Uncharted: Legacy of Thieves

Verdikt
90

Uncharted: The Lost Legacy ani Uncharted 4: A Thief’s End po herní stránce nijak nezestárly. Stále jsou to ztřeštěná, epická dobrodružství s výborně napsanými postavami a přenádhernými scenériemi. Ty jsou díky remasterům ještě o fous hezčí, ostřejší, detailnější a svižnější a zážitek je díky DualSense zase o kus hlubší. Pro fanoušky série i nové hráče je remasterovaná kolekce správnou volbou.

Konzole

PlayStation 5PlayStation 5

PlayStation Store

Další informace

Výrobce: Naughty Dog
Vydání: 28. ledna 2022
Štítky: dobrodružná, third person, střílečka, adventura, akční

Je to již více než pět let od derniérového dobrodružství slavného zlodějíčka pradávných artefaktů Nathana Drakea a o rok méně od posledního výletu v sérii Uncharted, která neskončila odchodem dobrodruha do důchodu, ale představením nové dvojice vykradaček hrobek – Chloe a Nadine.

Oba tyto tituly dokazující sílu značky, která ani s pátým dílem nijak nevyčpěla, se vrací v remasterované kolekci určené pro začátek jen pro PlayStation 5, než v průběhu roku zavítají i na počítače. A jedno prozradím hned na začátku – pět let je zatraceně krátká doba na to, aby poslední dva díly Uncharted jakkoliv zestárly.

Počátek a konec legendy

Pokud se díky remasterům s oběma hrami setkáváte poprvé, rozhodně vám doporučuju začít se čtvrtým dílem, abyste naplno docenili postavy sdílené napříč oběma dobrodružstvími. Na druhou stranu si myslím, že není vůbec nutné znát první tři výlety Nathana Drakea, abyste si pořádně užili Uncharted 4: A Thief's End.

Právě v tomto díle se totiž dozvíte dostatek informací z dávné minulosti hláškujícího chytrolína Nathana, konkrétně z jeho dětství, které zahrnovalo i bráchu Sama. Právě vztah dvou bratrů je ústředním motivem celé hry a lépe snad ani nemohl být vykreslen.

Sourozenecká láska bude ozkoušená během velmi pompézního dobrodružství, které pány Drakeovy zavede do exotických moří při pátrání po pokladu slavného piráta Averyho. Samozřejmě se to neobejde bez rivala, který touží po tom samém, ale z trochu jiného důvodu, a jehož stovky pohůnků pošlete bez servítek do věčných lovišť (aby se následně Drake ve filmečku zdráhal komukoliv ublížit s vážně míněným komentářem, že to není jeho styl…).

Akce není špatná, ale kdyby jí bylo zásadně méně a přestřelky nebyly tak dlouhé, hře by to jedině prospělo, protože střílení není to, co vás na hře bude bavit nejvíc. Možná to bude plížení, výborná kratochvíle pro trpělivé hráče, ale tím vůbec nejzábavnějším aspektem je průzkum fantasticky vytvořeného světa, který vám svými výhledy vezme dech. Zapomenete inhalovat taktéž u každého druhého šíleného zhoupnutí na laně, přeskoku propasti, šplhu po skalách a vlastně i řešení několika málo propracovaných puzzlů, které vám mozek nezavaří, ale nadchnou provedením.

V každém momentu ovšem pravděpodobně budete kroutit hlavou nad tím, jak málo je Uncharted uvěřitelné – ať už je řeč o vás coby vraždící mašině v trikotu, horolezeckých výkonech, které zahanbí i Ezia Auditoreho, či o stovky let starých mechanismech, kterým k fungování nemůže dopomoct nic jiného než nepřiznaná magie. V takových momentech uvědomění mi hra bohužel bořila jinak poctivě budované ponoření do příběhu. Ale další pěkná vyhlídka hned zahnala rýpavé pochody mozku dožadujícího se logiky a převládla touha prožívat fantastiku.

Poslouchat dialogy skvěle propracovaných postav s uvěřitelnými vztahy je vyloženě radost a není nic lepšího, než když se přistihnete při hltání každé informace o dávném pirátském paktu a legendárním ráji, u nějž se neví, zda vůbec kdy existoval. Ale protože Drake dokázal najít i bájné El Dorado, nějaký pirátský ráj mu nebude dělat problém a věřte mi, že až ho najdete, čelist vám chtě nechtě spadne až k zemi.

V Naughty Dog vážně umí (možná až kýčovité) výhledy, které v kombinaci s plynulými přechody mezi hraním a cutscénami dodávají hře na filmovosti. A když to všude kolem bouchá a trhají se s vámi kusy skály, Hollywood má co závidět.

Díky remasteru je celý zážitek o fous hezčí. I původní verze dnes vypadají stále k světu, ale lepšímu nasvícení, ostřejším stínům i texturám a výraznějším odleskům vděčíme za ještě uvěřitelnější prostředí, které je navíc pocitově bohatší. V předělových dialozích se budete kochat velmi detailními obličeji s realistickými animacemi, které výbornému dabingu perfektně kryjí záda.

Remaster zdárně využívá předností ovladače DualSense. Díky haptické odezvě ucítíte nejen každou kapičku deště, ale i to, když vás někdo v cutscéně poplácá po zádech. Při střelbě a za volantem zase ucítíte odpor adaptivních triggerů (ne tolik jako v závodních hrách, ale snaha se cení).

Jsou to drobnosti, ale jako vždy posouvají zážitek o kousek dál oproti minulé generaci. Jen stále musíte volit, zda se spokojíte s 30 FPS ve 4K (má volba, hra se i tak hýbe moc slušně bez jediného klopýtnutí), nebo dáte přednost 60 FPS s nižším rozlišením.

Absence načítacích obrazovek je jen třešničkou na dortu, zato chybějící multiplayer by mohl být pro někoho hořkým posypem. Na tomto místě se přiznám, že jsem žádné Uncharted v multiplayeru nehrál a nijak mě to neláká, takže já osobně žádnou ztrátu nepociťuji. Uncharted 4: A Thief's End vnímám jako ryze singleplayerovou záležitost sfouknutou za příjemných 12 hodin.

Přestože čtyřka dává nahlédnout do počátků formování kariéry budoucího věhlasného vykradače hrobek, je zároveň i o jejím konci. Nebojte, není to žádný spoiler. Už v samotném úvodu hry pochopíte, že Nathan už si odsloužil své a poklidný rodinný život s milující manželkou je přesně tím, čím chce nadále trávit volné chvíle.

Dětinský hon za pirátským pokladem je zkrátka nečekaným posledním dobrodružstvím, které kvalitou ztvárněného zážitku slouží jako výborná tečka za jednou milovanou ságou, tím spíš ve zremasterované podobě, která hru vrací mezi současné tituly.

Někoho konec je jiného začátek

V Uncharted: The Lost Legacy střídá bratrskou dvojici duo něžného pohlaví, i když nemůže ani náhodou být řeč o křehkých květinkách, protože Chloe i Nadine umějí rozdávat pořádné rány. Výpravu za pirátským pokladem střídá honba za Ganéšovým klem, tedy se přesouváme do nádherné Indie.

Jelikož obě původní hry od sebe dělí něco málo přes rok, nemohly by si být podobnější. Čekají vás stejné přestřelky, stejný stealth, stejné šplhání, skákání, houpání se na lanech, pomáhání si na vyvýšená místa, jízda v džípu, absurdní akční pasáže a žasnutí nad jednou scenérií za druhou.

The Lost Legacy je skutečně více téhož, a tedy přesně to, čeho se po dohrání čtyřky budete dožadovat. Jiná pradávná záhada v jiném prostředí s jinou hlavní dvojkou představuje dostatečně hodnotné změny, aby i z posledního dílu bylo famózní dobrodružství.

Ve skutečnosti je vztah Chloe a Nadine možná ještě zajímavější než rodinné opletačky bratrů Drakeových. Chloe je rozená dobrodružka a zlodějka, tedy ekvivalent Nathana Drakea a Lary Croft, zatímco Nadine je žoldačka s kladným vztahem k penězům, pokladům, násilí a pomstychtivosti.

Na poloviční časové ploše si jejich vztah projde velmi zajímavým vývojem a v průběhu prolézání zapomenutých indických měst z dob dávno minulých budete mít co do činění s nepříjemně klidným záporákem i jedním známým, kteří vám zpestří druhou polovinu hry.

Uncharted: The Lost Legacy razí o něco otevřenější přístup oproti Uncharted 4. V jeden okamžik vás vhodí do rozsáhlejšího prostranství, v němž plníte v libovolném pořadí několik úkolů s možností vyzobat i nějaké ty sběratelské předměty.

Není to ale šíleně přebujelý open world, jakých dnes vychází tuny. Tady se z jedné strany na druhou dostanete ve velmi rozumném čase a nepovinný obsah vám zabere sotva desítky minut. Srdce vyzobávače nijak netrpí, hra neztrácí tempo a nemá šanci začít vás nudit a odvádět od toho, proč tu v první řadě jste.

The Lost Legacy je rozhodně méně šílené dobrodružství než A Thief’s End. Když pomineme opět překrásné, vyloženě epické prostředí, které jednoduše nemůže existovat, nejedná se až o takovou hollywoodskou jízdu. Ano, vlaková honička je jako vystřižená z akčního bijáku (a skvělým pomrknutím k legendární úrovni z Uncharted 2: Among Thieves), ale celkově jsem to holkám prostě věřil o něco víc než bratrům.

Co se přínosu remasteru týče, dostáváte zde v podstatě to samé jako v A Thief’s End vzhledem k tomu, že i původní hry si vlivem krátkého časového rozestupu byly velice podobné. Opět tedy z mé strany panuje naprostá spokojenost jak s vizuální stránkou, tak s tou technickou.

Jedinou změnou je ještě větší využití vibrací jednak v minihře páčení zámků, která ve čtyřce není (jsem zvědavý, jak něco takového zpracují na počítačích bez vibrujících gamepadů), jednak v něčem, co bych vám tu nerad prozrazoval (nic zásadního, ale překvapí, že vám vibrace dokážou napovídat směr).

Ve dvou je všechno lepší

Remasterovaná kolekce Uncharted: Legacy of Thieves je kombinací dvou skvělých dvojic, dvou nezapomenutelných dobrodružství, dvou poutavých vyprávění, dvou výletů do historie a taky dvou ukázek toho, že hry nemusejí být nekonečně velké a dlouhé, aby byly naprosto skvělé a obstály i v dnešní konkurenci.

Přestřelky možná nejsou tak zábavné, jak tvůrci asi doufali, a šokující momenty, které působí víc bollywoodsky než hollywoodsky, umějí narušit jinak jakžtakž uvěřitelnou podívanou. Ale takové neduhy jdou stranou, když vás baví hopsání, šplhání, houpání, klouzání a plížení spojené s návštěvou překrásně kýčovitých lokací, které doprovázejí kvalitní filmečky naplněné výbornými hereckými výkony a skvěle napsanými postavami v příběhu, který dává smysl.

Přidejte si k tomu pěkné grafické vylepšení remasteru, využití možností ovladače DualSense a rychlost SSD disku a máte před sebou dvojici vynikajících her v té nejlepší formě za jednu cenu, u níž není vůbec nutné čekat na nějakou slevu (i díky možnosti upgradu). Mám radost, že jsem touto formou mohl znovu prožít dvě z nejlepších her minulé generace PlayStationu, a připomněl si tak, že Naughty Dog nedělá jen dospělácké a surové The Last of Us, ale umí i humorné a za vlasy přitažené Uncharted.