Tropico 5
Pokračování budovatelské série přináší stejně pohodovou hratelnost i atmosféru, jako díly předchozí, ale přihazuje navíc několik zajímavých novinek a vylepšení. Drobným chybám se hra nevyhnula, ale i tak jde o výborný zážitek. Pokud rádi něco budujete a pak se o to staráte, či vás láká silný podtón politické satiry, neváhejte.
Další informace
| Výrobce: | Haemimont Games |
| Vydání: | 23. května 2014 |
| Štítky: | politická satira, budovatelská, simulace, strategie |
Série budovatelských strategií Tropico si získala srdce mnoha nadšených stavitelů a diktátorů vládnoucích ocelovou pěstí. Tisíce závislých hráčů má na svědomí především pohodová atmosféra a skvěle zvládnuté dávkování nového obsahu i problémů, které vás nutí stále reagovat a něco ve vaší říši upravovat. K tomu přidejte nutnost budovat stát na rozdílných ostrovech a plnit svěřené úkoly s pomocí různých odvětví průmyslu v závislosti na dostupných surovinách, a dostanete nejen karibský, ale i stratégův ráj. Otázkou ovšem je, jestli to může fungovat už popáté v řadě.
V Tropico 5 se vše rozjíždí postupně. Na nikdy nekončící party je třeba vybudovat si pořádný základ v podobě tučného konta a rostoucího průmyslu. Vše tak začíná již v koloniálním období, kde je vaším budovatelským choutkám většina budov i jejich vylepšení prozatím uzamčena. To ale neznamená, že byste neměli co dělat.
Naopak: musíte rychle postavit dřevorubecký kemp, vynalézt pilu a začít exportovat, než vás jeho Britská milost odvolá z pozice guvernéra. Potom vybudovat lidu pár bytů, pozvat katolickou misi a hlavně zařídit hospodu, aby si pracanti měli kde oddychnout.
A kdo ví, možná během té chviličky už získáte takové sympatie svého lidu, že vám projde i malá revoluce. Co po ní? Vzhůru do období dvou světových válek, kde vydělají ti, co se zaměří na výrobu oceli a zůstanou za dobře s Osou i spojenci.
Hlavně mít pořád co dělat
Koncept postupného odemykání staveb a přechodu mezi různými obdobími příjemně osvěžuje celou formuli Tropica, přičemž poskytuje i výbornou výmluvu, jak všechno usnadnit nováčkům. Hra vás totiž nezavalí hromadou staveb a problémů hned od začátku, ale vše jde pěkně postupně. Až v období světových válek po vás lidé krom chlebu, her a náboženství budou chtít třeba zdravotní péči a bezpečnost, přičemž na oboje musíte mít peníze, místo a hlavně pracovníky s odpovídajícím vzděláním.
Neustále tak máte co dělat a hra vám s rostoucí populací předkládá další nové výzvy, aby se vám později jako bumerang vrátila nějaká jiná (např. problém bytů vyřešíte skutečně jen na chvíli). Větší pestrost hře dodávají i úkoly, které zadávají světové mocnosti i lídři jednotlivých frakcí na ostrově.
Jednou chtějí postavit dvě vojenské základny, podruhé vyvézt 10 000 jednotek zlata a potřetí třeba zlepšit spokojenost s bydlením o 15 %. Pokaždé vám za splnění takovéhoto úkolu vzroste celkový respekt, na ostrov přijedou vzdělaní pracovníci nebo dostanete štos bankovek k volnému užití. A ne abyste je utratili v tom novém kabaretu!
Výborně funguje také systém obchodu, kdy zvláště v pokročilých fázích jde z vašeho ostrova udělat malé Japonsko. Dovezete základní suroviny a prodáte luxusní zboží třeba v podobě elektroniky nebo aut.
Sen o rumu, doutnících a naditém švýcarském kontu
Všechno uvedené samozřejmě neděláte jen pro ostatní, ale především pro sebe. Na začátku hry si vytvoříte avatara, vyberete mu do vínku nějakou speciální schopnost a vrhnete se na vládnutí. Postupem času se do vaší dynastie přidá dalších šest členů s novými schopnostmi, které přinášejí výhody ve chvílích, kdy je zaměstnáte jako manažery některých provozů (větší výnosy, větší spokojenost dělníků, lepší životní prostředí…). Každá ze schopností má pět úrovní, které zvyšujete za peníze odkloněné na švýcarské konto, jež pak navyšujete promyšleným zpronevěřováním veřejných prostředků.
V celkově dobře fungujícím systému bohužel po delším hraní nějaké ty chybky přeci jen odhalíte. Po nějakých patnácti hodinách například zjistíte, že udržet místní Stranu zelených spokojenou je nemožné, neboť by to znamenalo zastavení veškeré průmyslové výroby. Ještě trochu víc pak namíchne, když nejste schopni zkrotit kriminalitu hned vedle policejní stanice, nebo když vám zkolabuje celá ekonomika kvůli nedostatku vzdělaných pracovníků (pamatujete: jedna střední a vysoká škola je nutností pro každých cca 200 obyvatel).
Doporučují čtyři Fidelové z pěti
I přes chyby však páté Tropico každého fanouška série i budovatelských strategií potěší. Tempo hry je sympaticky pohodové, ale hra nenudí a nikdy nemáte pocit, že není co dělat. Když k tomu navíc přidáte sympaticky rozvětvené průmyslové stromy, možnost specializovat se na cestovní ruch i rozličné spektrum budov, máte základ skvělé zábavy.
Jestliže však máte budovatelské strategie rádi, zapalte si doutník, nalijte si rum a vyvalte se s notebookem k bazénu. Tropico 5 si totiž zaslouží, abyste si užili plnými doušky nejen samotnou hratelnost, ale hlavně nasáli pohodovou atmosféru. Jde o zábavnou hru s velmi dobrým systémem a zajímavými herními prvky, která je opět o něco lepší než minule, ale hlavně je v ní neustále co dělat.