Trials Evolution

Fyzika pro motorkáře

Na samotném začátku série Trials (která se sama inspirovala hned několika podobnými hrami) byla adaptace jednoduchých fyzikálních pouček, které znáte buď ze školy, nebo z autoškoly. Podle toho, kde jste víc dávali pozor. Původní 2D hry vás nutily ovládat panáčka na motorce, která jezdila skrz terén. Kopce, prohlubně, skokánky, propasti atd. Příliš plynu znamenalo rychlé stavění se na zadní a následný pád. Překotné brzdění pohyb opačným směrem a kotrmelec s třemi metráky oceli, gumy a šroubků… totéž při špatném odhadu dopadového úhlu.

Určitě jste někdy jezdili na kole, takže víte, že k rozmáznutí se na asfaltu stačí velmi málo. Na herní motorce jste se ještě museli vypořádat s vyšší rychlostí, ovšem bez nutnosti zatáčet - motorka prostě jede po vytyčené trase a vy musíte jen ovládat brzdu a plyn, případně s panáčkem hýbat dopředu či dozadu, abyste podpořili přenos hmotnosti a zabránili pádu. Že nemusíte určovat směr, by vás ale nemělo uklidnit, protože trasy navržené v Trials nejsou z tohoto světa. Už v prvním díle jste skákali přes stometrové džuzny, padali desítky metrů volným pádem, trefovali se na miniaturní plošinky a absolvovali neuvěřitelné překážky.

Trials Evolution, třetí díl v sérii, přidává k fyzikálním podrazům ještě spoustu dalších vychytávek. Pro fanoušky staršího Trials HD to může být jen extra poleva na, už tak vypečeném, koláči, ale množství vylepšení, které Red Lynx do nového pokračování vměstnal, jde daleko za hranici patche. Hlavně se ale vývojářům při tzv. vymýšlení kulatějšího kola povedlo nic nezvorat. A to jistě potěší nejen trialové panice, nýbrž i ostřílené veterány.

Pryč ze zatuchlého skladu!

Kdo kouzlo Trials nezažil, ten zřejmě bude při pohledu na obrázky jen nevěřícně kroutit hlavou. Je to podobné jako když zkoumáte screenshoty Super Meat Boye nebo info u jiných arkádových her. Vizuálně to není žádná hitparáda, ale většina těch druholigových hitů je o dobrém nápadu a jeho provedení. A tady Trials skóruje na celé čáře. Vývojáři nejen že vyladili onu frustrační rovnici, která vás po každém neúspěšném absolvování levelu (na bronz stačí pouze přežít, na cennější kovy už musíte dojet včas a s minimem opakování) nutí zkoušet to znovu a znovu, aniž byste měli chuť rozsekat nábytek, sourozence nebo konzoli. Trials navíc oplývá i velmi osobitým humorem.

Řada překážek je očividně navržena tak, aby vám na první pokus urazila hlavu a cílová rovinka je vždy postavena tak, abyste si jejím projetím zajistili efektní sebevraždu. Podobných legrací je tu víc, včetně roztomilých veverek na těch nejnepřístupnějších místech, tripových levelů, které se odehrávají ve snížené gravitaci, parodují filmový hit Počátek nebo odkazují na jiné hry (Limbo).

Nápaditost určitě patří k největším devizám Trials. Ostatně, jednou z hlavních novinek oproti předchozímu dílu je změna prostředí. Trials HD se odehrávala v interiéru, který evokoval sklad doomovských rekvizit. Tentokrát se podíváme i do terénu, přičemž tu máme atmosférické noční levely, arizonský soumrak a levely vysoko v oblacích i v rozlehlých hangárech.

Trať dokonce místy i zatáčí (motorka ale pořád jede jen dopředu, směr ovládat nemůžete) a kromě konvenčních překážek jsou tu i cirkulárky, obří kamenné pařáty a další překvápka. Co se týče lekcí fyziky, dotáhli to prostě Red Lynx zas o pár semestrů dál. Ale nemusíte se bát, začínáte s nejstabilnější motorkou na nejsnazších překážkách. Obtížnost přichází plíživě a graduje až ve chvíli, kdy jste do hry zažraní jako do štědrovečerního kapra. V půlce už chápete, že není cesty zpátky, a to ještě nemáte ani nejmenší tušení o opravdovém potenciálu téhle arkádovky za pár stovek.

Očistec na deset tahů

Klíčem k postupu jsou již zmíněné medaile. Čím cennější kov získáte, tím rychleji splníte kvótu pro odemčení dalších levelů. Absolventi předchozích dílů se budou v první várce ještě smát školácké obtížnosti, ale i na ně brzy dojde. Fyzika je lehce vyladěná a umožní jemnější ovládání i u základních motorek.

Opravdová ekvilibristika nastupuje až s odemčením trialových strojů. To je zhruba půlka hry, kdy zjistíte, že vaše herní seance se začínají prodlužovat, naškrábete si náčrtky na pracovní stůl, záchodovou místu nebo palubku v autě, začnete se shánět po matematicko-fyzikálních tabulkách ze střední, ale nic z toho nepomůže. Teorie je hezká věc, ale tady víc než kde jinde platí, že trénink dělá mistra. Hlavně to nesmíte vzdát.

Každý level je omezen půlhodinovým limitem a počtem 500 opakování. Buď vás to zlomí, nebo se dočkáte sladké odměny. Věřte mi, že zdolat poslední překážku po čtyř stech pokusech je opravdovou nirvánou, která pramení z pocitu vlády nad tajemstvím hmoty a vesmíru.

Nezapomeňte na bokovky!

Kromě medailí za absolvování standardních levelů jsou tu trochu bokem schované tzv. Skill Games. I v nich je třeba získat medaile - to aby vám postup na další jezdeckou úroveň vycházel. Zvlášť v pokročilejších fázích to není žádná sranda a vy budete vděční za každý bodík. Hra sice oproti dřívějšku nabízí tutoriály, ale něco vidět a něco zvládnout, to jsou dvě odlišné věci.

Skill Games vám předvedou, jak moc modulární je engine, na kterém hra běží. Kromě vyložených šíleností, jako skoky na lyžích, jízda v a na obří železné kouli, jsou tu i žánrově zcela odlišné vsuvky - 3D střílečka z vlastních očí, kulábr á la Marble Maze nebo skrolovací raketková arkáda á la Tyrian nebo Tubular Worlds. Nic z toho nevyniká grafiku, ale je to zábavné, pestré a má to nápad. Hlavně to dá trochu odpočinout vašim nervům ve chvíli, kdy jste se dvě hodiny v kuse pokoušeli pokořit kluzké potrubí ve výšce dvou metrů a vždy končili v plamenech nebo na mině.

Co umíme my, to umíte i vy

Zdaleka nejlepší ovšem je, že tohle všechno si můžete postavit taky. A možná i líp. Pokud si myslíte, že byste to svedli, máte jedinečnou možnost. Trials v sobě má velmi sofistikovaný editor (alespoň v jeho pokročilejší verzi, vy můžete stavět i v jakémsi lite odvaru), který byl použit na stavbu singleplayerové části. Můžete budovat krkolomné tratě, měnit terén, osvětlení, určovat fyziku (co kam spadne, co bude, pevné, pružné nebo chatrné) a rozmisťovat checkpointy. A dokonce si můžete zeditovat i ty žánrové vsuvky. Je to pracné, ale zároveň velmi intuitivní a po pár minutách až blbuvzdorné. Teoreticky si tak můžete postavit stovky tratí a bavit se až do aleluja.

Hráčské výtvory lze třídit podle nejoblíbenějších, nejvíc stahovaných a i vývojáři doporučovaných výtvorů. Uploadnout lze pouze trať, kterou její tvůrce úspěšně absolvoval, takže se nemusíte bát slepých uliček a zpackaných bolehlavů. Přesně podle očekávání se už první týden po vydání hry objevily desítky tratí, mnohé zábavnější, ale také těžší, než které byly k mání v základní hře.

Trpělivost, která je důležitá v singlu (časové limity jsou mírné, počty povolených opakování naopak neúprosné), musíte v online závodech vyměnit za trochu kuráže. Hráči jedou paralelně k sobě na trati, která není technicky příliš těžká, ale samozřejmě se na ní můžete rychle vysekat. Ke zmatení občas přispívá, že nezačínáte vždy ve stejné lajně (té nejbližší k vám), ale pořadí se mění, takže občas máte pocit, že někoho ovládáte a přitom váš svěřenec už dávno baští štěrk. Online je každopádně roztomilé zpestření - alespoň uvidíte, že to někomu taky nejde. Totéž si vyzkoušíte i v případě, že některých z vašich kamarádů Trials rovněž hraje. Na trati vidíte jeho nickname, symbolizující jeho nejlepší čas, takže se máte s kým poměřovat. To kolikrát vydá za tucet medailí.

Nekonečno na druhou lemované držkopády

Svou povahou je Trials Evolution ideální blbina na dlouhé večery i krátké pauzy. Pobaví herní analfabety, nejnáročnější gurmány i hračičky, kterým učaruje sofistikovaný editor. Už minule vládl pocit, že na konceptu hry není co vylepšovat, ale když vám zvednou rozpočet a dáte do toho srdce, tak jako se to povedlo v Red Lynx, zjevně neexistuje strop. Až bude někdo rozdávat titul "Hodně muziky za málo peněz", bude tam nedočkavě postávat právě Trials Evolution a fedrovat svoje motorky.