Thea 2: The Shattering

Neo, jsi vyvolený

Je to vlastně takový starodávný Matrix. Jen Morpheuse zastupuje démonický šotek Theodore, který plní funkci vašeho průvodce. No a taky zde není žádná alternativní realita. A ani vražedné stroje. Ale podstatné je, že jste vyvolený. Byli jste zvolení svým bohem pro plnění jeho vůle na zemi. A kdo že je ten váš bůh, jenž si vás vyvolil? No přece ten, koho jste si zvolili vy. Jednoduché, že?

Na začátku každé hry si vyberete jedno z devíti božstev, které vám k hraní propůjčuje určité specifické schopnosti a bonusy. Hned od začátku jsou ale hratelní pouze dva bohové, a to Stribog a Svarog, kterého můžete znát z prvního dílu. K dispozici dostanete určitý počet bodů, pomocí kterých vytvoříte svou skupinu a přidáte si určité výhody do začátku (například více jídla a dalších surovin).

Posledním bodem je právě tvorba vyvoleného, tedy postavy důležité pro dějovou linii. V závislosti na bohovi máte na výběr různá povolání, například válečník, lovec, sběratel, kovář. Můžete dokonce začínat i jako dítě a postupně se vyvinout například v obávaného sběrače jídla.

Veď mě dál, cesto má

Pokud jste hráli první díl, příliš vás nepřekvapí, jak vypadá dvojka. Principiálně jsou na tom obě They podobně. Základem je tahový pohyb po hexových polích. Setkáte se také s těžbou surovin a vylepšováním zdrojů a vybavení. A to celkem ve čtyřech odvětvích – suroviny, vybavení, jídlo a budovy. A u budov ještě chvíli zůstaneme. Zde se totiž vyskytuje patrně největší rozdíl mezi oběma díly.

Zatímco v tom prvním jste začínali se svým městem, které jste dále mohli budovat, v díle druhém se bez něj klidně obejdete. Můžete žít kočovným životem, toulat se světem a poslouchat country. Nějakou dobu je to dokonce nutností, protože město nepostavíte během jednoho dne. Samozřejmě, pokud se rozhodnete pro život tuláka, přijdete o určité výhody, které vám vaše domovina nabízí. My jsme to dlouhou dobu bez nějaké osady v pohodě zvládli. Hra vás nenutí do jejího vybudování a vy se tak můžete soustředit na jiné úkoly.

Hlad má krátké nohy

Thea 2: The Shattering je hra především o přežívání. Střídá se zde den a noc a také čtyři roční období, a to vše má samozřejmě svá specifika. V noci je horší viditelnost terénu, častěji vás mohou přepadnout monstra. Když prší, brzy promoknete a ve svém tahu nedojdete tak daleko. Oproti tomu, když je slunečný den, pracujete o 50 % rychleji a tak dále. Každé roční období má také svůj speciální sezónní efekt.

A když jsme se zmínili o tom přežívání, věřte, že to rozhodně nebude procházka růžovou zahradou. Tady by se zapotil i ten Neo se svými ultradlouhými skoky přes budovy a s vyhýbáním kulkám. Dokonce i na jednoduchou obtížnost budete mít ze začátku problémy, obzvlášť pokud jste nehráli první díl. Než přijdete na všechny mechaniky a na to, jak celá hra vlastně funguje, nejspíš párkrát padnete za oběť svému bohu.

Thea 2 je velice komplexní hra, která k vám nepřistupuje v rukavičkách. Na začátku vám šotek Theodore dá pár úkolů, abyste se naučili nějaké základy, a pak vás prakticky nechá na holičkách. Tady máš svět, tak bojuj za své právo být vyvoleným.

A tak sbíráte, těžíte, stavíte, bojujete (k boji se dostaneme za chvíli). Občas se objeví nějaký event, který vás posune v hlavním příběhu, případně můžete plnit questy vedlejší. Jinak jste ale víceméně svými pány a je čistě na vás, co a kdy uděláte.

Naprosto elementární je pro vás ale dřevo a jídlo. V nehostinném světe totiž potřebujete palivo a jíst zkrátka musí i vyvolený. Ne, že by nedostatek paliva nebo jídla nutně způsobil váš konec, ale rozhodně vám hraní ztíží. Budete pomaleji sbírat, těžit a moc daleko nedojdete.

Bojuj!

Analogie s Matrixem nebyla tak úplně přesná ani co do portfolia vašich nepřátel. Takže vlastně nebyla přesná skoro vůbec, ale vem to čert. Místo nesmrtelných agentů si vystačíme s vlky, bandity, duchy, pavouky a další podobnou havětí.

Soubojový systém probíhá také v tazích, ale bojovat budete pomocí karet. Ty pokládáte na bojiště střídavě se svým soupeřem celkem ve 4 kolech. Poté následují 2 kola, ve kterých se souboje vyhodnotí. Strategie zde hraje svou roli v mnoha směrech. Máte totiž omezený počet bodů, které můžete investovat, a bojové pole také není nekonečně velké. Je proto dobré mít postavy jak na útoky zblízka, tak na dálku. Útoky probíhají ve většině případů automaticky a vy nevolíte jejich cíl.

Existuje několik mechanik, díky nimž je soubojový systém zajímavější a taktičtější. Například pokud budete chtít vyvolat stejnou jednotku, klidně můžete. Její cena bude ale o jeden bod vyšší a stane z ní tzv. klon. Obdrží tedy zranění, kdykoliv jej obdrží původní jednotka, a stejně tak předá to své.

Můžete také ovlivnit, kdy se vaše či soupeřova karta dostane k útoku. Neplatí totiž, že jednotky útočí tak, jak přijdou do boje. Zpravidla ty slabší útočí dříve a silnější po nich. K dispozici máte ale různá kouzla a skilly, kterými můžete pořadí ovlivnit ve svůj prospěch. Jsou zde také různé podpůrné vlastnosti, které získáte většinou lootem vybavení. Ať už mluvíme o přidávání štítu, povolávání pomocníků, nebo volbě oponenta, kterého stihne váš útok.

Za zmínku ještě stojí fakt, že boje neprobíhají pouze fyzickou silou, takže nečekejte, že si vytvoříte skupinu válečníků a budete ničit své nepřátele pěstmi. Celkově se můžete utkat ve 3 typech soubojů: fyzickém, poté morálkou a nakonec inteligencí. Ke každému potřebujete určitý typ zbraní a vybavení, abyste uspěli.

Je zde také možnost využít automatického vyhodnocení boje, kde vám hra napoví, jakým způsobem vaše zápolení skončí. Buď soupeře zničíte, nebo utrpíte ztráty, nebo to projedete na celé čáře. Tuto možnost jsme využívali především proti výrazně slabším monstrům, se kterými jsme se nechtěli zdržovat.

Soubojový systém je opravdu zajímavý a zábavný. Bavilo nás zkoumat různé taktiky, a navíc nejde o žádnou dlouhou záležitost, která by nějakým způsobem zpomalovala dynamiku hry. Můžete se také vzdát a se ztrátami utéct.

Pokud je ale vaše postava zničena v boji, zemře definitivně. No a pokud to odnese váš „Neo“, je to konec. Můžete se určitými oběťmi vykoupit a pokračovat v rozehrané hře, ale většinou se nepodaří nasednout do rozjetého vlaku. Tak si dávejte pozor.

Mami, ještě jeden tah

Hru ukončíte buď dokončením příběhu, nebo tzv. „dominancí“. K tomu potřebujete splnit jednu z několika nepříliš jednoduchých a příliš časově náročných podmínek. My jsme například měli jednu z nich splněnou po 150 tazích z jedné třetiny a u většiny z nich jsme na nule. Takže je možná lepší se držet toho příběhu a ze všech sil se snažit přežít.

A o tom vlastně celá Thea je. Je o přežití. Je o plánování, o rozhodování. Skvěle napsané texty jsou často vtipné a otevírají vám podivuhodný svět v celé jeho nahotě. Navíc máte možnost volby. Častokrát se vám podaří vyhnout boji správnou odpovědí, a ještě z toho něco vytřískat. Když ale někoho naštvete, není cesty zpět a musíte si to rozdat.

Moc se nám líbí, jak se vaše vybavení promítá v soubojích. Získáte nový štít nebo zbraň a těšíte se, jakou novou schopnost vám přidá. A tak hrajete a hrajete. A najednou zjistíte, že jste byli nakažení známým „syndromem ještě jednoho tahu“. „Dojdu do támhletoho kempu, vymydlím ho a končím. Tý jo, tahle výhra mě zajímavě posunula v příběhu. Tak ještě dojdu na další místo. A co kdybych cestou vytěžil tuhle rudu? Sakra, moji souputníci mají hlad. Dojdu ještě nachytat ryby.“

No znáte to. Po chvíli se podíváte na čas, zjistíte, že jsou 3 hodiny ráno a že vás v práci čeká asi hodně kávy. Ale vadit vám to nebude.