The Unfinished Swan
Unfinished Swan je krásná, netradiční a myšlenkově provokativní hra, která popírá herní stereotyp sázkou na neustálé překvapování hráče.
Málokdy se stává, že název trefně vyjadřuje, jak je hra dobrá, čím se chlubí, v čem by se mohla zlepšit, zkrátka, jak vlastně dopadla. Jestli v Unfinished Swan radost ze všech těch krásných a úžasných zvukových, vizuálních, ale hlavně herních zážitků něco ve výsledku „kazí“, pak je to její nedokončenost.
Další z řady vynikajících a stereotypy bořících imidžovek (jako Flower nebo Journey) pro PlayStation 3 vás od začátku krmí jen tím nejlepším ze spíže pestrých nápadů, předchází si vás s každým novým momentem a připravuje vás na něco rozmáchlého a úžasného. A když máte pocit, že to nejlepší je konečně tady a jste připraveni si to začít nehorázně užívat, zhasnou světla a příběh skončí.
Problémem není délka hry, která se i při vyzobávání všech skrytých bonusů nevyšplhá přes 3-4 hodiny. Potíž je v nedotažení kvadrilionu skvělých nápadů, které tvůrci měli v hlavě. A v chaotičnosti, jak načrtnuté koncepty za sebe ve hře poskládali, i když jde o argument dvousečný. Změna herních mechanismů, která se koná de facto v každém novém světě či úrovni vyvolává pozitivní překvapení a pocit neuvěřitelné pestrosti, kterou u většiny her nemáte, protože se drží osvědčeného způsobu „naučit hráče princip -> nechat ho princip využívat“.
Unfinished Swan totiž nebaví a nepřekvapuje pouze fungováním herních prvků a jejich tematickým podtextem, ale i jejich objevováním. Jestli jste si tedy z videí vytvořili představu, že budete střílením koulí s černou barvou malovat herní lokace, abyste věděli kam dál, tak vám jen prozradíme, že záběr hry je přeci jenom větší. Čeká vás i barvení jinými barvami ve zcela jiném prostředí se zcela jiným stylem. Budete objevovat do lokací zakletý příběh s pomocí vody a rozlézání popínavé rostliny, budete stavět předměty, abyste dokázali někam vyskákat, budete manipulovat se zdroji světla, aby vás nezabilo něco ve tmě, co kouše, škrábe a dokonale děsí.
Hra vás dokáže zvrhle požrat během úvodních několika sekund – až čistotu všeobjímající bílé nahoře, dole i všude po stranách zkazíte první dávkou černé barvy, vzbudí se ve vás touha objevovat a splynete s osudem malého chlapce a obrázkem nedokončené labutě, která mu zbyla po rodičích.
Osudem natolik poutavým a chytře napsaným, že si do něj budete chtě nechtě projektovat vlastní myšlenky, které si díky hře znovu projdete a možná uvědomíte jinak, než by tomu bylo za normálních okolností. Unfinished Swan je archetyp mašiny na motivy, myšlenky a emoce, s jejíž pomocí je můžete prozkoumávat.
Unfinished Swan samozřejmě není sandbox, aby nedošlo k nějakému trapnému omylu – objevování se na exploraci prostoru vztahuje pouze v některých částech a víceméně náznakově. Objevování tu má výraz duševní cesty, na které vás doprovodí výrazně stylizovaná vizualizace, ale zejména čarování not, které vytváří interaktivní hudební kulisu, o jaké se vám bude zdát tak dlouho, dokud si budete jednotlivé tracky přehrávat při práci, učení a jiných aktivitách, které s opakovaným hraním Unfinished Swan nemají nic společného.
Bez hudby a zvuků, jaké ve hře jsou, by zážitková terapie Unfinished Swan neměl ani zdaleka tak očistný efekt. A s grafickou prezentací je to nemlich to samé. Výrazné hudební i grafické motivy v jednotlivých částech hry jsou tak těsně spojeny s tím, co hrajete, že by mohly fungovat jako příklady studentům herního designu, hudby či grafiky na univerzitách.
Kdyby z těch čtyř až pěti hlavních herních motivů vzali tvůrci jeden či dva a zkusili je obestřít větším množstvím stejně pestrého obsahu, jaký Unfinished Swan nabízí, tak by hodnocení stoupalo nahoru ještě strměji. Za přílišnou roztěkanost a ten pocit nenajezení však musíme jít o něco níže. Je to krásná ukázka tvůrčího potenciálu Giant Sparrow, který by nyní bylo dobré v dalším projektu naplno využít. Pokud se vám ale hry typu Journey, Flower nebo Braid pravidelně zadírají pod kůži, nenechte si Unfinished Swan ujít. Než hra nečekaně skončí, budete kníkat blahem.