Transport Fever

Co dělá dobrý tycoon? 

Oproti Train Fever nabízí Transport Fever daleko víc zlepšení než jen vyšší počet dopravních prostředků. Sada generovaných map ve dvou prostředích (západní Evropa, westernové USA), solidní duo kampaní i podstatně přehlednější interface spolu s minimem chyb činí z Transport Fever podstatně hratelnější titul, než tomu bylo v případě Train Fever. Rovněž paleta strojů je úctyhodná - k dispozici jsou totiž mašiny z posledních 150 let, do vínku tak dostanete nejen autobusy a vlaky, ale i retro koňské povozy, nejrůznější říční plavidla nebo supermoderní letecké veleobry!

Transport Fever naplňuje mnohé z toho, co tvůrci slíbili - nabízí desítky mašin, pěknou grafiku i solidní ovládání. Jenže pouhý výčet obsahu pro srovnání kvalit obou her nemůže stačit, to by pak úspěšnějším nástupcem Transport Tycoon byla i Wikipedie se svými dlouhými seznamy lokomotiv a hydroplánů.

Jde ale, pravda, o dobrý začátek - základním prvkem hratelnosti TT a podobných her je především možnost si hrát na vymezeném prostoru s dostupnými prostředky. Drsné simulování ekonomických nástrah dopravního podniku je až na druhém místě. Namísto snahy pozorovat stroje v pohybu ovšem Transport Fever přichází s širokou paletou nápadů, jak vaše budování omezit. První a největší problém hry tkví v jeho krutém a chladném srdci účetního.

Ekonomický systém Transport Fever je i na nejnižší obtížnost náročný - ne snad, že by se s ním nedalo popasovat, Transport Fever však kvůli němu přichází o volnost kreativního budování “transkontinentální” železnice, složité sítě lodní dopravy a podobných projektů, kvůli kterým byl Transport Tycoon tak populární.

I na “nejnižší” obtížnost jsou náklady na spravování (nikoliv jen pořízení!) jediného vlaku tak vysoké, že jsou schopné vás během pár let zruinovat, pokud souprava nevydělává. Platí také, že pokud se na začátku hry spletete a postavíte nepotřebnou trasu, začne prodělávat horentní sumy a z dluhů se po generaci buď nevylížete, nebo rovnou raději sáhnete po restartu.

Paranoidní kampaň

Podobná situace nastává i v případě tempa hry. Do značné míry to souvisí s ekonomickou stránkou, ale zároveň jde o téma samo o sobě - rozjezd hry dosahuje doslova hlemýždího tempa a než získáte trochu lepší příjmy, klidně si můžete Transport Fever hodit do pozadí a koukat na filmy nebo pracovat.

Pomalé tempo je daní za relativně realistické zpracování - města vzdálená “100 metrů” by zřejmě ve 3D působila nepatřičně, a tak i na “maximální” zrychlení trvá v Transport Fever přejezd vlaku z jedné strany mapy na druhou klidně pět či deset minut čistého času. Nic to ale nemění na skutečnosti, že na to, co by vám v oTTD trvalo deset až dvacet minut, si tady musíte vyhradit hodinu.

Velmi brzy zjistíte, že nejjistější je vsadit na silniční dopravu, a zůstat u ní. Ekonomický systém Transport Fever stojí a padá čistě na efektivitě náklaďáků - snad aby hra nebyla příliš jednoduchá, jsou ceny a udržovací poplatky i základních vlaků (neřkuli lodí či dokonce letadel) ponechány na zcela realistické úrovni. Zatímco co si tedy můžete v klidu vybudovat solidní nápodobu ČSAD s desítkami autobusu a náklaďáků, koupit si letadlo jenom pro radost a doufat, že nebude prodělávat, je pouze rychlá cesta vstříc bankrotu.

Nástupce?

Pomalé tempo ruku v ruce s brutálními náklady na provoz a nespolehlivostí nabídky-poptávky činí z Transport Fever nikoliv nový Transport Tycoon, ale spíše simulaci, během níž aktivně udržujete status quo vaší společnosti skrze sledování statistiky příjmů a výměny vozidel.

Podobná hratelnost, okořeněná modifikacemi, na které však momentálně nelze brát moc ohled, si své fanoušky určitě najde - konec konců, jde vlastně o manažer jako každý jiný. Zábava tu schovaná je. Je radost budovat tratě kolem hor, upravovat přístavy, sledovat ruch měst z pohledu jedoucího koňského povozu.