Timberborn

Woodpunk

Timberborn by se dal při troše dobré vůle přirovnat k českému Factoriu, kde jde taktéž primárně o optimalizaci výrobního procesu masivních futuristických továren. Dřevěná varianta doplněná o nejlepší dřevorubce světa se chová v praxi velmi podobně a poskytuje hráčům překvapivě bohatou alternativu, v níž jde hlavně o přežití bobří kolonie a její růst.

Za tím, co by mohla být velmi průměrná a obyčejná strategie, ve skutečnosti stojí překvapivě komplexní systém, který okamžitě potrestá jakoukoliv nepozornost nebo špatné plánování. Zdrojů všech typů je totiž od začátku velmi málo a plánování růstu bobří kolonie je naprosto zásadní. Všechno začíná pozvolna budováním sběrných bodů pro klády a bobule, s nimiž si na začátku musíte vystačit při péči o bobří žaludky. Jak už jsem ale říkal, zdrojů je málo, a hráč tak musí velmi rychle začít přemýšlet nad tím, jak se propracovat k lesníkovi a založení prvních farem, z nichž pak budou bobři čerpat další jídlo.

Nebyla by to správná hra s bobry, kdyby nebylo klíčovým prvkem stavění přehrad a práce s vodou. Každá z dostupných map nabízí jiné podmínky stran průtoku vody, přehrad a organických hrází, které jsou ovšem (podle obtížnosti) sužovány stále častějším a horším obdobím sucha, během kterého si zelená krajinka bere dovolenou a všechno kolem se proměňuje v šedivý svět.

Bobři jsou naštěstí skvělí a vynalézaví vodohospodáři, a tak se v průběhu hraní naučíte zadržovat vodu i pro podobné případy a zajišťovat si dostatečné zásoby, aby vám bobří kolonie nepošla žízní – ze začátku se vám to totiž bude dít častěji, než by se vám líbilo.

Alespoň malý deštíček...

Střídání období sucha a příjemného počasí je spolu s mechanikou vodních toků tím nejdůležitějším aspektem celého Timberborn. Hra vás sice varuje s předstihem před blížícím se suchem, ale pokud vaše dřevěné pumpy nepracují na plné obrátky a neplní zásobovací sudy vodou, koledujete si o problém. Ten navíc snadno postihne i vaše rostoucí stromy a úrodná políčka plná brambor, mrkví a obilí. Existuje naštěstí jakési přechodné období, během něhož můžete přenášet vodu mezi jednotlivými nádržemi, ale je lepší se na něco takového vůbec nespoléhat.

Ne, vaším cílem je co nejdřív vybudovat bobří výzkumné stanice, a zatímco se budete starat o blahobyt kolonie, chce to využít získané znalostní body k otevírání nových budov – především pak jednotlivých částí hrází. Těmi můžete vodní toky nejen přehrazovat, ale také regulovat jejich průtok, a nahánět tak například vodu na kola tvořící elektrickou energii, která pohání technologicky náročnější budovy.

Případně si vytvoříte vlastní umělé vodní zdroje pro stále se vracející období sucha. Stačí zavřít stavidla, napustit (nebo trošku přelít) kousek řeky a voilà, jste za vodou. Bobři při troše dobré vůle přežijí a můžou pokračovat v expanzi.

Naprosto zásadní je v tomto smyslu herní vertikalita – nestavíte totiž pouze na rovince, ale často i do výšky, protože místa na mapě není moc a terén je často velmi nepřívětivý. Naučit se pracovat s mapou zabere spoustu času a pokusů, během nichž budete mapy restartovat a zkoušet jiný přístup při plánování.

Musíme vystihnout, kdy mají bobři dovolenou

Zaměřit se pouze na rozvoj kolonie by bylo příliš málo, a navzdory komplexitě herních mechanik by to bylo i příliš jednoduché. Vaším dalším klíčovým úkolem je tedy starat se o bobří blaho, které určuje slušná porce statistik. Pokud potřeby uspokojíte, nabízí se nejrůznější bonusy pro vaše ozubené svěřence.

Během hraní budete chtít poskytovat bobrům nejen přístřeší, ale také zábavu, naplňovat jejich spirituální a estetické potřeby nebo pestrou stravu a v neposlední řadě jim dávat dostatek prostoru pro socializaci a odpočinek. Tomu všemu pak dává určité zastřešení i fakt, že si sami můžete určit, kolik času budou bobři trávit v práci – můžete si nastavit šestihodinový pracovní den v naději, že bobři budou trávit volno pářením, a vám tak poroste počet obyvatel kolonie (pokud nehrajte za klan, jehož bobři se rodí ze zkumavek). Na druhé straně ale můžete sáhnout i k drakonickým dvacetihodinovým směnám před blížícím se obdobím sucha, aby se vaši bobři připravili na nejhorší.

Timberborn je díky všem popsaným mechanikám překvapivě zábavnou hrou, která ale není bez chybiček a ostřílení budovatelští stratégové jistě budou mít ke hře výhrady, někteří možná podobné jako já. V prvé řadě, času je v první fázi hry opravdu málo, zdrojů ještě míň a potřeba růstu je neúprosná. To bohužel nepodporuje skutečnost, že všechny budovy jsou velmi nákladné na množství potřebných zdrojů, což jen doplňuje fakt, že kolonie je na začátku opravdu maličká, a vám tak budou chybět i samotní bobří pracovníci.

Vyřešit tento problém by šlo velmi elegantně, a to pomocí jednoduchého upravení množství potřebných surovin na výstavbu alespoň těch nejzákladnějších budov. S tím souvisí i fakt, že některé poměrně zásadní prvky jsou skryté za vědeckým výzkumem, který potřebujete rozjet zároveň s dřevozpracujícím průmyslem, zemědělstvím a vodohospodářstvím. Jste tedy opět postaveni před zásadní rozhodnutí, do čeho se pustíte dřív a jestli vám pak vůbec vystačí zdroje, bez nichž nebudete mít třeba možnosti si ani vědecká pracoviště postavit.

Za znalostními body, kterých také potřebujete velké množství, jsou totiž zavřené skoro všechny prvky budování hrází, vyšší patra budov nebo pokročilejší technologické stavby, chrámy, okrasné prvky a v podstatě úplně všechno, co bobři potřebují ke štěstí. Je to začarovaný kruh, z něhož je velmi těžké v začátcích hraní vyjít jako vítěz.

Krása zubatá

I když mám tedy spoustu drobných výhrad k nastavení některých mechanik a nemilosrdnému učícímu procesu, kvůli kterému budete občas nuceni sledovat, jak vám hladem nebo žízní umírají bobříci, je potřeba Timberborn jednoznačně pochválit a doporučit. Mezi budovatelskými strategiemi patří k zajímavějším a originálnějším, protože nejde jen o další tycoon nebo budování města. Práce s vodními toky a vertikalita dělají z Timberborn velmi lákavou záležitost pro každého fanouška žánru, a dokonce i ti, kteří neholdují titulům jako Anno 1800, si můžou při dovádění s bobry přijít na své.

Hra si ještě zaslouží péči, rozhodně bych ocenil příběhový mód a nové budovy, nicméně jde stále o velmi čerstvý předběžný přístup, který budou autoři na základně masivního rozšíření mezi hráči zcela jistě dál rozvíjet. Hra v současnosti nabízí dvě bobří frakce, jejichž hratelnost se mezi sebou zásadně liší a vybízí k přidání nových hryzavých nárůdků.

Je jasné, že plány do budoucna v hlavě autoři mají. Tak neváhejte a skočte mezi bobry pěkně po hlavě, až uslyšíte hlasité šplouchnutí. Stojí to za to!