Trine 3: The Artifacts of Power
Trine 3 nabízí stejně příjemný zážitek z hraní logické plošinovky, jako předešlé dva díly, zejména v kooperaci. Bohužel ale dojíždí na technické chyby, nedostatek obsahu a spíše zbytečnou implementaci 3D prostředí.
Další informace
| Výrobce: | Frozenbyte |
| Vydání: | 20. srpna 2015 |
| Štítky: | plošinovka, pro hráče do 18 let, více hráčů u jednoho zařízení, hlavolamy, akční, logické |
V prvních dílech pohádkové logické plošinovky jste se ujali trojice hrdinů, mezi nimiž jste mohli volně přepínat, případně si povolat kamaráda na multiplayerovou výpomoc. Čaroděj Amadeus, rytíř Pontius a zlodějka Zoya jsou postavy, které disponovaly rozdílnými schopnostmi a jejich úkolem bylo vždycky se nějak dostat k artefaktu s názvem Trine. Po cestě překonávali mnohá nebezpečenství ve formě propastí, hybadel, dávidel i ředidel - zkrátka to byla klasická plošinovka, kterou možná projdete bez mechanického skillu, ale bez fištrónu nikdy.
No, a jak si tedy vede třetí díl?
Rámcově se toho zas tolik nezměnilo, ostatně, jak chcete neustále tunit nezávislou plošinovku, že ano. Jednou z klíčových změn je inspirace systémem odemykání nových úrovní známým třeba z Rayman: Legends - v každém levelu se válí určitý počet zlatých trojúhelníků k sebrání a nové úrovně se odemykají odměnou za jejich určitý počet.
Speciální postavení pak mají slepé uličky v podobě zvláštních výzev, které nejsou pro dokončení hry důležité, ale zase v nich můžete náležitě získat zkušenosti. Tenhle systém možná nepůsobí nijak objevně, ale je funkční a přináší trochu povyražení do všedního a lineárního dne.
Druhá novinka a zároveň klíčový prvek celé hry je o dost problematičtější. Do trojrozměrnosti hry tvůrci evidentně investovali ohromné množství peněz a energie, které se jim zkrátka nevrátily zpět. A neobohacují ani hráče. Ona trojrozměrnost má totiž za následek zejména komplikovanější ovládání, nutnost vyměřovat si zbytečně pintlich některá místa hry, abyste náhodou nezahučeli do propasti, a jistou nepřehlednost pokud jde o kameru.
Pravda, brzy si na 3D zvyknete a budete brát tento aspekt hry také sportovně, ale nějak jsem z něj nedokázal vyždímat jakoukoli přidanou hodnotu, což je velmi smutné vzhledem k tomu, že jde o tu-top-záležitost-která-přinese-svěží-vítr-do-série. Bohužel nejde. A bohužel kvůli 3D tvůrci neměli dostatek sil na to uzavřít v Trine 3 nějak důstojně příběh, udělat hru kapku delší nebo si poradit s bugy, pro jejichž četnost je nutné vše několikrát rozjet od začátku.
Ve hře byla zkrátka místa, kde po opakovaném restartu zcela chyběla důležitá položka v herním menu a nepomohlo nic než reinstall a restart celého příběhu. Tohle se odpustit nedá. Už proto, že za vaše peníze si vy, hráči, zasloužíte minimálně bezproblémově fungující hru.
Nelámat čarodějnou hůl!
Trine 3 nicméně je... Ne, moment, BUDE zábavná a slušná hra. Jakmile si ji koupíte v nějaké slevě a tvůrci náležitě opraví původní verzi. I Trine 3 totiž nabízí mnohé z toho, proč máme sérii tak rádi – příjemné pohádkové prostředí, sympatické puzzly a hlavně šikovnou multiplayerovou hratelnost.
Ačkoli lze hru samozřejmě dokončit i v singleplayeru, o něco více švandy si užijete s až dvěma kamarády, kteří mohou do hry i ze hry kdykoli vysmahnout dle potřeby. To samé platí pochopitelně pro náhodné hráče, kterým vaši hru můžete rovněž odemknout. Systém funguje ladně a nabízí přesně tu online zkušenost, kterou od podobného druhu her očekáváme.
Příjemnou třešinkou na dortu pro staromilce je možnost lokální hry (to je takové to, jak společně s ostatními sdílíte nevirtuální prostor, ale realitu – vím, těžké si představit!). Trine 3 se po krátkém boji s třetí dimenzí slušně ovládá na klávesnici i gamepadu, a když se to vezme kolem a kolem, s výjimkou bugů a useknutého konce moc důvodů ke stížnostem není. Ale k nějaké větší radosti taky tak nějak ne.