sama od sebe rozhodne „odemknout“ od protivníka a začne místo něj profackovávat vzduch. 

Pekelnou korunu tomu všemu nasazuje katastrofální plynulost hry. Nejsem jsem schopný rozklíčovat, v jakém režimu Unknown 9 na PlayStationu 5 (na výběr žádný není) jede. Občas hra běží zdánlivě plynule, snad i v 60 FPS, jindy bych přísahal, že se hýbe ve 30 a někdy ani to ne.

Pozor, nebavíme se o občasných propadech snímkování, ale o konstantní fluktuaci plynulosti – při poklidném průzkumu, při soubojích, zkrátka FPS neustále lítají horem spodem. Navíc textury při rychlém pohybu kamerou znatelně problikávají. A na to u hry, která graficky vypadla z předminulé generace konzolí, a ještě často spoléhá na akci, kde je plynulost zásadní, prostě nejsem zvědavý.

Příběh ceny nevyhraje 

Blbě se to hraje, vypadá to jako hra z PlayStationu 3, jede to hrozně. Co má Unknown 9 v kapse dál? Co třeba nějakou zajímavou hratelnost a využití Záhybu? Ne, třikrát se podíváte do ošklivé kontrastní nazelenalé dimenze, která je přímým průchodem z bodu A do bodu B. Nějakou originální pasáž? Ha, ve hře je dokonce turret section, kde zpoza mířidel stacionárního těžkého kulometu sestřelujete letadla... design, který jsem naposledy viděl někdy v roce 2014.

Tak co ten svět a příběh, který překlenuje média a můžeme se s ním setkat třeba v komiksech nebo podcastech? Ech... 

No tak ano, svět je fakt zajímavý. Zvláštní technopunková alternativní historie 20. let minulého století je lákavá, stejně jako barvité a exotické lokace, do kterých se v Unknown 9 podíváme. Tam, kde postavy a mimika nevypadají dobře je alespoň radost se koukat na bující džungli nebo zalidněné indické uličky, či rozpadlé chrámy. Hra vás, podobně jako třeba v Uncharted, protáhne poměrně pestrými úrovněmi, které budí dojem dobrodružství a objevování neznámého. 

Dokonce i udička příběhu nějakou dobu funguje velmi dobře. Lidstvo v cyklech zaniká a vždycky se po miléniích musí vyvíjet odznova, ale pradávný a velmi vyspělý národ možná přišel na způsob, jak opakující se osud zlomit a odemknout díky němu věk utopie a prosperity. Super!

Vede to ve hře někam? Ne. Příběh je podaný hlavně skrz dialogy během přebíhání mezi arénami. V drtivé většině případů jde o žvanění naprázdno, jehož irelevanci ještě navíc podtrhuje fakt, že se postavy nestihnou vymáčknout, než doběhnete k další scéně a v půlce rozhovoru je hra prostě přeruší, protože se začne bojovat, spustí se animace, nebo začne další expozice o něčem jiném. 

Detaily o světě jsou pak skryté v popisech obrovského množství sesbíratelných předmětů – dopisů, starodávných desek starých civilizací, nákresů, zápisků z deníku, ale rád bych se v interaktivním médiu a akční adventuře věnoval něčemu jinému než četbě novely. To si nechávám exkluzivně pro výpravná RPG. 

Navíc, když jsem se tedy za konstantního špačkování prokousal na konec příběhu, který s trochou šikovností předpovíte asi tak po první čtvrtině, a hlavně z těch slibovaných epických výjevů toho moc neuvidíte, byl mi osobní příběh ustěžované Haroony upřímně úplně jedno (byť Chalotra podala bezva herecký výkon, ale tady jde červená karta za scenáristy).

Unknown 9: Awakening má světlé momenty, ale ze hry si odnáším především nenaplněný příslib a pocit domýšlivosti hry o vlastní důležitosti. Stealth je fajn, ale nepřekvapí, souboje jsou strašné, příběh je průměrný, lokace a stylizace sice pěkné, ale k čemu to, když se hra prostě příšerně hraje? Unknown 9 bych nedoporučil, ani kdybyste k němu přišli zadarmo nebo v Game Passu, protože platí ohrané pravidlo, že za něj zaplatíte minimálně vlastním časem.