Titanfall

A přece není Titanfall jen o soubojích velikých robotů, kteří šlapou po lidech doufajících v to, že už jim také spadne ten jejich titán. Právě díky vyvážení mezi pozemním pěším bojem a robotickým, které je ještě napěchováno do nesmírně intenzivního balení je Titanfall na poli multiplayerových stříleček jedním z nejzajímavějších titulů poslední doby.

Pravidla hry

Na každé straně proti sobě stojí šest hráčů, kteří začínají, s výjimkou módu Last Titan Standing, bez robotů. Každému pilotovi běží ve smyčce odpočet ke svržení jejich osobního titána a tuto dobu může hráč zkracovat svými akcemi na bojišti, primárně likvidací cizích pilotů a AI vojáků. Vojáčků řízených umělou inteligencí po bojišti pobíhá spousta a nejsou příliš nebezpeční. Občas vás mohou v kritické situaci dostřelit, ale primárně slouží jako další vrstva herní taktiky, jíž pro sebe můžete využít. Silnější AI kusy jsou pak spíše nebezpečnější titánům, protože už disponují těžkými zbraněmi. Obecně ale AI představují jakési platidlo, s jehož likvidací se blížíte shozu svého robota.

Zároveň jsou ale i skvělými mimikry pro ostatní piloty. Prostě vidíte houfec nepřátel a musíte ve zlomku vteřiny analyzovat, kdo jsou neškodní AI poskoci a kdo piloti, což je naopak hrozba akutní. Samozřejmě, pokud postavička poletuje pomocí jet packu, běhá po zdi a připomíná kyberkrálíčka na steroidech, je jasné, že jde o pilota. Čímž se dostáváme k první výrazné vlastnosti hry. Titanfall sází na vertikalitu jako neodmyslitelný herní prvek. Chvíli vám bude adaptace trvat. Budete běhat po zemi, do patra po schodech a budete umírat, ať už kvůli titánům, kteří na vás šlápnou nebo jiným pilotům, pro něž se váš sprint po zemi stane úsměvnou epizodkou v seriálu „jak jsem si udělal další zářez na pažbě.“

Výšková převaha prostě platí. Máte přehled. Dalším stupněm se stane využití běhání po zdech, respektive „visení“ na nich. Nejde jen o skákání po střechách. Dobrý hráč se pozná tak, že využije prostředí pro svou výhodu v častých bojích jeden na jednoho. Zkuste sestřelit cíl, který rychlostí blesku skáče po zdech, řítí se na vás z úhlů, které nečekáte a hlavně se na chvilku nezastaví. Obsazujete bod? Nesledujte dveře, je vysoká pravděpodobnost, že protiútok přijde skrz okno. Tady už se láme chleba a staví rozdíly mezi Titanfallem a současnými střílečkami. Titanfall je hra, o níž se říká, že je snadná k naučení, ale těžká k mistrovskému zvládnutí. A to hovoříme jen o prostém pohybu vašeho pilota.

Řekni mi, čím střílíš, a já ti řeknu co dělat.

Pak je tu totiž otázka vaší specializace. Tu určuje mnoho prvků. Jakou si vezmete primární zbraň, jakou sekundární, jakou proti titánům? Co schopnost? Chcete mít pole částečné neviditelnosti? Nebo raději pulzní dočasné vidění skrze stěny? Lepší běhání po stěnách? Jaký typ výbušniny? A co vylepšení primárních zbraní? Jak se vám budou odemykat jednotlivé nové zbraně a vylepšení, otevřou se před vámi široké možnosti úpravy vašeho pilota a strategie, s níž jdete do hry. Ta by se navíc měla lišit podle módu, který hrajete a občas i dle mapy. Neexistuje nejsilnější zbraň, neexistuje správné nastavení vaší postavy. Existuje ale správná volba nebo množina voleb pro váš zamýšlený styl hraní.

Adrenalinová smršť

Dokud si Titanfall nezahrajete, asi nepochopíte, jaké tempo hra má. Vytváří dojem, že ve hře trávíte už dobré dvě hodiny a ono to je třeba jen třicet minut. Přitom to ale neznamená, že by ve hře panoval chaos, jaký znáte kupříkladu z Modern Warfare 3. Titanfall je hektický, adrenalinový, ale pracuje podle jasných pravidel. Trestá nerozumné chování, odměňuje bleskové uvažování a ano, i reflex. Podle typu módu pak odměňuje bodově i vaše týmové snažení. O mnoha hrách se říká, že se snaží vzít pozici uctívané modly K/D statistice, tedy poměru vámi zabitých a vašich smrtí za kolo. Titanfallu se to ale daří, primárně pak v Hardpoint Domination, kdy se přetahujete o trojici bodů.

Nu a pak je tu týmová práce. Vzhledem k skvěle zvolenému počtu hráčů 6 vs 6 je rozdíl mezi sehraným týmem a bandou náhodných hráčů často propastný. Tím spíše, že matchmaking má k dokonalosti daleko a když nováček hraje proti zkušeným hráčům, je to pro něj očistec. Nejde o to, že by měli lepší vybavení. Jde o to, že jsou mnohem lepší v prostorovém boji. Týmová spolupráce je nejvíce vidět v případě střetu titánů. Platí, že soustředěná palba několika robotů je lepší, než souboje jeden na jednoho. Jen výjimečně ustojíte střet jednoho proti dvěma. A proti více? Kdepak. Pokud tým titánů postupuje v sevřené formaci, chce to chytrá protiopatření. Samozřejmě, svou roli sehrají i piloti se svými těžkými zbraněmi, při chytrém pohybu terénem můžete titánům zatápět, ale nečekejte, že se po dvou ranách těžkou raketou sesype. Týmově fungující formaci musíte rozebrat umně a s rozmyslem. Týmově.

Tři obříci jdou

I titáni totiž disponují různými typy vybavení. Jsou tu tři základní šasi rozdělené podle váhy a rychlosti, ale další role titána určují primární a sekundární zbraně a další speciální schopnosti. Můžete mít bijce na bližší vzdálenost, ostřelovače, můžete využívat silové pole, které chvíli pohlcuje příchozí projektily z jednoho směru a pak je „vrátí“ a nebo kouř, který vás zahalí a ještě elektrizuje vše kolem. Ten se hodí i proti pilotům, kteří provádí můj oblíbený manévr – skok na pancíř titána a střelba do odhaleného reaktoru. Ale pozor, titán vás může sundat použitím zmíněného elektrického kouře a nebo prostě pilot (pokud titánovi nenařídil AI rutinu a neběhá někde kolem) vyskočí a než si jej všimnete, sundá vás z trupu svého miláčka olovem. Proto je nejlepší tohle rodeo na nepřátelské titánovi zkoušet v bitevní vřavě, kdy má oběť kokpit plný informací a hlášek a spíše váš přehlédne a také kdy je už poškozený a nemusíte mu do vnitřností nasypat tři zásobníky.

A stálo vám to za to?

U Battlefieldu 4 mnozí tvrdili, že multiplayerovky prostě nepotřebují kampaň a Respawn si tohle vzal k srdci. Takže ano, je tu něco jako kampaň, ale vlastně to není kampaň. Jde o klasické multiplayerové zápasy v sérii několika misí po sobě, kdy onu příběhovou a notně nudnou a zbytečnou omáčku doplňuje rádiová komunikace hlavních hrdinů. Hra má tendenci vyprávět i uprostřed bitevní vřavy a to fakt nemáte čas poslouchat ploché dialogy. O tom, že Titanfall je rychlá a na pozornost náročná hra už řeč byla.

Každá kampaň zabere tak dvě, tři hodinky maximálně a prostě je jasné, že jen velmi rámcově nastoluje nějaká pravidla vesmíru. Multiplayer je i tady to hlavní a kampaň vás nechá jít dál i když vaše strana dostane od soupeřova týmu na budku. Jen to celkem mile na konci nějak odůvodní a šup další mise. Platí tedy, že kampaň vás nezdržuje od samotného multiplayeru, protože multiplayerem je. Samozřejmě, pokud chcete nějaké to příběhové hraní a la Call of Duty, tak ruce pryč. Tady se spektakulární akce vytváří činností hráčů, nesleduje se předepsaný scénář.

Bojím se, bojím...

Ne každý totiž musí zvládnout tuhle jízdu na vlně adrenalinu dlouhodobě. Hráči se dostanou na maximální úroveň rychle. Část odejde a část bude chtít své snažení přetavit v soutěžní, kompetetivní prostředí. Vkrádá se pocit, že spousta z těch, kteří by nyní za Titanfall dali ruku do ohně za měsíc bude hledat další idol, za nějž dají do ohně tu druhou ruku. Titanfall je vynikající, zábavný, s pár muškami na kráse a nabídne hodiny zábavy.Ale může tenhle pocit šíleného zamilování vydržet? Do té doby si to ale užívejte plnými doušky, je to zběsilá jízda.