TopSpin 2K25

I letošní TopSpin 2K25 vyráběli Češi, konkrétně česká pobočka studia Hangar 13, což je bývalé 2K Czech stojící i za zmiňovaným Top Spinem 4. DNA je i po tolika letech dobře vidět a tvůrci se naprosto suverénně postarali o nejlepší tenisovou simulaci, jakou si dnes můžete zahrát.

Na rovinu se přiznám, že nejsem nijak náruživý fanoušek tenisu, ale po kulečníku k němu ze všech sportů mám nejblíž. Když máte náruživého fanouška v rodině a na obrazovce domácí televize běží jeden zápas za druhým, tak k němu prostě chtě nechtě přilnete…

Proto jsem se kdysi dávno královsky bavil Top Spinem 4 a dnes se minimálně stejně tak dobře bavím s TopSpinem 2K25 (když tedy zrovna nemám chuť rozmlátit ovladač a nebere mi radost technická stránka, ale o tom za chvíli).

Krkolomné začátky

Musím říct, že mě hra překvapila hned v první minutě po zapnutí, a to trochu nemile. Oceňuji, že se autoři rozhodli hráče ničím nezdržovat a rovnou ho vhodí do hry. Na druhou stranu, neříct mu vůbec nic, je trochu nešťastné.

Jste okamžitě v zápase a než se nadějete, už prohráváte, protože nevíte, jak se hra ovládá. Ani nevíte, jestli tento „akční úvod“ máte vyhrát, nebo není jiná možnost než inkasovat prohru. Protože už jsem nějaký ten tenis hrál, dokázal jsem nakonec nešťastně vypadající situaci proměnit ve vítězství, ale hra mi tím jasně naznačila, že příliš nemyslí na nováčky.

Sice po tomto úvodu můžete zamířit do naprosto skvěle zpracované akademie, kde vás příjemně energický hlas legendárního tenisty Johna McEnroea provede jak základy tenisu a ovládání, tak i daleko pokročilejšími prvky, ale už v tomto tréninku se slušně zapotíte a vaše hráčské reflexy, souhra prstů a očí projdou pořádnou zatěžkávací zkouškou.

Je to příprava na to, co přijde pak. TopSpin 2K25 je poměrně hardcore simulace, kterou si sice můžete ulehčit volbou obtížnosti a využívat jen základní údery, ale pokud v ní chcete být opravdu dobří a zažít výzvu, tak se neskutečně zapotíte a potrvá možná hodiny, než konečně začnete vyhrávat zápasy, natož celé turnaje.

Zkrátka a dobře je systém nastavený primárně pro ostřílené hráče a ne širokou veřejnost, což mi přijde trochu zvláštní vzhledem k tématu a šanci, že po hře skočí fanoušek sportu, který hraje jen příležitostně. Jsem přesvědčený, že kdyby si hru pořídil můj táta, který hry nehraje, ale je obrovský fanda tenisu, tak by v ní stěží uhrál jediný bod. Tak na to radši myslete, pokud máte s hrami minimální zkušenosti a po tenisu jste zatoužili.

Zábavný tenisový taneček

Nicméně, když si dáte tu práci a vytrváte, tak se vám hra neskutečně odmění. TopSpin 2K25 je jedním z nejlepších zástupců her, který vás umí vytrénovat a postupně zdokonalovat váš sportovní um. Hra nemění obtížnost, to vy se hraním zlepšujete.

Ovládnout celý systém odpalů trvá, ale jakmile se vám vryje pod kůži, začnete si ho pořádně užívat a duely budou neskutečně napínavé. Přitom to opravdu není žádná věda – na levé páčce ovládáte pohyb tenisty a při odpalu dráhu míčku, k čemž jen přidáte pět typů odpalů na tlačítkách.

Jenže to, kde stojíte, hraje úplně stejnou roli jako to, kdy odpálíte a kam svou střelu nasměrujete. Za všech okolností se vám ve chvíli, kdy se k vám míček blíží, objeví ukazatel, který z ničeho nic vystřelí k malé zelené oblasti.

Je to de facto quick time event, který ale dává naprostý smysl. Odpal můžete provést příliš brzy, příliš pozdě, případně relativně dobře, pokud se trefíte kousek vedle zelené oblasti a dokonale, když ji trefíte přesně.

A co to reálně znamená? To jako hráč nikdy přesně nevíte, ale hra s tím pracuje velice uvěřitelně. Dokonale odpálený míček vyvíjí na soupeře mnohem větší tlak a nutí ho k chybám, zatímco velmi špatně odpálený míček může soupeři naopak poskytnout výhodu a v těch extrémnějších případech (když se k tomu přidá například špatné postavení vašeho hráče) ho pošlete do sítě nebo autu.

Zkrátka a dobře chcete za všech okolností trefovat zelenou, kdy je šance na chybování nejmenší. Nicméně pořád tu je. I dokonale odpálený míček může skončit v outu, pokud například hrajete forhendem, ale vaše postava je dobrá v bekhendu a míček dobíhala přes celou šířku hřiště…

Je to zkrátka jednoduchý systém založený na správné pozici na hřišti a vašich vlastních reflexech, který si ale budete podmaňovat dlouho, neustále se v něm zlepšovat a postupně přidávat fintičky z pokročilejších lekcí akademie.

Ostatně už jen vykouzlit perfektní podání dá pořádně zabrat. V tomto případě není vůbec těžké trefit zelený ukazatel, když hra vlastně stojí a čeká na váš pokyn. Nicméně až při rozjetí ukazatele nastavujete, kam míček pošlete, a protože ukazatel odpalu je na vašem hráči a ukazatel dopadu na druhé straně hřiště, stálo mě spoustu nervů sladit oči tak, aby zároveň viděly obě značky a já tak začal usilovat o první esa a vyvíjení tlaku na soupeře už od podání, a ne až v průběhu gemu.

Jako sledovat skutečný zápas

Korunu tomu všemu nasazují naprosto brilantní animace – něco tak realistického se jen tak nevidí a neumím si představit, že by pohyby hráčů mohly být ještě podobnější skutečnosti. Od postávání a čekání na míček, přes pobíhání po hřišti, odpaly, skluzy a výskoky pro vysoké míčky, až po nejrůznější hopkání, zuření, klopýtání a euforie z vítězství. Prostě máte pocit, že sledujete skutečný tenis.

A silně tomu pomáhá i ozvučení. Repráček ovladače DualSense vám vyluzuje uchu lahodící zvuk úderu, kdy snadno rozeznáte mezi tím, když míček trefíte správně, a když ho vezmete obručí rakety. Stejně tak se krásně poslouchá, když při velmi špatném odpalu u sítě klopýtnete a před pádem na zem vás zastaví právě raketa narážející na zem.

A ještě lépe jsou zpracované téměř ohlušující výkřiky rozhodčích, když to pošlete do autu, jásot diváků i nečekaný ambient, jako když nad stadionem proletí vrtulník. Zkrátka celková atmosféra hry TopSpin 2K25 je opravdu živoucí, a tak věrná skutečném tenisu, jak to jen jde.

Tedy jen do chvíle, než se hra přiblíží, protože zatímco na kurt a pohyby tenistů je radost pohledět, tak na jejich obličeje, natož postavy diváků, už se moc dívat nechcete. Grafika je spolu s modely v oblasti detailů zkrátka nejslabší stránkou hry, ale upřímně, na nějaké okukování obličejů Sereny Williams a Rogera Federera tu stejně nebudete tolik zvědaví, protože jste si v prvé řadě přišli zahrát tenis a ten je zkrátka a dobře výborný.

Kariéra tenisty

Navíc v režimu kariéry budete hrát za vlastní postavu, kterou si díky velmi povedenému editoru vytvoříte podle svých představ a ta může vypadat opravdu dobře. Kariéra je zábavná a nedá vám nic zadarmo, takže se připravte na spousty hodin, než vůbec dostanete možnost hrát na těch nejslavnějších turnajích (možná vám bude připadat repetitivní a grindovací, ale co jiného než hrát tenis a probojovávat se na nejlepší turnaje, byste tu chtěli dělat?).

Kariéra se dělí do měsíců, kdy v každém můžete absolvovat jeden trénink, jednu speciální výzvu a jeden turnaj. Tréninky jsou skvělým zdrojem zkušenostních bodů a pomohou vám osvojovat si konkrétní techniky, zatímco ve výzvách se snažíte plnit nejrůznější úkoly a budovat si tak pověst.

Turnaje jsou pak vyvrcholením měsíce a je jen na vás, jak dlouhé je chcete mít. Pokud chcete kariérou rychle proskákat, můžete hrát jen na tiebreak, jeden set jen o třech gemech, na dva vítězné sety o třech gemech a nechybí samozřejmě ani plnohodnotný tenis – tedy na dva vítězné sety o šesti gemech v běžných turnajích a na tři vítězné sety v Grand Slamu (a čím delší zápasy, tím více dostanete zkušeností).

Zkušenosti vylepšují vaši postavu až do 30. úrovně a můžete ji buď formovat do předpřipravených herních stylů, nebo si ručně rozdělovat bodíky do vlastností: Od výdrže, přes sílu úderu, až po specifičtější prvky jako jak moc zvládáte hru z voleje. Vše je na vaší hře opravdu znát a do 30. úrovně není možné vymaxovat každou statistiku, takže si opravdu musíte rozmyslet, v čem bude váš hráč dobrý a co bude jeho slabina.

Kromě toho kariéra pracuje s únavou, kterou ovlivňuje už jen to, jak moc létáte po světě mezi kurty, takže se někdy může vyplatit zvolit turnaj, který pro vás třeba není tolik zajímavý, ale nemusíte kvůli němu obletět celý svět a zcela se tak vyšťavit.

Celková únava se projevuje na kvalitě vaší hry a pokud ji necháte klesnout příliš, vede ke zranění. Jak únavu, tak zranění vyléčíte jednoduše tím, že si dáte měsíc (v případě zranění klidně několik měsíců) pauzu. Sice něco zameškáte a klesnete v žebříčcích, když jste vynechali příležitost získat body, ale vyvarujete se dalšímu zranění.

S úrazy se sice dá hrát, ale rovněž ovlivňují vaše schopnosti a neléčené navíc mohou vést k ještě vážnějším zraněním. Se zvládáním únavy vám v pozdější fázi pomůže vlastnictví domů v jednotlivých lokacích a s dosahováním výher zase váš vlastní trenér. A vždy tu máte nějaký cíl, několik velkých úkolů, které z vás po splnění udělají o kousek větší legendu a odemknou další obsah, díky čemuž je tu zábavy na desítky hodin.

Kromě kariéry je tu možnost i jednorázových zápasů s libovolným z 25 známých hvězd vybraných napříč historií. Osobně si myslím, že výběr mohl být daleko obsáhlejší a své místo si v něm rozhodně zaslouží více českých jmen, ale i tak je z čeho vybírat – od Carlose Alcaraze, přes Igu Swiatek, až po Karolínu Plíškovou, coby jedinou zástupkyni České republiky (a můžete hrát i na kurtu v Praze).

Potěšující je jistě lokální multiplayer, kde si na jedné obrazovce můžete dát jak duel, tak i čtyřhru a nechybí samozřejmě onlinové zápasy, kde si můžete zahrát jen tak pro zábavu nebo v hodnocených zápasech pro umístění v žebříčku. A to opět jak se slavnými hvězdami, tak i se svou vlastní postavou.

Když 2K zasahuje

TopSpin 2K25 je téměř po všech stránkách skvělou hrou a definitivně nejlepší simulací tenisu, jakou si dnes můžete zahrát. Jedinou výraznější pihou na kráse jsou již klasické manýry vydavatelství 2K.

Na jedné straně je to například nutnost propojit hru s účtem 2K, s čím jsem měl technické problémy a nic vás nerozhořčí víc, než když si poprvé usedáte k nové hře a nemůžete ji kvůli takové zbytečnosti vůbec hrát.

To samé vlastně platí i o čistě singleplayerové kariéře, která ale vyžaduje neustálé online připojení. První dny po vydání ji nebylo možné hrát kvůli nestíhajícím serverům, a když už jste se dostali do singleplayerového turnaje, tak se klidně mohlo stát, že jste z něj byli v tom nejlepším vykopnuti.

No a pak je hra samozřejmě prošpikovaná mikrotransakcemi, battle passy, sezónním obsahem a denními, týdenními a měsíčními výzvami. Naštěstí si tu můžete koupit jen nepřeberné množství oblečků (a tedy boosty zkušeností, pokud si chcete singleplayerovou kampaň z nějakého důvodu urychlit).

Ve výsledku to ničemu moc nevadí a vlastně mě u hraní dodatečná monetizace nijak nerušila, hra mi ji necpala, dokonce mě ani nijak neupozorňovala na to, že jsem zrovna splnil nějakou výzvu. A musím říct, že mi tyto výzvy vlastně nepřijdou jako něco špatného – prostým hraním něco dostáváte a battle pass vám sem tam přihraje novou kšiltovku či design rakety. A když hru zapnete příští týden, znovu něco plníte, znovu něco dostáváte a na slabší jedince jako jsem já, to zkrátka funguje a hra si mě tak dokáže udržet, protože je fajn být neustále odměňovaný za hraní...

Skvělý návrat na kurt

Upřímně, nebýt těch technických přešlapů a slabšího grafického zpracování postav, byl bych býval sáhl po ještě vyšší známce. Protože když tyto výtky pominete, zůstane vám z TopSpinu 2K25 jen čirý tenis, který je po čertech zábavný.

Bavilo mě se do hry postupně dostávat, nedala mi nic zadarmo, musel jsem do ní investovat čas a píli a sám se snažit být lepší, nespoléhat se na nějaké asistenty a usnadnění. Za to se mi odměnila naprosto skvělou hrou, kde si za chyby můžu sám a vyhrávám proto, že jsem se něco naučil a jsem v tom dobrý.

K tom všemu má opravdu tu správnou tenisovou atmosféru díky perfektním animacím a výbornému zvukovému doprovodu, nemluvě o líbivém soundtracku, kde mě baví snad každá písnička.

TopSpin 2K25 se zkrátka povedl, fanoušci tenisu mají po letech co hrát a doufám, že je to jen předzvěst ještě lepší budoucnosti, v níž se budeme na kurty vydávat častěji, grafika se posune správným směrem a 2K vyřeší alespoň ty servery, protože nevěřím, že by se vzdalo propojování účtů a nesmyslné povinnosti zamykat singleplayerový obsah za připojení k internetu.