Ultros

Mezitím se opuštěný koráb stal domovem myriádám organismů a fantastických rostlin, které pozřely prapodivnou megalomanskou architekturu. Cesta ven vede přes zapečetěné sektory vesmírného plavidla. Osvobodíte uvězněnou bytost, nebo se temné entity zbavíte jednou provždy?

Rozvětvené chodby

Jak je v metroidvaniích zvykem, cestičky futuristickými chodbami se postupně odemykají s tím, jak se dostáváte k novým možnostem překonávání překážek. V Ultros je obstarává malý robotický společník, ať už je to schopnost prořezávat bujná křoviska, nebo třeba robůtka využívat jako malý raketový batoh. Ale to zdaleka není vše!

Ultros je především stylizovaný biopunk. Fantaskní mimozemské rostliny pohlcují velkou část koridorů, přetlakových komor a zabírají pro sebe stěny opuštěného korábu. V humusem pokrytém podlaží jsou na živiny bohaté uzly, do kterých můžete zasadit semínka bizarních rostlin, které vám po čase umožní přístup na dosud zakázaná místa.

Popínavé šlahouny rozevřou mechanické dveře, medúzovité stromy fungují jako plošiny či vyvýšená místa a bujný mech ze stropu spouští šlahouny, na kterých se můžete houpat jako král opuštěné vědeckofantastické džungle. Flóra krom úrodné půdy potřebuje hlavně čas.

Příběh se odehrává v cyklech. Každé osvobození tajemného mnicha spouští celou herní smyčku odznova. Opět se rodíte na začátku hry v rozbitém hibernačním lůžku, opět vaše první kroky povedou k rozkládající se mrtvole, z jejíhož hrudního koše vypáčíte ostrou čepel wakizaši a následně málokdy odbočíte jinam než k centrálnímu vortexu, který vám vyplivne výše zmíněného víceúčelového robůtka.

Jenže čas mezi každým cyklem nestojí. Jak roky během bezesného spánku plynou, vámi zasazené rostliny mohutní, rozpínají se, plodí šťavnaté životadárné ovoce a zpřístupňují nové cesty k pokladům v zapomenutých koutech vesmírné lodi.

Vegetativní cyklus

Celý koncept může působit extrémně nepřístupně. Co když zasadíte špatnou rostlinu a až po několika cyklech zjistíte, že by se na jejím místě hodil raději jiný druh? Nebo co když přehlédnete důležité rozcestí a následně strávíte hodiny vzteklým blouděním po důvěrně známých lokacích ve snaze dostat se dál, jak bývá pro metroidvanie občas typické?

Můžu vás uklidnit, že Ultros k designu úrovní přistupuje sice svérazně a neotřele, ale hlavně chytře. Hra vás nenásilně vede skrz spletitý komplex, takže budete vždycky mít vytipovaná minimálně dvě místa, kam můžete zavítat s novým nástrojem, jenž vám otevře dosud neprobádaný kout.

I ty případné chyby v sázení se dají velmi rychle napravit. Postupně se totiž dostanete ke způsobům, jak na sebe různé části rostlin roubovat. Semínka se navíc s každým cyklem objevují znova, takže není problém je jednoduše ze zeminy vyrvat a zasadit jiná, kterým v růstu pomůžete kompostem.

Až na jeden moment, kdy jsem se hodinu snažil dostat na místo, kde jsem ještě zjevně neměl být (a hra to špatně komunikovala), je Ultros příjemně přímočarý a oproti třeba takovému Blasphemous 2 je level design mnohem méně kryptický.

Propletené mycelium

Do toho se vám zhruba ve třetině hry odemkne možnost propojovat jednotlivé části lodi do sdílené sítě živého vědomí. A tady se můžou vyřádit ti, kteří chtějí pořádnou navigační výzvu. Abyste docílili jednoho z nepovinných konců, můžete se pokusit propojit mezi sebou všech sedm strážců z jednotlivých palub ztichlého plavidla.

To znamená propojovat mezi sebou vodivé květy, informační uzly a zasazovat rostliny tak, aby fungovaly jako vodič oživlé energetické sítě. Budete si lámat hlavu s hledáním cestiček pro sdílené vědomí ve futuristické botanice - i přes poměrně velkou náročnost a nutnost využít metodu pokus-omyl je tato obrovská environmentální hádanka zábavná. Hlavně skvěle funguje jako odpočinek od průzkumu nových prostředí a ukáže vám staré lokace v novém světle.

Jinou výzvu v Ultros spíše nečekejte. Souboje jsou svižné, využívají jak včasného úhybu s protiútokem, tak žonglování nepřátel ve vzduchu. I když ale dojde na střety s impozantními bossy, nikdy jsem neměl pocit, že by byly příliš obtížné. Pokud nebude vaší první metroidvanií, vmžiku v útočných vzorcích rozpoznáte, kdy máte útočit a kdy ranám uhýbat.

Vizuální nirvána

Ultros zkrátka dělá něco jinak. Podhoubí prvků typických pro metroidvanie tady je. Ta známá a lákava formulka o hledání dalších cest, odemykání zkratek a objevování dosud neobjeveného. Celý mechanismus ale navíc vyživuje šťavnatý kompost unikátního sázení rostlin a zapojování živoucí sítě, že jen díky tomu by šlo o bezmyšlenkovité doporučení.

Jenže pak je tady vizuál a hudba. A z výborné metroidvanie se rázem stává sladký nektar ambrózie, který byste neměli minout. Biopunk Ultros je psychedelický a neskutečně podmanivý. Z kontrastních barev možná budete mít zprvu dojem, že grafici a grafičky museli překreslovat LSD halucinace, ale jakmile prohlédnete skrz oslepující paletu, rozvine se před vámi úchvatný kaleidoskop plný evokativních obrazů a dechberoucích výjevů.

Z obrázků nejde vyčíst, jak se od celé téhle bizarní mandaly nedají odtrhnout oči. Jak je každá obrazovka prosycená detaily, neskutečnou barevností, fluorescentními odstíny a až toxicky sytými barvami. Ultros díky tomu navíc zvládá velmi obtížnou disciplínu vyprávění příběhů skrz environmentální detaily, při kterých vám bude fantazie o sto šest předhazovat různé teorie o původu úžasné architektury.

Pokud se na konci roku při vyjmenování nominací za audiovizuální zpracování na Ultros zapomene, budu to považovat za velké přehlédnutí.

Grafice zdárně sekunduje špičková hudba. Čekal jsem nějaký povzbudivý synthwave, ale Ultros místo toho sází na emotivní smyčce v moderní aranžích a vyplácí se to náramně. Teskné a táhlé tóny výborně podtrhují atmosféru lodi, která sice pulzuje životem, ale původní posádka se dávno rozložila v hlíně. Podobně jako například v Shadow of the Colossus před vás melodie také kladou dilema, jestli náhodou vy nejste ti špatní. Bakterie, která narušuje křehkou homeostázi.

Ultrosvania

Jediné, co od vás Ultros vyžaduje, je dát mu trochu času. Nad ničím nepřemýšlet a nechat se první desítky minut unášet parádním vizuálem. Nelámat si hlavu nad tím, že příběh nedává smysl a pro všechno to výtvarno je dění na obrazovce zdánlivě nepřehledné a rušivé. Když se ale nebudete vzpouzet a necháte Ultros, aby vás obejmul v propletených kořenech i spletitých větvích a zabalil vás do opadaného listí, odmění se vám nezapomenutelným zážitkem.

Ultros se nebojí dělat věci jinak, vnáší čerstvý vzduch do poměrně konzervativního žánru a nadto ještě nadpozemsky vypadá. A za mě je to jedna z nejlepších metroidvanií, kterou jsem hrál v poslední době, ne-li jedna z nejlepších vůbec.