Uncharted: Legacy of Thieves Collection

Verdikt
85

Uncharted: Legacy of Thieves Collection na PC přináší tu doposud nejkrásnější verzi závěru jedné velké značky. Má pár chyb, avšak nabízí opulentní filmový spektákl, který dokáže strhnout stejně jako kdysi. Jen škoda, že nováčci na počítačích svůj první kontakt se značkou musí absolvovat na jejím příběhovém konci.

Počítač

WindowsWindows

Steam

Konzole

PlayStation 5PlayStation 5

PlayStation Store

Další informace

Výrobce: Naughty Dog
Vydání: 19. října 2022
Štítky: dobrodružná, third person, střílečka, adventura, akční

Na světě pravděpodobně nebude mnoho hráčů, kteří by neznali značku Uncharted, případně o ní aspoň něco nezaslechli. Tato výbušná série od studia Naughty Dog se totiž nesmazatelným písmem zapsala do análů videoherní historie svou pompézností a dechberoucí filmovou výpravou. Skrze zážitky hlavního hrdiny, Nathana Drakea, nabízí moderní variaci na snímky, v nichž svým bičem práská Indiana Jones.

Jistou kaňkou na kráse tohoto spektáklu byla skutečnost, že heroická dobrodružství si prozatím užívali akorát majitelé konzolí od Sony. To se však po letech mění a vybrané díly konečně zamířily v kolekci Legacy of Thieves na PC.

Rozloučení s přídavkem

Kompilace již v lednu tohoto roku dorazila na PlayStation 5 a skrývá v sobě Uncharted 4: A Thief’s End a doprovodný Uncharted: The Lost Legacy. První zmíněná hra je mohutným rozloučením s Nathanem Drakem, který se pokusil pověsit řemeslo na hřebík s tím, že se konečně více zaměří na osobní život se svojí drahou polovičkou, Elenou. Avšak osud mu příliš nepřeje a do života mu zavane dlouho ztraceného bratra Sama, který byl považován za mrtvého.

Inu, smrt by v tomto případě možná byla milosrdnějším osudem. Sam se zapletl s jistým narkobaronem, který ohledně svých cílů není úplně smlouvavý. Ale rodina je rodina, tudíž se Nate rozhodne bratrovi pomoci, což odstartuje poslední velkou výpravu, která vás zavede do různých koutů světa.

V The Lost Legacy si nazujeme boty Chloe Frazer, která je fanouškům série jistě důvěrně známá. Po událostech čtvrtého dílu se vydá do Indie, specificky do Západního Ghátu, kde se pokusí nalézt Ganéšův kel. Doprovázet ji bude možná trochu neočekávaná parťačka, žoldačka Nadine Ross s problematickou minulostí týkající se hlavního záporáka, jímž je ledově chladný Asav.

Drakeova rozlučka vám zabere nějakých 15 hodin, zatímco trampoty v Indii vystačí zhruba na 6. Zdatní matematikové si tedy jistě dali dohromady, že v kolekci strávíte necelý den čistého času. Avšak jestli rádi všechno sbíráte, odemykáte achievementy (v PC verzi jich naleznete krásných 101), případně obsesivně prozkoumáváte každý kout, pohodlně se dostanete na dvojnásobek.

Anebo klidně i víc. Můžete totiž ještě odemykat příjemné bonusy v podobě takzvaných prémií. Ty nabízejí třeba různé barevné filtry, bonusové kostýmy, ale také speciální modifikace, které do nějaké míry ozvláštní váš zážitek. Není to pravděpodobně nic, s čím byste strávili celou hru, ale jako případné zpestření pro potenciální druhý průchod? Proč ne.

Spektákl a hrdinové

O samotných titulech toho již bylo napsáno dost. U nás si můžete přečíst dobovou recenzi čtvrtého dílu od Jana Olejníka, kterého s The Lost Legacy doplnil Václav Rybář. Oba se svými zážitky byli veskrze spokojeni, stejně jako Patrik v recenzi Legacy of Thieves na PlayStationu. A já na tomto místě budu pravděpodobně jenom omílat to samé: V obou případech se jedná o esenci videoherní blockbusterové zábavy, která svým důrazem na filmovost dokáže zcela strhnout i v roce 2022.

Za dobrý dojem může i facelift, který přináší třeba detailnější textury či lepší práci s nasvícením. Nad vizuálem se člověku chce občas jenom žasnout – zpracování jednotlivých lokací opravdu dokáže vzít dech a díky tomu, že se dočkáme poměrně velké variability (hlavně tedy u čtyřky), se nic nestihne příliš okoukat. Tomu dopomáhá velké množství detailů a pečlivost, se kterou byla prostředí vymodelována.

Nicméně za ten vůbec největší tahák bych označil postavy a scénář. Přirozeně se stále nacházíme ve vodách výbušného spektáklu, tudíž je třeba počítat s jistou porcí naivity a velkého nášupu situací přitažených za vlasy. Avšak frekvence, s níž jsou vám tyto situace předkládány, a opulentnost, s jakou jsou zpracovány, vám nenechají příliš mnoho prostoru na velké dumání. Téměř každého člena místního osazenstva si dokážete bezmezně zamilovat, stejně jako jejich dialogové výměny a vzájemné hašteření.

Ponoření do zážitku podporují nadčasové animace, mimika obličejů a zpracování očí propůjčujících postavám dodatečný lidský rozměr a fungujících jako skvělý přenašeč emocí. Pochválit je potřeba i ladnost, se kterou se daří spojovat působivé filmečky se samotným hraním, a naprosto minimalistický, častokrát téměř neexistující HUD.

Dovolím si ale lehce postesknout. Přijde mi jako velká škoda, že hráči na PC dostávají svou první možnost „přičichnutí“ ke značce právě skrze tuto kolekci, v níž se skrývá pouze konec série. Ano, obě dobrodružství docela úspěšně fungují i samostatně, avšak kýženému emocionálnímu dopadu, hlavně v případě čtvrtého dílu, rozhodně dopomáhá skutečnost, že jsme si s těmito postavami mohli prožít už několik her. Jak to bude vnímat hráč zcela nový, to si netroufám odhadovat. O jistý kus zážitku však bude ochuzen určitě.

Akční archeologie

O co bude nováček ochuzen v rovině příběhu a emocí, to si rozhodně vynahradí v rámci hratelnosti. Série se už od svých prvopočátků drží identických mantinelů, akorát postupně obrušuje hrany. To znamená, že pokud se zrovna nepřehrává některý z mnoha filmečků, dočkáte se docela lineární third-person akční adventury, ve které se střídá dynamický pohyb a překonávání překážek s řešením hádanek a přestřelkami.

Bystřejší čtenář si mohl všimnout, že jsem před pojem „lineární“ zařadil ještě slovíčko „docela“. To se nestalo omylem, jelikož oba díly do portfolia úrovní zařadily i takové, které nabízejí otevřenější prostor k prozkoumání. Po svých, případně za pomoci džípu a motorového člunu. Nejedná se o nijak zvlášť rozlehlé lokace, avšak důkladnější hráči v nich naleznou různé zákruty a nějaké ty vedlejší aktivity. Osobně je však v přílišné lásce nemám, protože poněkud rozmělňují tempo.

Tempo trochu paradoxně brzdí i střílecí pasáže. Rovnou se přiznám, že patřím k té části hráčů, která potyčky s nepřáteli v sérii vždy považovala za nutné zlo a lepidlo mezi zábavnějším vyprávěním, průzkumem a hádankami (ty nejsou nikterak těžké, ale vymyšlené jsou důmyslně). A za ta léta se to příliš nezměnilo.

Ačkoliv je samotné střílení funkční, likvidování neustále nabíhajících vln nepřátel se relativně brzy okouká a občas dokáže i frustrovat. Hlavně v případě, kdy na scénu vstoupí obrněné varianty, které toho vydrží až nekřesťansky mnoho.

Proto jsem velice rád, že tu je na výběr i možnost kradmého postupu. Ten je sice do velké míry zjednodušený a nepřátelé mnoho bystrosti nepobrali, ale rozhodně se jedná o zajímavější a celkově zábavnější variantu, než jsou přímé přestřelky. Případně si je tím alespoň můžete ředit.

PC Master Race?

Dost už ale o samotných hrách, pojďme se podívat na specifika konverze na PC. Asi nikoho nepřekvapí, že pokud oplýváte dostatečně silným strojem, dostanete Uncharted v tom zatím nejvzhlednějším balení. To je vyzbrojeno takovými funkcemi, které by dneska měly být standardem, tudíž si hraní bez kompromisů užijí i majitelé širokoúhlých monitorů. K tomu si můžete nastavit různé grafické aspekty v podobě textur, kvality modelů, anizotropního filtru, stínů, odrazů a ambientní okluze. Možností to není vyloženě mnoho a zamrzí třeba absence přímého výběru anti-aliasingu, avšak za mě je to plně dostačující. Zapláče leda vyložený nadšenec.

Kolekci jsem testoval na dvou systémech: PC, které obsahuje Ryzen 3600, RTX 2060 se 6 GB VRAM a 16 GB RAM, a notebooku, v jehož útrobách se skrývá Ryzen 5600H, RTX 3060 se 6 GB VRAM (130W) a 16 GB RAM. V obou případech na obrazovce s Full HD rozlišením a 165 Hz, v obou případech s relativně podobnými výsledky.

Někdy číslo snímků za vteřinu poskočilo výrazně nahoru, někdy zase trochu dolů, podle náročnosti scény. Nad 60 FPS se většinou udrželo, v průměru spíš někde mezi 70 a 80. Je ovšem pravda, že skákání snímkovací frekvence je občas docela divoké a nějakou tu dodatečnou péči by si optimalizace rozhodně zasloužila. Nejníž jsem se dostal na nějakých 45 FPS, avšak to byl výjimečný případ, kdy se na scéně objeví velké množství postav (úvod The Lost Legacy).

Pokud byste přeci jen chtěli nahnat nějaká dodatečná čísla, můžete využít služeb AMD FSR 2 či DLSS. Osobně mi to ale přišlo zbytečné, jelikož jsem nezpozoroval žádný výraznější bonus. Jenom si dovolím upozornit, abyste se při prvním spuštění nelekli – během něho dochází k načítání shaderů, kvůli čemuž je výkon v prvních minutách o něco horší.

Lhal bych však, kdybych řekl, že se běh v mém případě obešel bez chyb. Asi třikrát se mi stalo, že se z nějakého důvodu výrazně zpomalilo načítání uložené pozice a čekal jsem nějakých 5 minut, než byl proces dokonán (přitom běžně se jednalo o otázku pár vteřin). Kromě toho jsem se potkal s dvojicí kompletních zamrznutí, což mě donutilo hru natvrdo vypnout, a dvěma náhlými pády.

Nepotěšila ani přítomnost bugů, kdy se mi třeba nespustil skript, hlavní postava se zasekla v podivné póze na laně, zadrhnul jsem se o texturu, případně přestalo reagovat ovládání. V každém případě se ale tyto problémy nevyskytovaly natolik často, aby mi to výrazněji kazilo zážitek. Naleznete zde navíc opravdu štědrý systém záchytných bodů, takže v případě problému ztratíte minimální část postupu.

Příjemný debut na počítačích

Byl jsem mile překvapen, jak dobře se mi kolekce ovládala na klávesnici a myši. Osobně bych stále upřednostnil gamepad, především kvůli lepší kontrole při lezení, avšak jestli jím neoplýváte, případně ho vyloženě odmítáte, vůbec ničemu to nevadí. Vám, kteří máte doma DualSense, ho ovšem můžu doporučit: Mohla by vás potěšit podpora jeho funkcí, jako je haptická odezva a adaptivní spouště. Jejich využití zde není sice nijak převratné, avšak jako bonus příjemné.

Za příjemnou bych označil celou tuto kompilaci – podle mých zkušeností se můžeme bavit o verzi, která nabízí ten zatím nejpohlednější a nejnablýskanější zážitek. Dokonalý prozatím rozhodně není, stále s sebou nese pár neduhů z minulosti, ale svou dechberoucí výpravou dokáže strhnout jako máloco.