Ultimate General: Civil War

R. E. Lee, nebo U. S. Grant?

Hra vás v rámci kampaně pasuje do role vrchního velitele armád jedné ze soupeřích frakcí, a je už čistě na vás, zda se přidáte na stranu ozbrojených složek zpupných jižanských rebelů, nebo oportunistického průmyslového severu. Nečekejte však žádnou grand strategii po vzoru Total War, i když právě s ní má hra leccos společného. Jedinou vaší starostí v Ultimate General: Civil War je správa armády a velení během pixelových jatek na ručně malovaných polích slávy.

Když obléknete modrou či šedou uniformu, tak vás hra provede krátkým životopisným dotazníkem, s jehož pomocí si vyprofilujete postavu velitele a armády. Velitel v závislosti na vašich odpovědích získá do vínku základní sadu bonusů do navyšovatelných parametrů, jenž pak tvoří páteř vaší počáteční strategie. Stanete se ryzím vojákem z povolání, absolventem West Pointu a veteránem Mexické války, nebo třeba ex-politickým lídrem a bývalým inženýrem, jehož povolala domovina? Je to jen na vás.

Mezi parametry armády, které lze po vzoru RPG statistik navyšovat v průběhu kampaně tvrdě vydřenými kariérními body, patří například ekonomika, politické vazby, logistika, průzkum či organizace a vytrénovanost armády. Ekonomika určuje, kolik budete platit za nové vybavení, trénink zas zkušenost čerstvých rekrutů, organizace armády umožňuje budovat větší brigády a divize atd.

Když Sever válčil s Jihem a zem šla do války...

Hlavní kampaň tvoří v principu několik tažení, skládajících se ze série menších střetů a jedné rozhodující velké bitvy, která celé snažení završí. Na dobově přesné geografické mapě pak naleznete přišpendlené lokality volitelných bitev v rámci toho či onoho tažení. Dynamický prvek kampaně spočívá v tom, že se výsledky z jedné bitvy přenášejí do druhé a jejich součástí není jenom informace o tom, kdo vyhrál, ale i celkový počet ztrát na obou stranách. Tímto vás hra de facto nutí do striktně chronologického plnění bitev, protože vaše vítězství se ve finálním epickém střetu každého tažení promění na sadu nepříjemných debuffů, které postihnou protivníka.

Vítězná bitva vás odmění peněžní odměnou, body reputace a kariérními body, novými rekruty a vojenskou kořistí v podobě zbraní a munice, zatímco nepřítel získá postihy k morálce a početní síle armády. Krom toho se na rozhraní strategické mapy nachází informační tabulka rozvědky, kde se dovíte, jaká je momentální odhadovaná síla nepřátelských armádních rezerv, jejich zkušenost a celková technologická pokročilost jemu dostupné výzbroje.

Generální štáb armády, základ každého vítězství

O svou armádu se mimo bitevní pole staráte v obrazovce štábu. Zde nejprve coby velitel jediného armádního sboru plníte divize brigádami pěchoty, jezdectva či dělostřelectva. Každé jednotce je pak dále třeba přiřadit jednoho z historických velitelů a výzbroj. Na výběr při tom máte širokou paletu dobového arzenálu.

Každá zbraň disponuje vlastními detailními statistikami včetně dostřelu, rychlosti nabíjení či přesnosti. Pěchota si mimo jiné osahá standardní muškety Springfield (hned v několika verzích), slavné flinty evropské provenience Enfield či Lorentz nebo extrémně vzácné a drahé kousky jako Fayetville či Whitworth včetně varianty s teleskopickým hledím, která je vhodná pro menší formace odstřelovačů. Dělostřelci a jezdectvo nezůstávají pozadu a k dispozici mají nepřeberné množství historicky akurátních kanónů, houfnic, revolverů, karabin a brokovnic. Každá brigáda může být vybavena jen jedním druhem zbraně, což ovšem při nabízeném výběru dává slušný potenciál pro celkovou optimalizaci vojska.

Management armády je funkční, přehledná a do jisté míry sama o sobě poměrně uspokojující činnost. Bohužel, ani zdaleka není zpracovaná bezchybně. Jedno z hlavních úskalí tkví v tom, že mezi sebou volně nemůžete přehazovat velitele, ani výzbroj jednotek. Pokud vám třeba brigádní generál poskočí na generálmajora a chcete jej přemístit na velitelství divize (kvůli bonusům), je nezbytné mít v rezervě dalšího vhodného důstojníka. Když jej nemáte, musíte si připlatit, což je místy poněkud iritující.

Dále nelze mít v armádě více než jeden muniční vagón na sbor. Ten sice můžete napráskat střelivem až k puknutí, ale během bitevní vřavy jej budete často vyžadovat na několika místech zároveň, což bývá, i kvůli "rychlosti" jeho pohybu, vážný problém. Nezbude vám tak často nic jiného, než se spolehnout na svou jízdu, a pokusit odchytit si v nestřežený moment ten protivníkův přímo v žáru bitvy.

Krev, pot, střelný prach a slzy

Grafické pojetí taktické složky hry navazuje na předchozí dílo studia (Ultimate General: Gettysburg) a vylepšuje především ovládací panel s tlačítky. Zachován zůstal důraz na přehlednost, minimalismus a ručně kreslené mapy, které převažují nad bombastičností, známou třeba z Total War her. Ovládání je snadné a velmi rychle se s ním sžijete. Pokud patříte mezi hráče série Total War, budete při potahování a rotování jednotek jako doma.

Hlavním tahákem bitev je ale pokročilá umělá inteligence – vašich i nepřátelských jednotek. Hra nově umí i šikmou formaci, takže pokud zadáte brigádě obchvatný manévr a nepřítel je na dostřel, vaši se k němu neobrátí bokem či zády, ale postupují logicky diagonálně čelem k němu, zatímco do něj za pochodu sypou olovo.

Někomu může vadit, že brigády, pokud to sám scénář bitvy neurčí, nelze dále dělit na pluky, které by kryly křídla. Přesto, že by šlo o historicky přesnější prvek, máme pocit, že by tím utrpěla hratelnost kvůli přemíře micromanagementu. Z každé brigády lze ovšem vyčlenit jednu rotu skirmisherů, jejichž mistrným ovládnutím lze zmíněný prvek lehce suplovat. Často můžete díky využití tohoto prvku spasit i zdánlivě kritické situace.

Stonewall A.I.

Nepřátelská AI patří v rámci taktických real-time strategií k naprosté špičce. A není divu. Hlavním designérem série Ultimate General je Nick Thomadis, chlapík zodpovědný za DarthMod pro řadu Total Waru titulů. Pokud jste s nimi měli tu čest, tak asi tušíte, o čem je řeč. Umělá inteligence je reaktivní, flexibilní a umí takřka dokonale číst situaci a reagovat na průběh bitev. Nezřídka máte pocit, že proti vám stojí živý oponent.

Když protivník tuší, že mu teče do bot, stáhne se do výhodnější pozice a reorganizuje obranu. Jakmile si myslí, že vám dochází pára, zaútočí bez milosti na takticky nejvýhodnější či nejslabší článek vaší formace. Jezdectvo dokáže včas reagovat na vaše snahy o proniknutí do týla za účelem lovu muničních vozů. Nepřátelské dělostřelectvo zase, když včas zmerčí vaší formaci, kterak se snaží o náhlý přepad, neprodleně vytočí a nasype do ní salvu devastujícího kartáče. V případě, že se někde bortí formace nebo se chystá koordinovaný útok, AI tam ihned přemístí velitele sboru, který pak udržuje morálku na co možná nejvyšší úrovni. Pokud se dá formace na útěk, urychlí její přeskupení a návrat zpět do bitevní vřavy.

Aby bylo jasno, AI ve skutečnosti pouze brzdí skript daného scénáře bitvy, díky němuž nedokáže zas tak úplně flexibilně reagovat ve větším prostoru, kde se spíše drží historické předlohy, což platí zejména u velkých bitev. I kvůli tomu je lehce předvídatelná. A tak třeba u Shilohu počítejte s tím, že Grant se nakonec stáhne na opevněný bod u Pittsburgh Landing, zatímco u Sharpsburgu se vám Burnside pokusí vpadnout do týla poněkud riskantním přechodem kamenného mostu přes antietamský potok. I přes jistou předvídatelnost však dokáže počítačový nepřítel obstojně reagovat a předvídat vaše kroky.

Líbí se nám fakt, že velké bitvy probíhají v rámci dílčích etap, od menších úvodních střetů, až po komplet bitevní vřavu, kde ze sebe na obrazovce dělají fašírku desítky tisíc vojáků. Trošku na to konto zamrzí, že na rozdíl od intuitivního ovládání menších jednotek je navigování větších formací spíše na obtíž a obvykle končí neúspěchem. Navíc na rozdíl od předchůdce hře chybí multiplayer a momentálně není jisté, jestli se ho majitelé hry někdy dočkají, což je přeci jenom škoda. Celkový dojem to ale nekazí. Stejně jako Gettysburg je i Civil War výtečná strategie pro všechny fanoušky virtuálního válčení.