The Solus Project

The Ball byla ve své době skvělá jednohubka, která kombinovala exotickou atmosféru starých civilizací, jako vystřiženou třeba z Tomb Raidera, se zábavnými logickými puzzly po vzoru Portalu. The Solus Project sdílí s The Ball v podstatě jen silnou atmosféru navozenou brázděním lidstvu neznámé planety Gliese-6143-C, kde v kůži hlavního hrdiny ztroskotáte poté, co v rámci projektu Solus hledáte nové místo, které by mohly spást lidské kobylky. Se Zemí to jde totiž do kopru, a tak nezbývá, než hledat nové prostory pro úsvit lidstva, však to znáte. Po nouzovém přistání se ocitnete na exotické planetě s roztodivnou flórou, systémem složitých jeskyní a zejména stopami po prastaré civilizaci, která zde žila.

Hned v prvních minutách zjistíte, že The Solus Project je z převážné části průzkumná hra, kdy šmejdění jako z televizního Prostřena tvoří to, co budete dělat zhruba 95 % herní doby. Na to konto se nabízí stará dobrá otázka, na kolik jde stále ještě o hru. Výzvy v podobě puzzlů totiž potkáte velmi zřídka, a když už se tak stane, vlastně nemá moc smysl hovořit o výzvách – těch pár kliků zvládne i batole, a zapojit mozkové závity není třeba více méně vůbec. Vlastně na rozdíl od zmíněného The Ball těžko pochopit, proč se "puzzly" ve hře vůbec nacházejí.

(Ne)survival

The Solus Project se také tváří jako survival hra. A právě v tomto ohledu se budete patrně cítit mírně podvedení. První dvě hodiny hry intenzivně prozkoumáváte všechny možné funkce a připravujete se, jak hlavního hrdinu držet nepodchlazeného, ale také nepřehřátého v prostředí extrémních teplot na povrchu planety, samozřejmě vyspaného, nakrmeného a nežíznivého. Pak ale velmi rychle zjistíte, že udržet se naživu není žádný velký problém - časem se survival elementy hry mění spíš ve zbytečné obtěžování hráče než cokoli jiného.

Na jídlo i pití narážíte na každém rohu. Louč, kterou vyrobíte v prvních deseti minutách hry, a jejíž výroba je patrně taky jedním z "nejkomplikovanějších" puzzlů ve hře, nezhasíná a podchlazení se dá také vyřešit snadno tím, že si v jeskyňce připravíte ohýnek.

Přehřátí naopak zchladíte skokem do vody. Většinu problémů vyřeší kratší nocleh, takže ačkoli jste ze začátku hry vyděšeni z toho, co vše se vám v rámci projektu Solus může stát, jelikož hra se tváří nadmíru záhadně, velmi brzy zjistíte, že vám nehrozí takřka nic.

Z hlediska herního zážitku je toto v podstatě spoiler, ale nebylo by fér se tvářit, že tento kousek, byť ověnčený uhrančivou a mystickou atmosférou, skrývá v rukávu esa, která tam ve skutečnosti nemá. Silnější zážitek může zajistit těžší obtížnost, která odstraní systém navigace ve hře a zvýrazní roli survival elementů, ovšem v takovou chvíli se The Solus Project mění na frustrující záležitost - procházení každičkého metru detailního světa skutečně není něčím, co byste chtěli absolvovat.

Atmosféra ...a nic víc

Proč tedy The Solus Project hrát? Z podobných důvodů jako třeba Dear Esther nebo Firewatch. Kvůli atmosféře a kvůli tomu, že pokud jste dostatečně odhodláni se do hry ponořit navzdory faktu, že se pod slibným povrchem a mixem žánrů zas tolik obsahu neskrývá (craftovací systém nabízí ve skutečnosti jen pár užitečných kombinací, zmíněné survival mechanismy nemá z důvodů zmíněných výše příliš smysl hrotit, ufologická story není vyprávěná tak, aby dávala smysl), čeká vás mnoho hodin prozkoumávání pitoreskních interiérů i exteriérů, vyhýbání se pastem a zkoumání starých reliéfů.