The Swindle

Premisa stealth plošinovky The Swindle je převelice jednoduchá. Scotland Yard plánuje spuštění velkobratrského zařízení, umožňujícího absolutní přehled nad Londýnem. To by vám, lupiči z povolání, samozřejmě udělalo nepříjemnou čáru přes rozpočet. Vaším úkolem tak bude nasbírat dostatek peněz, abyste si mohli dovolit koupit vstupenky do různých částí města, a nakonec se pokusit ukrást onu ultimátní zbraň přímo z pod rukou mechanických "mužů" zákona. Máte pouhých sto dní na to, abyste se propracovali ze slumů přes skladiště, vily, kasina a banky až do policejního okrsku. Pokud se vám to nepodaří, Ďáblův bazilišek bude spuštěn a vy už Londýn uvidíte jen zpoza mříží.

Roboti a parní počítače

Sto dní. Sto pokusů. Sto loupeží. Všechny mají stejný základ - vniknout do objektu, nevyvolat poplach, vykrást, co se dá, a uniknout pryč. Po zemi se však většinou povalují jen drobné, pořádné částky získáváte hackováním parních počítačových terminálů, které logicky bývají střeženy nejlépe.

Protizákonnou činnost vám budou znesnadňovat jednak skvadry robotických stráží, ale také, jak už to tak bývá, řada různých pastí, bodců, nášlapných min a nástrah. Nečekejte ale nějaký extrémně propracovaný stealth systém, roboti například zcela ignorují bezvládná těla svých druhů, hluk velkou část hry vůbec nehraje roli a alarm vyvoláte, jen pokud vás některý z protivníků přímo uvidí.

Za získané peníze můžete svého zloděje zdokonalovat v řadě vlastností nebo mu nakupovat či vylepšovat nástroje, které mu práci výrazně usnadní. Brzy tak budete umět hackovat nejen počítače, ale i nášlapné miny, které pak explodují při průchodu hlídače, odemykat zamčené dveře nebo odpalovat nálože na dálku a podobně.

Samotné hackování je řešené formou primitivní minihry, jež po vás vyžaduje pouze stisk několika kláves ve správném pořadí. Je to trochu škoda, protože vzhledem k tomu, že nabouráváním se do různých systémů budete ve hře trávit podstatný díl času, hodilo by se něco sofistikovanějšího. Na druhou stranu, The Swindle se nesoustředí na komplikované mechaniky, ale na rychlé prsty a precizní provedení.

Ještě jednou!

Stokrát se vydávat do procedurálně generovaných budov a pořád dokola jen hackovat a vykrádat, to zní poněkud nudně, že? Jenže není. Tvůrci totiž vaši pozornost získají způsobem ze všech nejideálnějším - hratelností. Nenechte se zmást nenáročným úvodem, The Swindle je pekelně obtížná hra, v pozdějších lokacích většinou stačí jediný přehmat či malá nepozornost a lupič se poroučí k zemi, a co hůř, na místě zanechá i svou kořist.

A právě tady přichází na scénu zajímavá a dobře fungující variace na roguelike žánr. Pokud váš zloděj uboze skoná, čas se posune o den a vy vyrážíte znovu do akce s někým jiným. A věřte, že se podíváte na pořádnou plejádu kriminálnických ksichtů, zejména zpočátku, protože smrti jsou opravdu hojné. Pak si ale všimnete, že pokud absolvujete více úspěšných loupeží s jedním svěřencem, konečný výdělek se násobí jeho zkušenostmi, a váš přístup ke hře se úplně změní.

Loupež totiž můžete kdykoliv ukončit útěkem, pokud se vám zdá, že už jste toho nakradli dost, ale hra ji považuje za úspěšnou, jen pokud místo činu opustíte s velkou většinou majetku rezidence či banky. Na řadu tak přicházejí nervy drásající rozhodnutí, zda se raději spokojit s tím, co už nesete na zádech, nebo se vydat dál a s vidinou sladké odměny riskovat všechno. Stejně tak vás systém zkušeností motivuje se alespoň pokusit o bezhlavý a adrenalinový útěk, pokud jde loupež do kopru - o svého zloděje prostě nechcete přijít.

Hra nebývale dobře odměňuje vaši snahu a dovednost. Více úspěšných výprav v řadě za sebou znamená zásadně větší výdělek, což vám umožní nakoupit daleko lepší vybavení. Pokud se ale dařit nebude a pobertové se budou střídat jak na běžícím páse, každý den jiný lotr, nikdy si ho nebudete moci dovolit a ve finále se třeba ani nedostanete do konečných lokací, natož abyste se pokusili o zteč na baziliška. Výsledkem je nejen skvělý pocit z úspěšné krádeže, ale i nutkání to zkoušet znovu v případě neúspěchu, což je velice vzácná přednost.

Hraní The Swindle je zkrátka velmi zábavné. Ať už šlápnete vedle hned v první místnosti a berete do zaječích se snahou zachránit alespoň holý život, či rozmýšlíte, jestli vám onen poslední terminál stojí za to. V takových chvílích srdce stoupá až někam do hrdla, když se opatrně, polehoučku spouštíte po stěně do místnosti plné pastí. Nejen proto, že nechcete nechat zkušeného kriminálníka zahynout, ale také kvůli tomu, že už nyní máte v kapsách pořádně tučný balík peněz, jehož ztráta by citelně zabolela. Jenže vy chcete víc. A když vyberete i ten poslední počítač, lupič navíc dostane zkušenosti, takže příští den nakrade ještě větší balík, a to za to přeci stojí!

Samozřejmě se nevyhnete ani spravedlivému hněvu, když loupež celý týden ne a ne vyjít, či pokud přehlédnete nástrahu po několika minutách opatrného postupu a přijdete o celý lup. Daleko horší jsou ale chvíle, kdy se epesně odpravíte sami vlastní nepozorností. Takový příliš optimistický skok po úspěšném vybílení celého kasina při bezstarostné cestě ven, po němž si poberta zláme hnáty a vy jen s bezmocným výrazem funkcionáře fotbalové federace pozorujete déšť bankovek, které se po smrtícím dopadu rozprskly do vzduchu, dokáže pocuchat nervy solidně. Téměř hned však gamepad opět seberete a vrhnete se zpět do akce, protože času zbývá ještě dost a tentokrát už to vyjde. V The Swindle se umírá často, ale téměř vždy je na vině vlastní mamon či netrpělivost.

Stokrát a pokaždé jinak

Tempo hry je nastavené tak dovedně, že vlastně ani nezbývá čas na remcání o dělání v podstatě pořád toho samého dokola. Tvůrci do hry v citlivě odměřených intervalech přidávají nové nástrahy a obrovskou řadu nepřátel tak, aby zážitek stále něčím překvapoval a nutil vás přizpůsobovat se novým výzvám.

Pomáhá tomu i široký výběr nástrojů a vylepšení, které jsou k dispozici. Jejich nákupem si totiž otevíráte alternativní cesty postupu, jejichž podoba už je jen na vás. Investovali jste nemalou částku do časovaných bomb? Nic vám nebrání v důležitou chvíli rozmetat kteroukoliv zeď a třeba tak úplně obejít část nástrah a hlídačů. Koupili jste si dálkový odpalovač? Můžete, zavěšeni na stěně pod stropem, zkratovat generátor ve vedlejší místnosti a tím bez rizika odstranit stráže, které by vám jinak daly pořádně zatopit. Všechna vylepšení si, pokud nebudete hrát jak potomci boží, pravděpodobně v jedné hře nekoupíte, minimálně ne v té první, takže každých sto dní bude jiných - podle toho, jaká vylepšení svému gaunerovi dopřejete tentokrát.

Aplaus výtvarníkům

The Swindle vypadá nádherně. Ručně kreslené umělecké vyobrazení steampunkového Londýna kypí a přetéká nespornou magií a krásný vizuál tak jen pomáhá návykové hratelnosti. Prostředí se střídají dost rychle na to, aby neomrzela. Barevnou paletou se od sebe sice liší, ale vytříbenou stylovost si zachovávají po celou hru. Gauneři vypadají jako správná osádka věznice, tvary a podoby nepřátel jsou nápadité a prostředí vzhledná. Pozadím by sice možná více prospěly propracovanější kresby místo nynějších speedpaintů, ale to už je věc jen čistě osobní preference. Hudba taktéž příjemně sedí k tématu, ačkoliv by mohla být trochu pestřejší.

Několik pokárání si ale bohužel nelze, a o to hůře, že se jedná o záležitosti, které by nebylo nikterak složité vyřešit lépe. V první řadě si hned od prvních kroků všimnete, že animace postavy nejsou úplně stoprocentně plynulé. Člověk to brzy přestane vnímat, jistě, ale medově hladké pohyby třeba z Dust: An Elysian Tail či Ori and the Blind Forest by hře slušely víc.

Největší problém The Swindle však představuje ovládání. Postava dost často, hlavně zpočátku, reaguje zejména při skocích nečekaně a podivně, a úspěšné provedení nějaké složitější vzduchové kreace sama znesnadňuje více, než by bylo zdrávo. Zachytit se za římsu tam, kde potřebujete, je velice obtížné a proskočit napoprvé úzkou mezerou takřka nemožné, což je v plošinovce, která staví na chirurgické přesnosti provedení, poněkud nemilé. Po nějaké době ovládací prvky konečně dostanete dostatečně do ruky tak, aby váš muž za hranicí zákona opravdu dělal jen to, co po něm chcete, ale i tak by vedení postavy mohlo být příjemnější a intuitivnější.

Někomu by možná mohla přijít na škodu faktická nepřítomnost tutoriálu - občas se sice dočkáte krátkého textového tipu, ale na drtivou většinu mechanik a fíglů si budete muset přijít sami. O to lepší je pak ale pocit, když se je opravdu naučíte využívat bez cizí pomoci či vedení za ručičku.

Další problémy se ale na hře hledají již jen velice obtížně. Její koncept je primitivní a repetitivní, ale provedení chytlavé, návykové a zábavné. Tvůrci vám lišácky nechávají v rámci úrovně úplně volné ruce, což zážitek příjemně vylepšuje. Chytře nastavený systém odměn, kdy vám hra rozhodně nic nedaruje zadarmo, avšak úspěch náležitě ocení, dobře motivuje k dalším pokusům i v případě selhání. Krutě také trestá bezhlavý postup bez rozmyslu, což je vzhledem k žánru jedině dobře, ale nutí vás i k překotným akčním úprkům, které dokážou rozpumpovat krev a být tak vítaným zpestřením. The Swindle rozhodně dejte šanci. Hlavně se ale hned zpočátku nenechte odradit nepřátelským ovládáním, protože to by byla jen škoda - unikla by vám totiž velice kvalitní hra.