Under the Waves

Před časem se celek nicméně rozhodl, že mu už nestačí hry „jenom“ vytvářet, ale chce je také vydávat. Proto si založil label Spotlight, skrze který bude na obrazovky přinášet zajímavé projekty menších týmů. Jedním z takových titulů je i dnes recenzované Under The Waves od studia Parallel. A jen chvíli po spuštění člověku dojde, proč padl výběr zrovna na něj.

Ztráta, vina, odloučení

Hra más s „běžnou“ tvorbou Quantic Dream ve skutečnosti mnoho společného. V jádru se jedná především o interaktivní adventuru, která klade maximální důraz na vyprávění emotivního příběhu hlavního hrdiny Stana – milujícího manžela, potápěče a zaměstnance ropného konglomerátu UniTrench. Stan si nedávno prošel jistou traumatickou událostí, která se značně podepsala na jeho psychickém zdraví. Proto se rozhodl, že opustí svou manželku a vezme podmořskou šichtu pod hladinou Severního moře, kde se bude starat o hladký chod těžebních nástrojů a přístrojů, ale hlavně se pokusí utéct před svými problémy.

Moře v příběhu slouží jako okatá alegorie na odchod do ústraní a ponoření se do žalu mysli, která se snaží ztrácet v hlubinách, kam už světlo ani kolikrát nesvítí. Současně se ale pracuje s pocity izolace. Nejen člověka jako takového, nýbrž především jeho srdce, které se po podobných událostech uzavře a jen těžko se vrací do původní stavu. A v této rovině příběh funguje více než dobře.

Vývoj sice občas může působit trochu unáhleně a hře by ve skutečnosti slušela klidně i o dvě až tři hodiny delší herní doba (projít vám ji zabere zhruba 7 až 8 hodin), aby úspěšněji prodala některé momenty, nicméně díky povedenému výkonu Bena Lamberta v roli hlavního hrdiny a uvěřitelným dialogovým výměnám s jeho bratrem i manželkou se jedná o jednu z nejsilnějších částí. Třebaže nikterak objevnou či originální.

Zachraňme oceány!

Příběh ale kromě toho řeší i ekologickou otázku znečišťování oceánů, kde se tvůrci podle mého trochu ztrácejí. Tím samozřejmě nechci bagatelizovat tuto problematiku. Naopak! Co se týče znečišťování vodních ploch (a přírody všeobecně), rozhodně jsem všemi deseti za to, aby se o tomto obřím problému maximálně vědělo. Ale zápletka kolem ústřední společnosti se nedaří vykreslovat zajímavě a přepíná mezi různými náladami, což přispívá k tonální nesourodosti.

Tamhle spatříte lehké náznaky satiry, tuhle na vás vyskočí nádech hororu a příště skrze zápisky a různé kusé informace erudujete nad tvrdými čísly, kdy se vás tvůrci snaží přesvědčit, že psychicky rozložený Stan je chodící mořská encyklopedie. Je mi jasné, že studio chtělo maximálně využít spolupráci s neziskovou organizací Surfrider Foundation Europe, která se snaží chránit oceány, ale nemohl jsem se zbavit dojmu, že některé snahy šly do zážitku zakomponovat trochu organičtěji.

Svět plný tajů

K čemu ale nemám v podstatě žádné výhrady, je zpracování místního světa. Je působivý i děsivý zároveň. Hlubinné útesy, občas se vyskytující podmořská fauna i všudypřítomné ocelové struktury vytváří neuvěřitelné hřiště, které je radost prohledávat. Není zbytečně rozlehlé, neskrývá v sobě tolik úžasu jako třeba Subnautica, ale každý jeho kout na vás z obrazovky bezpečně přenese chladnou atmosféru mořského dna. Tyto pocity zdárně umocňuje i soundtrack od Nicolase Bredina, který v sobě pojí nepříjemnou klaustrofobii všudypřítomné vody s nádechem nadpozemskosti života pod hladinou. Často za pomoci lo-fi elementů, piana a příchutě syntetizátorů.

Svět zároveň můžete do jisté míry volně prozkoumávat. Funguje jako malý otevřený prostor, kde plníte hlavní úkoly, ale současně můžete hledat různé sběratelské předměty, kterými si zkrášlíte základnu, otevřete si dodatečné minihry, případně vám udělají radost pouhým nalezením. Není jich vyloženě mnoho a mapa občas správně neregistruje jejich sebrání, ale díky jejich přítomnosti máte ještě přesvědčivější důvod k průzkumu, ke kterému kromě potápěčskému obleku využijete i jednomístnou ponorku Měsíc. S tou je mimochodem radost manévrovat. Tedy pokud máte gamepad.

On ostatně celý otevřený svět do titulu přináší silnější míru hráčského zapojení a přidává i větší množství herních prvků. K mému překvapení totiž Under The Waves není pouze příběhovou adventurou, kde vybíráte z dialogových možností a občas interagujete s nějakým předmětem, nýbrž vyloženě plníte různé, byť do jisté míry triviální úkony. Navíc v zajímavě vystavěném cyklickém denním rytmu, kdy se každé ráno probudíte, dostanete několik cílů pro danou směnu, a pak je na vás, jak a kdy se je rozhodnete plnit.

Zase ty nedostatky

Bez čeho by se ale titul naprosto obešel, jsou prvky craftingu. Tvůrci z Parallel Studios asi chtěli zakomponovat dodatečné herní vrstvy, ale zrovna výroba z nich ční svou nadbytečností. Během hraní nebudete mít jedinkrát pocit, že byste si některý z předmětů museli vytvořit, nebo byste ho snad potřebovali k postupu. Bez sebemenšího problému zvládnete příběh dohrát se základním vybavením a zásobami.

V podstatě jediné, co občas potřebujete k přežití, jsou opravné sady na ponorku a bomby s kyslíkem. Obojího ale ve světě naleznete takové množství, že jich nikdy nebudete mít nedostatek. Je sice hezké, že sbíráním materiálů na výrobu čistíte alespoň ten herní oceán, ale hodila by se k tomu nějaká hmatatelnější motivace.

Z tohoto ohledu jde z Under The Waves cítit, že by ještě snesla nějaký ten měsíc ve vývoji, během kterého by se některé vrstvy hratelnosti mohly trochu prohloubit. A jak už bývá v posledních letech takovým nemilým pravidlem, patrné je to i z technického zpracování. Což o to, s plynulostí jsem po drtivou většinu času problém neměl. Na mojí sestavě s Ryzenem 5600 a RTX 3060 si titul ve Full HD držel železně stabilních 60 snímků za sekundu a k propadům docházelo zřídkakdy. Jenomže to neznamená, že se jedná o značku ideál.

Za asi nejkritičtější nedostatek považuji naprosto toporné animace hlavního hrdiny, především v rámci mimiky obličeje a synchronizace pohybu rtů, která neexistuje. Upřímně moc nechápu, jak si tvůrci mohou dovolit vypustit příběhově zaměřenou hru s naprosto mrtvými postavami, které pravidelně ruší z plnohodnotného vnoření. Podobně jako neschopnost hrdiny se za celou dobu převléct.

Stejně tak je potřeba se připravit na různé větší či menší chyby a nedodělky. Problikávání textur, prolínání objektů, občasný zásek animace nebo již jednou zmíněná špatná detekce sbírání předmětů, to všechno se z vln občas vynoří. Stejně tak se na počítačích musíte připravit na skoupé možnosti nastavení. V podstatě zde neexistují žádné podrobné posuvníky a ani si nevypnete filmové zrno, jehož přílišným fanouškem u her nejsem. Jistě, asi autorský záměr, ale možnost volby je vždycky příjemná.

Ale když už je řeč o příjemných věcech, neangličtináře by mohla potěšit přítomnost české lokalizace. Její kvalita občas trochu zaskřípá a naleznete v ní občasné překlepy, ovšem roli případného pomocníka a průvodce splňuje více než dobře.

Všeobecně vzato, všechny výše zmíněné nedostatky znemožňují tomu, abych mohl Under The Waves s čistým svědomím doporučit. Jestli jste fanoušky her pod vodní hladinou, tenhle výlet vaše choutky jistě uspokojí. Kouzlo se v něm skrývá, atmosféra funguje, příběh zvládne zaútočit na ty správné emoce a objevování hlubinných koutů potěší. Jenom se člověk nemůže zbavit dojmu, že s dodatečnou péčí a dotaženějším konceptem to mohl být o poznání silnější zážitek.