Train Fever

Od fanoušků pro fanoušky 

Pokud jste nikdy neslyšeli o Urban Games, není divu. Train Fever je prvotinou týmu a jestli se zatouláte na oficiální webové stránky, dozvíte se, že miniaturní tým z Curychu tvoří především švýcarští vysokoškoláci, kteří o sobě tvrdí, že mají hluboké znalosti žánru a skvěle se orientují v game designu a grafice. Sebevědomí jim vážně nechybí. Ale proč ne. Se svým projektem zabodovali u hráčů (potažmo investorů) v crowdfundingové kampani na serveru Gambitious a vybrali velmi solidních 250 000 Eur, tudíž potenciál jejich projekt mít musí. A jak se tedy podařilo navázat na odkaz slavného díla Chrise Sawyera, které žije dodnes především díky projektu OpenTTD? Inu, žádná sláva…

V první řadě je potřeba uvést, že jde o první projekt nezávislého vývojářského studia a bylo by bláhové srovnávat ho s nákladnou produkcí velkých studií. To je bez debat. Ovšem nezávislá scéna nám v poslední době kvete jedna radost a i hry stvořené jedním člověkem nabízí líbivou grafiku, přehledný interface a poutavý příběh či kampaň. Train Fever nic z toho nemá a navíc přidává zásadní problém - když už se tak hrdě hlásí k Transport Tycoon (v popisku doslova stojí „modern-day Transport Tycoon“), proč přehlíží nejzákladnější stavební prvky, díky kterým původní hra tak skvěle fungovala? Vedle prastarého TT totiž působí Train Fever jako chudý příbuzný.  

Kopírujte lépe, prosím 

Hraním OpenTTD lze strávit stovky hodin. Však nejde o nic těžkého. Čtverečková síť je přehledná a perfektně funkční, pod jedním tlačítkem se skrývají silniční vozidla, vedle jsou vlaky, své impérium můžete rozšířit i na vodní plochy a do oblak díky lodím a letadlům. Vše se sice pohybuje pod úhlem 45° a křivku byste hledali marně, na druhou stranu se pak plánování infrastruktury soustřeďuje na efektivitu. Když náhodou uděláte někde chybu, odmažete jen posledních pár políček a zkusíte to jinak. Pohoda. 

Train Fever se zaměřila pouze na železniční a silniční dopravu, kterou mapuje od roku 1850 až po současnost. Díky tomu si můžete v 3D prohlédnout detailní modely historických mašinek spokojeně bafajících načechraný kouř v malebné kopcovité krajině historické Anglie. I městečka jsou krásně živá, na chodnících pobíhají chodci, z komínů se kouří a po ulicích se prohánějí dobová auta.

A vida, čtverečková síť tu není! S budovou lze hezky otáčet, což ovšem znamená, že ji musíte umístit na úplný okraj města, protože je tu automatický „snap“ k nejbližší silnici. Zastávka tak všude možně koliduje s okolím a navíc poměrně dost chybí informace o tom, jakou oblast dokáže nádraží obsáhnout.

Nevadí, nádraží našlo své místo na kraji města a imaginární dělníci pod kurzorem automaticky pokládají přirozeně se kroutící železnici až za horizont do další osady. Tam už je připravené místo pro druhé nádraží, ale ouha – nejde napojit na již existující koleje, namísto toho se stále automaticky připojuje k silnici. Zkoušíte tedy budovu usadit opodál a natáhnout kus kolejí k již existující železnici. A zase problém. Kvůli sotva viditelnému svahu na sebe koleje nenavazují. Terén samozřejmě upravit nejde, protože je v blízkosti budova. Zkusíme odmazat poslední sekci železnice a natáhnout ji znovu a blik! Celá železnice zmizí a nechá po sobě pouze překopanou krajinu. Žádný krok zpět neexistuje. Prachy v háji, čas v háji, nervy v kýblu.

Vláčkový engine 

V podstatě po celou dobu hraní převládá pocit, že místo hotové hry si hrajete s enginem typu Unity, kde jsou nástroje pro ovládání a stavbu poskládané tak, aby je pochopil vývojář po přečtení manuálu, zatímco běžný uživatel se bude roztržitě škrábat na hlavě a přemýšlet, jaký že je rok. Dnes očekáváme u hry intuitivní kontextová menu a interaktivní tutoriál, který uživateli řekne: „Poslouchej, Jendo, tady je ikonka pro stavění tratí a tímhle tratě mažeš. Ale pozor! Smažeš tím celý úsek, ne jen poslední metr!“

Další z pozoruhodných momentů stojících za zmínku je ten, kdy sice trať napříč silnicí postavit lze (a vznikne tak přejezd), ale natáhnout silnici přes trať vám hra nedovolí a nelze ani postavit most nad již existující komunikací. Z toho zkrátka zůstává rozum stát. Vždyť se jedná o naprosto základní stavební prvky!

Interface se navíc skládá z několika ošklivých obdélníků doplněných o základní fonty a ikonky, přičemž některé prvky jsou důmyslně skryté, jiné pro přehlednost důležité zcela chybí a rovnou můžete zapomenout třeba na to, že byste si během hry změnili kvalitu textur či rozlišení, případně naštelovali hlasitost zvlášť pro hudbu a zvuky.

I kdyby vývojáři prachsprostě okopírovali již funkční vzor do posledního puntíku, neměli bychom jim to za zlé tolik, jako když nejsou evidentně schopní se ani podívat na bližší či vzdálenější konkurenci (kupříkladu sérii Cities) a vzít si z ní příklad.

V podstatě asi nejhorších přestupků se vývojáři dopouští pokaždé, kdy se odkloní od prověřené formule z Transport Tycoon a rozhodnou se vymyslet vlastní koncept. Například trasu vlaku či automobilu již neplánujete tak, že kliknete na dopravní prostředek, pak na první destinaci a následně na další destinaci. Místo toho tu najdeme samostatné menu pro jednotlivé linky, které musíte nejprve vytvořit a následně je v jiném menu přiřadit k dopravnímu prostředku. Spoje se navíc automaticky nepojmenovávají dle míst, kam jezdí, ale pouze Line 1, Line 2 a tak dále, což na přehlednosti nepřidává.

Ostatně, to samé se dá obecně říci o celé hře. Train Fever není nic jiného než editor vláčkoviště (plus nákladních vozů a tramvají). Hře chybí počítačem řízení protivníci, kteří by ve vás alespoň trochu vzbudili pocit, že se v  virtuálním prostředí (je jen jedno, mimochodem) něco děje.

Multiplayer, (nejen) díky němuž je OpenTTD tak zábavná, budete také hledat marně. Jediným motivátorem je ukazatel informující o stavu vašeho virtuálního bankovního konta. A tak tu zůstanete sami se záplavou nejrůznějších mašinek. Jestli je ovšem toto váš sen, stavět si ve virtuálním světě nekonečné železniční tratě, a nevadí vám zvýšená míra uživatelského nepohodlí, klidně se na výsledný verdikt úplně vykašlete a berte Train Fever hned teď. 

Vlaky! Spousta vlaků! 

Pokud v něčem Train Fever exceluje, jsou to naštěstí právě vlaky. Když vám herní systém a stavební nástroje přejdou do krve, budete schopni v rámci možností vybudovat velmi pohledné tratě, na kterých se prohání detailně vymodelované vláčky. Pravda, kvalita grafiky nepatří ani omylem mezi špičku a přesně dokazuje, proč se indie vývojáři většinou drží stylizovaného vzhledu využívajícího pixel-art či ručně malované prvky.

V Train Fever je tráva sytě zelená, kouř je plochý a šedivý, silnice jsou skoro všechny jednobarevné. Nebýt pár barevných polí a luk, vypadá Train Fever sterilně. Na druhou stranu možnost zoomovat opravdu blízko k zemi je příjemná.

A to je vlastně vše, co lze o Train Fever říci. Nejsou tu žádné zajímavé herní prvky, žádný příběh, úkoly nebo výzkum. Zkrátka taháte železnici po krajině, snažíte se udržet bankovní účet v černých číslech a čas od času vyměníte mašinky za nové. Train Fever zoufale postrádá jakýkoliv obsah, který by člověka motivoval k dalšímu postupu, a nabízel nějakou výzvu – tu si musíte vytvořit sami.