Tooth and Tail

Žer nebo umři

Nikdo nechce jíst kdejaká pochybná stvoření, prolezlá kdoví čím. Naopak, chce to konzumovat jen ty nejvybranější kousky jako správné civilizované zvíře. Takhle ambice ovšem uvrhla celou říši do velké občanské války, protože kasta Civilizovaných se rozhodla sníst syna jednoho z nižší třídy. Jelikož to hlavnímu hrdinovi není u krysího zadku, rozpoutává se boj na život a na smrt, do něhož se zapojují čtyři frakce ve smrtící realtime strategii. Tvůrci Tooth and Tail asi dostatečně dobře chápou, že klasické strategie se sbíráním několika druhů surovin, pomalým budováním základny a dobýváním rozlehlé mapy nejsou úplně v módě. Rozhodnutí všechno zjednodušit a zrychlit směrem k živější hratelnosti může působit riskantně, ale vyplácí se.

První krůčky ve zvířecím světě se nesou ve znamení revoluce a co by to bylo za revoluci, kdyby tu nebyl nějaký ten vlajkonoš. Ten slouží na nepříliš rozlehlých mapách jednak jako průzkumník, a především jako vůdce, k němuž se díky jedinému kliknutí myši seběhne celá armáda nebo její část (podle zvoleného typu).

Se samotným vlajkonošem se pohybujete pomocí kláves WSAD a k tomu se přidává pár doplňkových příkazů. Ovládání je snadné, ale i tak se zapotíte ve vřavě bitvy. Hned zde přichází drobná výtka směrem k vývojářům. Na vlajkonoše je fixovaná kamera a byť se většina hry ovládá pomocí pár kláves a mezerníku, občas by se hodila možnost jen tak prolétnout objevenou mapu, zatímco postavičky pochodují někam jinam.

Krysy, veverky, skunkové a další havěť

Jednou z dalších cen za svižné hraní je pak správa základny. Hráč disponuje od začátku jedním mlýnem s polnostmi, kde může přistavovat farmy. Ty mají omezenou životnost, takže je potřeba se včas přesunout k dalšímu volnému mlýnu na mapě. Aby tohle časté střídání základny nebolelo, je drtivá většina budov automatizovaných a vlastně jednorázových.

Krysí vůdce s vlajkou staví líhně svých jednotek (případně různé obranné prvky jako ostnatý drát a střílny se samopaly), odkud se v případě dostatku zásob automaticky líhne určitý počet jednotek. Ty se pak zmiňovaným způsobem snadno připojí k vůdci na druhém konci mapy a hráč se tak může věnovat tomu nejdůležitějšímu. Taktice a soubojům.

Rychle a zubatě

Většina kampaňových map je nejen náhodně generovaných (opakování mise znamená nové rozložení mapy) ale i poměrně malých, a tak dochází ke střetům už v samém začátku hry. Spousta misí má také jako zadání přežít určitý čas a rozhodně nejde o půlhodinové mise jako ve Warcraftu III. Hratelností, a hlavně její svižností se Tooth and Tail blíží spíš StarCraftu, ale i tak je to poměrně divoké přirovnání.

Krysí mlýnek na maso je totiž ještě mnohem rychlejší a agresivnější, čemuž napomáhá i velice omezený počet jednotek pro každou misi, poměrně svižná ekonomika založená na jedné jediné surovině, jídle, které vyrábí prasata u mlýnů.

Samotná armáda složená z různorodých zvířátek se pak drží tradičního balancování. Všechno je dobré na něco jiného a proti něčemu. Tradiční jednotky jako opilé veverky s revolvery, krtky bořitele nebo palicemi vyzbrojené chameleony doplňují čtyři specialisté, jejichž působení je v kampani spojené vždy s jednou konkrétní frakcí.

Na nás udělal velký dojem především kanec s plamenometem a plošným útokem nebo vlk v uniformě s hlásnou troubou, který motivuje okolní jednotky k mnohem agresivnějšímu boji a nebo budovy k rychlejší produkci. Takový politický důstojník. Ostatně, každá jednotka má u sebe krátký popis, o koho jde. Najdete tu třeba i liščí odstřelovačku a nebo holubí mediky.

Omezení ve škále činností je občas sice trošku limitující, ale i tak je tu spousta prostoru na experimentování. Každá jednotka vyžaduje určitou péči, pozici a je dobrá k něčemu jinému. V multiplayeru si zvolíte jen šest vybraných zvířecích vojáků a ne všechny, je třeba znát přírodní podmínky (písek snižuje viditelnost, voda léčí jednotky) a pochopit, jak kterou část armády ve správný moment použít. To dělá z na první pohled jednoduché hry poměrně komplexní záležitost, která si vyžádá svou porci učení.

Velká krysí revoluce

Tooth and Tail klame od začátku tělem. Nepříliš poutavá pixelová grafika má v sobě skryté kouzlo podtržené stylem evokujícím Rusko v době Velké říjnové socialistické revoluce. To vše je trošku říznuté animovanou Farmou zvířat a doplněné brilantními kousavými texty ostrými jako krysí zuby. To vše navíc doprovází kvalitní soundtrack od Austina Wintoryho, který dobře dokresluje celkovou atmosféru zuřícího třídního boje.

Jednotlivé aspekty podtrhuje opravdu dobře nastavená hratelnost, jejíž některé prvky možná všem nesednou, ale v celkovém rámci prostě pasují dohromady. Vytváří často zběsilou adrenalinovou nálož zábavy, jíž bezpečně dominují masakrující se netradiční vojska, kterých by mělo být ve hrách k vidění mnohem víc.

Asi největší výtku si zaslouží umělá inteligence, na kterou není při hraní vůbec spoleh a při singleplayerových misích způsobí často mnohem víc škod než užitku. Spolupracovat s hráčem moc neumí a mise, kde musíte ubránit svoji i spojeneckou základnu, jsou doslova pekelné a musíte se modlit za dobré rozložení mapy, abyste to měli všude blízko. Také to, že v multiplayeru všechny frakce vybírají ze stejných jednotek, může způsobit určitou monotónnost.

V celkovém součtu jsou ale výtky spíš drobnostmi, které nijak zvlášť nekazí jinak povedenou a především originální strategii, jakou jste asi ještě neviděli. Námět a zpracování nemusí nutně sedět každému, ale pokud jste přesyceni nekonečnými tahovkami, je Tooth and Tail to pravé osvěžení pro vás.