This is a True Story

This is a True Story jeden takový silný příběh představuje. Sledujete hrdinku Bontu, která má jeden důležitý úkol. Nemusí hodin prsten do Hory osudu, vybojovat světový mít ani porazit nacistické Německo. Její starosti jsou prostší, ale o nic méně tíživé. Bontu se musí vydat na celodenní výpravu za vodou. 

Tato video hra vznikla ve spolupráci Netflixu a neziskové organizace, která pomáhá s přístupem k vodě, především v Africe a Indii. Tento titul vám tak má nastínit, jak může být tak prostá věc, jakým je naplnění barelu s vodou, komplikovaným procesem. Nemluvě o tom, že voda je stejně znečištěná a její konzumace vede k dalším potížím. 

Naši hrdinku čeká cesta vyprahlou krajinou, kdy bude nabírat sílu ve stínech stromů. Bude se dostávat přes překážky, schovávat se před písečnou bouří, ale také pytláky. A to vše zvládne dělat s lehkou myslí a dobrou náladou. Že je celý tento projekt bohulibý asi nemusím více zdůrazňovat. Jenže zároveň je to hra. A hra se má hrát, tak se podívejme, jak se to tvůrcům povedlo. 

Rovnou říkám, že tento zážitek vám vystačí přesně na 30 minut. A zážitek je také dobré slovo. Více než hra je to interaktivní vyprávění. Značnou část herní doby prostě držíte prst na jedné straně obrazovky, aby se hrdinka pohybovala. To je občas přerušeno nutností přeskočit příkop, odtáhnout kámen nebo se skrčit. A upřímně říkám, že mi právě ty interaktivní prvky, jako je posouvání kamenů ke hře příliš neštymovalo. Možná však mají představovat abstraktnější překážky na cestě. 

Je tu i více herních prvků. Pomůžete sousedům vyřešit při složením puzzle dílků. Chlapcům zase vyřešíte domácí úkol z matiky. Jsou bystří, ale kvůli špatné vodě tráví více času v posteli než ve škole. Nebo se pokusíte nabrat vodu do kanystru tak, abyste nenabrali i pijavice. A i tady musím říci, že ty minihry nejsou příliš zajímavé. Zároveň často až příliš redukují problém. Hra, která se snaží vyprávět skutečný příběh by možná neměla řešit sousedské rozepři skládáním primitivního puzzle. A už vůbec není dobrým prvkem to, že vám z ničeho nic dá hra k vyřešení několik matematických úloh. 

Paradoxně nejvíce na hře funguje prvek, u kterého bych to nečekal. A to je chůze. Ten nejvíce monotónní a nezáživný prvek celé hry. Ale tak nějak se v něm zračí celý problém. Když u psaní této recenze dostanu žízeň, zvednu se ze židle, udělám pár kroků do kuchyně a natočím si plnou sklenici. Možná si místo toho půjdu vodu natočit do koupelny, protože mám pocit, že je tam vždy tak nějak chladnější a chutnější. I když je to asi jen pocit. A pokud mi voda stojí víc než půl hodiny na stole, jdu ji vylít a natočit si novou. Voda je pro mě samozřejmost. Stejně tak uberu hvězdičku kavárně, která mi ke kávě nedá sklenku vody zdarma. Ale co kdyby to samozřejmost nebyla? Co kdybyste museli strávit celý den pochodem k nečistému korytu, kde teče špinavá voda? A co kdybyste byli i za ni rádi? 

Právě v tom chození se nejvíce odráží ta beznaděj, úmornost a nepředstavitelnost celého problému. A když už jsem chtěl začít kafrat nad tím, že se v té hře furt jen chodí, tak mi došlo, že to je celou podstatou. A když už se k té vodě dostanete, na závěr z ní uvaříte kávu. Hra vás přitom hezky provede celým rituálem a ač není ovládání úplně vybroušené, jedná se o minihru, která mi konečně dávala smysl. A trochu mě mrzí, že místo počítání a skládání puzzle mi hra neukázala více detailů z života hlavní hrdinky. 

Samozřejmě musím zmínit, že hra krásně vypadá i zní. Obsahuje české titulky, a pokud máte Netflix, můžete si ji zahrát v rámci předplatného. Technická kvalita ovšem není kdovíjaká. Narazil jsem na chybějící textury a optimalizace bylo pro autory asi sprosté slovo. Za těch 30 minut dovede rozpálit i vlajkový telefon a pěkně vycucat baterii. Pokud však máte Netflix, měli byste hru zkusit. Půjde o nevšední zážitek, který si dáte asi jen jednou, ale pravděpodobně ve vás něco nechá.