Titan Quest (mobilní verze)

Správná odysea

Předmětem hodnocení je aktuální port hry pro Android a jablečná zařízení, nemá moc cenu do hloubky rozpitvávat její jednotlivé složky a systémy; od toho tu je původní recenze. Postačí proto lehké shrnutí.

Titan Quest je diablovkou z roku 2006, jejíž atraktivita tehdy vycházela především z poutavého starověkého zasazení. Stran inovací však hráčům nenabídla pranic nového. Jednalo se zkrátka o solidní hack’ n’ slash akci s dobře zavedenými mechanismy, košatým vývojovým stromem a tisícovkami potvor k likvidaci, okořeněnou dávkou milé antické estetiky. 

Do značné míry lze toto všechno prohlásit i o Titan Questu na dotykových displejích. Pokud jde o množství obsahu, je sympatické, že se můžete těšit na původní hru překlopenou na mobilní platformy téměř v poměru 1:1, a tedy i putování přes antické Řecko, Egypt až do Asie, to celé na ploše asi 30 hodin lemovaných neustálými šarvátkami s nepřáteli a vylepšováním stávající výbavy. Porce více než slušná.

Stále však budete muset oželet kooperativní multiplayer, díky němuž jste se před deseti lety mohli spárovat až s pěticí dalších hráčů. Absentuje rovněž povedený datadisk Immortal Throne. Ne že by mobilní Titan Quest nebyl už tak rozsáhlým titulem, ale obě chybějící součásti i přesto mrzí a myslím si, že jejich zakomponování by v roce 2016 nemusela být taková potíž. Předělávce starého Baldur´ s Gate kupříkladu jeho expanze nechybí a případů her, které se dostaly na dotykové obrazovky i se svými rozšířeními, existuje celá řada. Proč do téhle společnosti nemůže patřit i Titan Quest?

Hratelnostní Olymp

Pokud se bavíme o hratelnosti, vývojáři ze studia DotEmu na kostru originálu nijak nesahali. Jestliže jste někdy hráli nějaký díl Diabla, budete zde jako doma. V roce 2006 to možná mohlo byt vnímáno jako negativum, dnes jsem však zažité postupy a pravidla spíš kvitoval jako milé připomenutí.

A ještě jednu paralelu lze v našem případě směrem k Diablu vysledovat. Stejně jako tvůrci z Blizzardu museli své pekelné sérii uzpůsobit ovládání tak, aby se všechny akce daly pohodlně provádět na gamepadu, musel si Titan Quest projít úpravou na dotykové obrazovky. Namísto klikání myší se tak hra spoléhá na klasickou kombinaci virtuálního joysticku a tlačítek. 

Úkony jako speciální útoky nebo používáni lektvarů mají pro vaše pohodlí vyhrazené vlastní ikonky. Perfektně funguje také gesto pinch-to-zoom, jež umožňuje zcela plynule upravovat přiblížení obrazovky bez ztráty detailů nebo přehledu nad bojištěm. Nakonec, pochválit musím i novinku v podobě portálu, díky němuž se lze jediným klepnutím přenést z jakéhokoliv místa zpět do nejbližšího města, vyklopit nashromážděné věci u obchodníka a během vteřiny být zpátky na cestě. Po většinu času tak máte nad hrou opravdu plnou kontrolu a není ani problém užít si i dlouhé herní sezení bez neustálého skřípění zubů nad marností ovládání.

Sisyfovské trápení

Jediný problém nastává u hlavního tlačítka, které se chová kontextuálně. Většinou jej budete používat pro útok, obstarává ale třeba rovněž konverzace s NPC. Nu, a v momentě, kdy ze zabité potvory vypadne loot, se změní na povel pro sebrání dané položky, a to se lehko muže stát zdrojem nemalých svízelí. Spoustukrát jsem v Titan Questu zemřel, protože hra vyhodnotila, že můj rek teď proti té bandě neandrtálců jednoduše nepozvedne kopí, ale namísto toho se začne poohlížet po zemi po dvou zlaťácích a už třetí identické měděné kudle do inventáře.

A když už se vezeme na té kritické vlně, dokončíme to. Inventář bych za přehledné porovnávání statistik jednotlivých kusů výzbroje možná i pochválil, nebýt jednoho šíleného bugu. Když vám hra tvrdí, že ve vaku už nemáte na další helmu místo, nevěřte jí ani za mák. Máte, jen si ho musíte sami manuálně vytvořit zdlouhavým pošoupáváním, jelikož titul sám to z nějakého důvodu neumí. Zato plýtvat místem mu jde výtečně. 

Uštknutá kráska

Při pohledu na uživatelské ohlasy a recenze snadno zjistíte, že mnoho hráčů se potýká s problémovým během aplikace. Na silnější zakolísání frameratu a pády programu narážejí i vlastníci posledních iPhonů 6S nebo ještě loňských vlajkových lodí Android výrobců. Má zkušenost se ovšem podobným problémům technického rázu naštěstí vyhnula. Nevím, nakolik to bylo dáno tím, že mám k dispozici nejnovější vydání iPadu Pro, ale Titan Quest na mém modelu běžel jako po másle. Jediné, na co si je třeba dávat pozor, je zvýšená náročnost na baterii. Takové RPG v plné palbě si zřejmě holt vyžádá určitou daň.

Není to ale žádný div. Je tu řeč o hře, u níž bylo dříve nemyslitelné, aby ji rozběhalo cokoliv jiného než velké platformy. A nyní ji s klidem můžete nosit v kapse. K tomu navíc mobilní Titan Quest vypadá velice slušně, a to i v již zmíněném režimu přiblížení.

Ordál

iOS a Android verze Titan Questu je zajímavým úkazem. V základu ji absolutně nemám problém přijmout jako zábavnou akční hru na hrdiny, která na serveru v dobové recenzi právem obdržela osmičku. V tomhle ohledu vše zůstává při starém. S přechodem na kapesní systémy se na ni ovšem nabalily všemožné nedostatky. Samostatně sice možná působí spíš jako drobné nepříjemnosti, jakmile se však objevují jedna za druhou v rámci jednoho celku, třebaže jinak kvalitního, shledáte, že radost z vybíjení starověkého neřádu se poněkud vytrácí.

Nakonec asi záleží na každém, nakolik mu budou ony vady na kráse vadit, ať už jde o absenci multiplayerové komponenty, nelogičnosti v ovládání nebo technické zádrhele. Pro fanoušky původního Titan Questu anebo žánru jako takového nicméně platí, že se jedná zdaleka o nejlepší žánrový zážitek, jaký je na mobilním trhu k dispozici. Přeci jen, hry takového formátu nevycházejí na mobilech a tabletech každý den. I když s nějakými těmi kazy.

Jan Hrdlička