They Are Billions

Vlaky do pekla

Hra mezi hráči koluje už nějaký pátek, přesněji řečeno přes dva roky a pět měsíců od vydání early accessu. Komunita si neoriginální, ale dobře provedenou strategii založenou na Survival módu pro jednoho hráče vcelku oblíbila. Spolu s menšími úpravami (a například i zveřejněním editoru) je nám teď poprvé nabízena i kampaň, hlavní to tahák plné verze.

V principu jde o tradiční strategii v reálném čase. Do vaší základny přijede každé dvě minuty steampunkový vláček, který přiveze peníze a kolonisty. Těm postavíte domy a v tu chvíli je můžete využít k obsluze budov vyžadujících suroviny a elektřinu. Kolonisty ani pracovníky nelze přímo ovládat, na rozdíl od bojových jednotek, které slouží k likvidaci chodících mrtvol. Pár umrlců bloumá po mapě, ale jsou neškodní. Apokalyptická je až horda, která se na každé mapě objeví, když dosáhnete určitého pokroku. Torza v ní se sice nepočítají na miliardy, ale tisíce to budou.

Na příběh se netěšte

Kampaň, která je tedy novinkou, je v žánrově také veskrze klasická. Na světové mapě vybíráte z jednotlivých misí, možností je vícero. Pak lze rozdat nějaké výzkumné bodíky do stromu technologií, který je tak košatý, že by Civilization zrudlo závistí. Následně stačí dát nový skill vašemu hrdinovi a hurá do mise.

Autoři si správně uvědomili, že kampaň u tohoto typu strategií se může velmi rychle změnit v repetitivní nudu. Proto se ze všech sil snažili od sebe jednotlivé mise odlišit. V některých tak nemáte možnost stavět základnu, v jiných je třeba zabíjet speciální typy nemrtvých a pár misí je zcela unikátních.

Ty se nazývají taktickými a odehrávají se v interiérech. Tady ovládáte jen jednoho hrdinu nebo malou hrstku odvážných a kamera je přiblížená, což dává vyniknout slušnému grafickému detailu. Úkolem je najít nějaký artefakt či jiný nesmysl. Interiéry jsou ale mnohem interaktivnější. Můžete v nich nalézt mnoho surovin a na konci takové mise si třeba přečíst novinový útržek, který poví něco o světě před válkou. Už ne tak o příběhu. To proto, že kampaň žádný příběh ani nemá.  

Nejsou zde žádné dějové charaktery, nejsou tady žádné vyloženě příběhové mise. Všechen text a narativ se vztahuje k popisu světa. K dramatizaci hrdinů jako ve hrách od Blizzardu rozhodně nedojde.

Samostatnou kapitolou jsou potom úvodní animace, které jsou dokonale zbytečné a působí neskutečně pateticky a dětinsky. Svět They Are Billions je zničen a po stoletích v útlaku dozrál čas k protiúderu! To vám oznámí heroickým hlasem sám císař a pak se vám vysměje, že tak mladý generál chce uspět tam, kde jiní zklamali. Patos teče proudem a vy máte pocit, že je vám šest a Esmeralda je ukázkou dramatického mistrovství dvacátého století. I kvůli absenci děje působí kampaň trochu odfláknutě, jako za sebe poskládané mapy, které nic nespojuje ve smysluplný celek.

Příliš náročné přežívání

Další věcí, se kterou má žánr tower defense často potíže, je přestřelená obtížnost. Autoři z Numantian Games se sice dušují, že náročnost stáhli výrazně dolů potom, co se odhalilo, že programovací chyba v první plné verzi nechala na pozadí vždy aktivovanou volbu pro „challenge“ mód, ale my jim zájem o blaho hráčů příliš nevěříme. Obtížnost každé mise se sice dá nově nastavit podle potřeb a možností je asi deset, ale ani ta nejnižší rozhodně není nijak jednoduchá.

Možná jsme zkrátka neschopní, ale ke konci první mise jsme byli přesvědčení, že ji nelze zdolat a prohra je součástí příběhové linky. Nápis Mission Failed nás vyvedl z omylu. Vše tomu ale nasvědčovalo. Nemrtvých bylo najednou příliš, zdi, které jsme esteticky rozestavěli, padly během tří vteřin a ostatní budovy pak kolem vteřin dvou. Přece není možné, aby se hodinu hraní nic nedělo a všechno šlo do kytek během půl minuty? Ale je tomu tak. They Are Billions má velký problém s herním tempem.

Expanze základny je k uzoufání zdlouhavá. Kolonisté jsou nedostatkovým zbožím a kvůli tomu, že se na svěží várku nových duší musí čekat do příjezdu vlaku, rozvoj probíhá v cyklech, nikoliv pozvolně. Budovy, které vám dovolí produkci lepších jednotek, vyžadují absurdní kvanta surovin, a tak po dvou hodinách zjistíte, že ačkoliv se vaše základna rozprostírá přes půl mapy (a tudíž je obtížně ubránitelná), stále ovládáte základní vojáky a lučištnice. A v této fázi přípravy se nacházíte přes devadesát procent herního času.

Díky bohu, že vývojáři upravili kruté počítadlo, které dřív určovalo, do kolika herních dnů vás horda napadne. Dřív se spustilo se začátkem mapy a podle všeho bylo pro mnohé hráče skutečnou noční můrou. Nyní je třeba v misi pokročit a spustit nějaký skript, který dá hordu do pochodu. Je ale velmi zajímavé, že samotní uživatelé žádali změnu takto fundamentálního herního prvku. Ostatně, byla toho spousta, co se hráčům na They Are Billions očividně nezamlouvalo.

Nechte nás ukládat!

Astronomická obtížnost je v kampani umocněna systémem ukládání, který jednoduše neexistuje. Z nějakého důvodu se čas od času hra naoko uloží, ale v menu žádnou možnost načtení pozice nenajdete. Dokonce ani během hraní. They Are Billions vám nedovolí z mise odejít, dokud ji zdárně nedohrajete (možná po vzoru webových tower defense strategií, kterým toho tolik dluží).

Ano, dojde na opakování již hraných částí kampaně. To je velmi nešikovné, vezmeme-li v potaz, že misí jsou desítky a každá z nich zabere kolem hodiny a půl. Prohra je definitivní, a ačkoliv nemusíte nutně zdolat všechny mise, jistě souhlasíte, že RTS bez ukládání je cesta do pekla. Můžete nás vzít za slovo.

Slušný, ničím výjimečný masakr

Potíže technického rázu jsou ve hře stále viditelné, ale autoři hru patchují, jak jim komunita káže, a tak je možné, že je po pár týdnech vychytají. Chyba v menu, která umožňuje navolit si vícero akcí na jednu klávesu, je amatérská, problémy provázejí i umělou inteligenci. Není možné změnit chování jednotek, které je přirozeně pasivní, a tak, i když nepřátelé požírají jejich kolegy o pár metrů vedle, budou stát na místě, neboť se to děje mimo jejich krátký dostřel. Za chybu mohou někteří považovat i obtížný mikromanagement jednotek v boji.

Snad můžete mít dojem, že si neustále stěžujeme a na They Are Billions nenecháváme suchou nit. Od případné koupě se vás ale nesnažíme odradit. Hra i přes relativně dlouhou dobu geneze není dokonalá, ale stále jde o příjemný mišmaš několika přístupů k realtime strategiím. Stavění základen i obrany a výzkum nových technologií jsou zábavné. Kampaň, která je hlavním tahákem plné verze, ovšem působí vycpávkově. Chybí motivace ke spuštění další mise, takže se k ní po opadnutí nadšení budete vracet jen sporadicky.

Herní systém navíc v jádru trpí nevyvážeností tempa. Expanze základny je často neskutečně zdlouhavá, její následná destrukce je otázkou okamžiku. To vás nevyděsí u hraní jednotlivé mapy, ale v provázané kampani bez možnosti uložení vás bude ztráta dvou hodin hodně bolet. Pokud je zveřejnění plné verze hry svázáno s představením kampaně, jak se autoři snaží prezentovat, pak jde o maximálně průměrný přídavek do jinak slušné, nicméně nijak originální strategie.