Titan Quest

Na počátku hry vás možná zarazí trochu chudý výběr postavy. Zvolit si můžete jen mezi mužem a ženou, přičemž na vaší úpravu čeká maximálně jméno a barva tuniky. Žádná pokročilejší volba vizáže a dokonce ani výběr povolání se nekoná. Ale nebojte, profesi si budete moci vybrat hned při postupu na druhý level, tedy poměrně záhy po rozjetí příběhu. A navíc – což je zajímavé – si na osmém levelu můžete přibrat druhou specializaci.

Bojovnické profese

Při prvním zvýšení úrovně si musíte vybrat jednu z osmi specializací. K dispozici jsou například hned dvě bojovnická povolání: Warrior (zaměření Warfare) je bijec zběhlý zejména v útočné fázi, což znamená, že sice nemá ve svém repertoáru příliš obranných schopností, ale dokáže třímat dvě zbraně naráz, drtit nepřítele ničivými ataky nebo je třeba ochromit zatroubením na roh. Defender (Defense) se naopak dokáže vyhýbat útokům a mnoho jeho schopností je spojeno s používáním štítu. Pro obě válečnické specializace je nejdůležitějším parametrem síla.

Na obratnost sázíí jiné dvě profese. Hunter (Hunting) je klasický lovec, který kosí nepřátele zejména smrtonosnou střelbou z luku. V záloze má různé specialitky včetně mnohonásobného výstřelu, v boji pak musí být hodně pohyblivý, aby mohl uniknout z dosahu nepřátel, kteří se k němu stihnou přiblížit. Rogue je vrahounský zabiják, který dokáže brutálně poškodit jednoho protivníka, ale v boji proti záplavě slabších nepřátel už je to horší. Hrát za něj znamená využívat „hit and run“ taktiku. Ti z vás, kdo mají v oblibě různé sviňárničky, určitě ocení jedy a podobné chuťovky.

Hráči holdující magii si v Titan Questu také mohou opravdu přijít na své, protože autoři z Iron Lore Entertainment (v čele s Brian Sullivanem, jedním z tvůrců Age of Empires) pro ně přichystali hned čtyři čarodějně zaměřené postavy. Stormcaller (Storm) a Pyromancer (Earth) připomínají klasické kouzelníky zaměřené na destruktivní magii. Zatímco první jmenovaný je specialistou spíše na boj proti jednomu či dvěma silným soupeřům (jak pomocí ničivých kouzel, tak třeba díky zmrazení), druhý dokáže vydrtit zástup slabších protivníků. Mimojiné si umí přivolat zemského elementála, který je skutečně pomocníkem do nepohody.

Rozmanití nepřátelé

Věřte, že boje jsou opravdu časté a na počet protivníků bohaté. Nepřátel je ve hře docela hodně druhů a jsou celkem vhodně rozmístěny do jednotlivých prostředí. V lesích se prohánějí satyrové a kentauři, u rozpadlého chrámu narazíte na kostlivce, v jeskyni na pavouky a pavoučí humanoidy, v opuštěné kobce na démony, v poušti na přerostlé supy a škorpióny a v labyrintu na magické sochy. Mezi jednotlivými lokacemi herního světa lze přecházet bez potřeby nahrávání. Na větší vzdálenosti (třeba z Řecka do Egypta) se hrdina přemísťuje pomocí lodě. Příliš volnosti při pohybu mít nebudete, jdete v podstatě pořád vpřed a nic vás nenutí se vracet.

Většina humanoidních protivníků existuje v několika variantách, například bijec / střelec / šaman, což hráče nutí i v rámci akční řežby alespoň trochu taktizovat. Je samozřejmě lepší jako prvního zneškodnit kouzelníka, který vydrží jen dvě tři rány a přitom vám svým ohnivým kouzlem způsobuje větší poškození než jeho tři mečem se ohánějící nohsledi dohromady. Čas od času narazíte na extra tuhé protivníky, jako je třeba kyklop nebo pavoučí královna.

Spousta nepřátel se samozřejmě rekrutuje ze starověkých bájí a pověstí, takže se nebojte, že byste byli ochuzeni například o legendární minotaury, harpyje či obří skaraby.  Je příjemné, že ze zabitých nepřátel vypadají předměty naprosto logicky. Už se tedy nekonají kraviny typu „zabij malého netopýra, vypadne z něj plátová zbroj“. Pokud na vás někdo střílí z luku, vypadne z něj luk. Ze zvířat a nevyzbrojených nestvůr toho obvykle moc nezbude, jen velmi vzácně speciální trofej (monster charm), například jedový váček, netopýří zub a podobně. Na druhou stranu zamrzí, že i třeba v půlce hry vám vypadne z nepřátel slabá dýka nebo obyčejný kyj, což je samozřejmě k ničemu.

Tuny předmětů

Kromě vybavení nepřátel si můžete bágl nacpat také věcmi z nalezených truhel, a samozřejmě na vás čeká i spousta obchodníků. Užívání zbraní, brnění a magických šperků je klasicky omezeno hodnotou základních vlastností a levelem postavy. Kromě mraků nemagických kousků budete dost často narážet i na očarované předměty, včetně některých opravdu vzácných. Nechybí ani speciální sady, po jejichž zkompletování získá hrdina bonusy navíc. Předmětů je ve hře neuvěřitelné množství, i když je pravda, že mezi nimi není příliš mnoho vizuálně unikátních.

Hlavní vs. vedlejší úkoly

Poměrně dlouhým příběhem (několik desítek hodin) se budete prokousávat plněním hlavních questů. A dlužno podotknout, že příběh je v tomto ohledu poměrně lineární, což notně snižuje znovuhratelnost. Cestu si však můžete zpestřit plněním vedlejších úkolů, za které na vás čekají zajímavé odměny. Již předem přitom víte, co za splnění dostanete – a mohou to být peníze, zkušenosti, zvýšení statistik, magický předmět... prostě klasika. Nepovinné úkoly vás často zavedou do chrámů a jeskyní, které budete při cestě míjet, ale pro posun v příběhu je vůbec nemusíte navštěvovat. Ústřední příběh na poměry akčních RPG působí docela fajn, vedlejší questy však možná budete po čase vesměs ignorovat, jelikož jsou opravdu dost na jedno brdo. Drtivá většina úkolů klasicky spočívá v prosekání se na určité místo, kde musíte s někým promluvit, někoho zabít nebo získat konkrétní předmět.

Málo originality

Ano, to je asi nejvýraznější neduh téhle hry. Titan Quest je prostě řemeslně dobře zpracovanou záležitostí, ale nepřichází v podstatě s žádným originálním nápadem. Poměrně neokoukané může být jen prostředí (a tím pádem i některá monstra, hrdinovo vybavení, ale také zajímavé odkazy na bájné postavy včetně vtipálka Imothepa, populárního velekněze z filmu Mumie), ale jinak se zkrátka jedná jen o poskládané nápady z jiných ARPG. Diablo přineslo většinu uznávaných principů, v Sacred jste mohli osedlat koně a užít si značnou volnost, série Dungeon Siege nabídla přepravování věcí na oslíkovi nebo vykrmování elementálů magickými předměty... ale Titan Quest nepřináší snad ani jednu originální myšlenku. A to je škoda.

I přes značnou neoriginalitu se Titan Quest velmi příjemně hraje, obtížnost je docela vyvážená. Nový rozměr dostává hra v multiplayeru, zvlášť proto, že poměrně dost ochranných/léčivých/posilovacích kouzel lze aplikovat nejen na sebe, ale i na ostatní členy družiny, což přispívá k širším taktickým možnostem.

Kladem je také to, že s jednou postavou můžete hrát střídavě singleplayer a hru pro více hráčů, včetně kooperativního postupu s kamarády. Potěší i integrovaný editor a snadný import nového dobrodružství do hry. Pokud zrekapitulujeme vše výše řečené, vychází nám dost nadprůměrná záležitost. Nejde o hru převratnou nebo dokonce průlomovou, ale jedná se o kvalitní akční RPG, u kterého se fanoušci tohoto žánru mohou pobavit opravdu dlouho.