Tomb Raider: Underworld

Guláš místo kuchaře

Mimo vlastního hořícího domu se podíváte i na mnohá jiná místa - od džunglí v Thajsku až po starobylé chrámy v Mexiku, zajezdíte si na motorce, nakouknete do strašidelných podzemních kobek a palub zaoceánských lodí a párkrát se potopíte i do nádherných mořských hlubin. Zejména poslední zmíněná lokace, respektive zpracování moře a mořského dna je vynikající, atmosférické a každého nadšence fantasy literatury nepochybně chytne za srdce. K tomu si připočtěte krásný model hlavní postavy s vynikajícími texturami a výsledek je zřejmý – na tento díl Tomb Raider se opravdu hezky dívá.

Jedním ze slibů vývojářů bylo, že nastane konec lineárního světa a nový Underworld se měl dle jejich slov blýsknout živým, rozlehlým a interaktivním světem. Kdo z nás nečetl velká prohlášení o souboji ženy s přírodou, boji o přežití atd. atd.? Skutečnost je taková, že hra je lineární jako kdykoliv předtím. A přestože vám nedává až takové klapky na oči jako Call of Duty, vede vás za ruku jedinou možnou cestou.

Pátrání v divočině

Hlavním rysem série Tomb Raider byl vždy průzkum okolního světa a řešení různorodých hádanek, to vše okořeněné občasnými souboji s nepřáteli. V tomto pokračování přestřelky ustoupily ještě více do pozadí a hra staví ponejvíce na hledání správné cesty. A protože je správná cesta jen jedna jediná, může se zdát herní náplň poněkud suchopárná. To však není pravda a klasické běhání, skákání, ručkování a šplhání je zábavnější než kdykoli předtím.

Underworld je též zábavný, protože ubylo frustrujících opakování. Hra vám odpustí menší chyby a pokud už se na výčnělek opravdu netrefíte, počet záchytných (restartovacích) bodů je více než dostatečný. Nikdy se nemusíte vracet příliš daleko. To ovšem neznamená, že vše proběhnete na jeden zátah. Několik úseků je skutečně nepříjemných, nepřehledných, skoro až záměrně zmatečných. Hlavně si dejte pozor na to, kdy se ukládá pozice, protože checkpointy nejsou tak časté, jako místa pro restart.

Starobylé rébusy

Logické problémy jsou často založeny na řešení "najdi, oprav a spusť", což je ke konci snad až trochu vysilující. Stručně řečeno: proskáčete na místo, kde je nějaký starobylý mechanismus. Tomu pravidelně chybí nějaká jeho součást, kterou musíte najít v jiném komplexu. Opět si tedy zahopsáte na další místo, seberete součástku, vrátíte se zpátky a vložíte ji na určené místo. A ejhle, vše zázračně funguje i po dlouhých staletích. Logické přemýšlení je potřebné jen na několika málo místech.

I přes tuto menší kritiku jsou některé nápady opravdu krásné, mnohdy i monumentálně zpracované. Jednoduše jen zatížíte nějaký spínač, zatáhnete za páku, pootočíte kamenným kolem a už to všechno jede. Kouzlo spočívá v tom, že čekáte, co se vlastně stane a v tomhle hra rozhodně nezklame. Pokud akceptujete fakt, že Underworld je prostě další díl v řadě, s výbornou atmosférou i grafikou, pak nebudete zklamáni.

Závěrem

Lara Croft si pečlivě hlídá svou znovunalezenou tvář a po úspěšném zpracování Legend přichází opět s docela zajímavým dobrodružstvím. Hra se nedokázala zbavit některých svých chyb, které ji provází už dlouhá léta, ale pokud se chcete pobavit u kvalitní akční adventury a nepostrádáte trochu trpělivosti, pak touhle volbou chybu neuděláte.

Někomu by mohl vadit příliš malý počet nepřátel, kteří se ve hře vyskytují, navíc s opravdu žalostnou umělou inteligencí, ale tahle hra prostě je o šplhání, skákání a hledání. Pokud chcete více střílet, pusťte si Uncharted, kde právě akční stránka převažuje nad pohybovou.