The Red Solstice

První dojem klame

Tvůrci si na nic nehráli a prostě udělali náročnou hru, kterou táhne především propracovaný koncept, zatímco příběh hraje druhé housle - desítka kampaňových misí sotva drží pohromadě. Nevadí to však, protože kampaň plní roli tutoriálu, kde se naučíte všechno potřebné a hlavně si osaháte mírně krkolomné ovládání.

Shora viděná grafika je ryze elementární a plná rozplizlých textur. Když nacházíte bedny, vypadají vždy nachlup stejně, což lze říci prakticky o všech objektech ve hře. Recyklace je tedy všudypřítomná, ale přiznaná. A zatímco grafická kvalita chybí, atmosféra rozhodně neabsentuje. Neobstarává ji ani tak hudba či grafika, ale spíše design map a hlavně náročná akce, která vás chytí a nepustí.

Tohle bude bolet!

Věčné srovnávání téměř všeho s Dark Souls je už sice otřepané, ale v tomto případě zcela trefné. Odpojíte se od skupiny a zemřete. Vrhnete se na nepřátele přímo a zemřete. Špatně promyslíte složení jednotky a správně, opět zemřete. Ať už v singleplayeru, či v kooperaci Red Solstice neodpouští - stačí se špatně postavit a problém je hned na světě.

V singleplayeru, kde oceníte propracovaný systém zadávání rozkazů, se hra tváří jako nástupce modů pro Warcraft 3, ostatně tak i vypadá. Jediným rozdílem je právě propracovaný systém správy jednotlivých členů vašeho týmu, který vás nezahltí a zároveň nabízí dostatek možností, abyste přežili.

O trošku horší už je skládání party a hlavně levelování vojáků, ale i do něj se po čase dostanete. Chybou je v tomto ohledu snaha tvůrců nabídnout co nejvíce možností a zároveň neztrácet čas jejich popisem. Stejné je to i s některými pokročilými mechanismy, které se naučíte až od ostatních hráčů. Někdy se vám tak stane, že vlastně nevíte, za co vývojové body utratit, což může být, vzhledem k diametrální odlišnosti jednotlivých vojáků, frustrující.

Pokud se totiž máte probíjet vlnami nepřátel k určenému místu, odstřelovači vám budou naprosto k ničemu, jelikož toho na blízko mnoho nevydrží. Naopak medik se pak hodí téměř kdykoli a v začátcích nic nezkazíte ani s tankem a jeho rotačním kulometem, který i díky léčení přežije takřka všechno. A protože The Red Solstice je především multiplayerová hra, klíčem k úspěchu je hlavně spolupráce.

S kamarády nebo bez

Když hrajete s kamarády, zpomalení času i rozdávaní povelů odpadá a musíte opravdu myslet několik kroků dopředu, klást pasti a vůbec dávat dobrý pozor i na ostatní členy týmu. Každý člen týmu je pak nepostradatelný už na střední obtížnost a checkpointů je zatraceně málo. Strach ze smrti je tedy všudypřítomný a hraní je až překvapivě napínavým zážitkem.

Každá hra je jiná díky náhodným spawnům nepřátel i objektů, takže nesmíte nikdy polevit v ostražitosti. I přes jednoduchý koncept a menší počet map se v The Red Solstice nedostaví stereotyp z tupého vybíjení nepřátel a pobíhání po mapě - každou situaci je třeba promyslet a s bezhlavým postupem vpřed daleko nedojdete.

The Red Solstice je tedy především o zábavné kooperaci, která před hráče klade solidní výzvu a až na malé množství checkpointů jí není moc co vytknout. Ano, zbraní by mohlo být více, příběh by mohl vyprávět něco smysluplného a grafika by mohla být lepší, ale tahle hra si jednoduše na nic nehraje. Pokud máte po ruce kamarády, zabaví vás na dlouhé hodiny. Díky povedenému systému rozdávaná pokynů je však The Red Solstice zábava i v singleplayeru, takže uspokojí i úplné vlky samotáře. Možná se do ní budete těžko dostávat, ale nakonec vás odmění hodinami výborné zábavy.