The Legend of Zelda: A Link Between Worlds

A Link Between Worlds je už druhou Zeldou pro 3DS, ovšem teprve první Zeldou, která je handheldu šitá na míru. Jak byla Ocarina of Time 3D báječná a nadčasová, kvůli původní trojrozměrné podobě se na handheldu nehrála tak pohodlně jako Link Between Worlds. To je pokračováním klasiky všech klasik, Link to the Past ze Super Nintenda, a odehrává se tak ve stejném dvojbarevném světě se stejnou hudbou. Obsahuje ale vlastní dungeony a hned v několika ohledech překopává typickou Zelda hratelnost.

Zelda na 3DS

Vzhledem k návaznosti na Link to the Past i hardwarovou výbavu 3DS je logické, že vývojáři zvolili pohled z ptačí perspektivy. Linka, blonďatého hrdinu v zelené tunice, ovládáte jediným joystickem a funguje to bezproblémově. Žádná kamera za zadkem, žádné krkolomné přepínání do pohledu z vlastních očí. Pobíhání po světě i dungeonech je krásně intuitivní a jen výjimečně pozlobí zaměřování při házení bomb nebo střílení šípů.

Co je zásadní, Link Between Worlds se odehrává v otevřeném světě a je nejsvižnější Zeldou, na jakou si lze vzpomenout. Od ikonického probuzení v posteli uběhla sotva čtvrthodinka a už v rukou svíráte meč, bušíte první potvory a v podzemí řešíte první jednoduché hádanky. Zapomeňte na zdlouhavé starty a úmorné tutoriály, Link Between Worlds je moderním titulem, který zbytečně nebrzdí. I přes svou pohlednou grafiku s působivým 3D efektem navíc běží plynule. Kdo však chce, může klidně zvolit klidnější tempo, plnit minihry, prozkoumávat skrytá zákoutí, hledat sto skrytých zvířátek nebo rozmlouvat s desítkami různých postaviček, které obdivuhodně reagují na dění ve světě.

Do všech světových stran

Díky otevřenému světu s plynulým sidescrollingem se celá tahle Zelda hraje poněkud jinak. Zhruba po hodině se do vašeho baráčku nakýbluje drzý králičí obchodník Ravio, který vám okamžitě nabídne takřka veškeré speciální předměty (harpuna, bomby, luk, ohnivá hůl apod). V kombinaci s otevřeným světem to znamená, že záhy můžete atakovat kterýkoli ze sedmera velkých dungeonů kdekoli na mapě. V tom spočívá oproti ostatním Zeldám velký rozdíl, neboť v nich bývá postup lineárnější.

Jak je totiž zvykem, každý dungeon a tamní souboj s bossem vyžaduje jeden konkrétní speciální předmět. Zatímco dříve jste si jej museli vybojovat postupem v příběhu, nyní si jej prostě a jednoduše pronajmete, resp. koupíte od Ravia. Rupií tady seženete více, než snad ve všech Zeldách dohromady, a brzy tedy budete ozbrojeni až po uši.

Volnost, kterou doplňuje rychlé cestování po mapě pomocí létajícího koštěte, je svěžím konceptem. Na druhou stranu, křivka obtížnosti kvůli svobodě pohybu postupem času klesá, protože všechny dungeony jsou navrženy tak, abyste je mohli absolvovat kdykoli. Takže zatímco Link sbírá srdíčka zvyšující jeho výdrž nebo si vylepšuje meč, potvory zůstávají na konzistentní úrovni, a až na několik náročných soubojů s bossy jsou potyčky v Link Between Worlds triviální.

Jin jang

Link Between Worlds se odehrává v klasickém zeldovském království Hyrule, kterému po chvíli začne sekundovat jeho odvrácená temná tvář, Lorule. Cestování mezi dvěma dimenzemi udržuje hru svěží až do konce a samozřejmě patří mezi základní prvky hratelnosti. Kolikrát se v Lorule potřebujete dostat na místo, které je odříznuté nezdolatelným kráterem, a tak se interdimenzionální prasklinou ve zdi přesunete do Hyrule, docupitáte na kýžený flek, najdete jinou prasklinu a voilá, jste za kráterem.

To vše je možné jenom díky nové Linkově schopnost splývat se zdivem. Na jakékoliv rovné zdi nebo skále se Link dokáže bleskově transformovat do 2D obrazu, který se protáhne úzkými spárami nebo obejde jinak nezdolatelnou proláklinu. Jde o svěží novinku, kolem níž je vystavěná spousta prostorových hádanek a na samotném konci jí využijete i během souboje. Což je trefné, protože tvůrci přidali splývání se zdmi kvůli vzpomínkám na „obrazový“ souboj s Phantom Ganonem v Ocarina of Time.

Pohyb ve zdech je samozřejmě omezen, jinak byste „oblezli“ celou hru. Přes určité překážky se nedostanete ani ve 2D formě a navíc vás limituje klesající ukazatel energie, který funguje na principy many z každého jiného RPG.

Mistrný design

Dungeony. Mnohopatrové členité dungeony plné truhel, klíčů, tlačítek, pastí a potvor. „Vo tom to totiž je.“ Strávíte v nich většinu času a právě tam vyniká smysl vývojářů pro nápaditý a variabilní design. Každý z ústředních dungeonů se točí kolem jednoho stěžejního předmětu a tím pádem je každé bludiště docela jiné. Na nudu v Link Between Worlds nenarazíte a pokud půjde o vaší první Zeldu, ve snaze absorbovat zdejší smršť nápadů si budete připadat jako dítě v cukrářství s bezednou peněženkou.

A proč že to všechno? Na Linka opět spadla záchrana princezny Zeldy, respektive celého království, do nějž vtrhl podlý Yuga se zvráceným smyslem pro půvab a z lidí začal dělat nástěnné malby. Hrdina je ovšem vybaven kouzelným náramkem, Yugův prvotní atak odrazí a následuje dlouhá pouť, která se neobejde bez běhání po celém Hyrule i Lorule. Kromě princezny totiž musíte zachránit i sedm potomků starých známých mudrců.

Každá ze sedmi záchranných misí se odehrává v diametrálně odlišeném dungeonu. Temný chrám je plný hrátek se světlem a tmou, ledový chrám vám neustále ujíždí pod nohama, v kostlivém chrámu vás bude pohlavkovat levitující ruka a samozřejmě dojde i vodní chrám, který dostál svému jménu a kvůli prostorovým vodním puzzlům jde o slušný oříšek. Rozmanitost prostředí bere dech.

Hurá sláva úspěchu

Celé snažení zabere poctivých dvacet hodin neutuchající zábavy, které parádně vyvrcholí v královském paláci. Zpracované je formou největšího dungeonu ze všech, v němž zužitkujete většinu předmětů a taktik z celé hry. Finále se vším všudy. Jen počítejte s tím, že u závěrečného souboje si budete rvát vlasy, protože je dlouhatánský, několikafázový, bez záchytných bodů a vůbec prostě obtížný, takže si jej několikrát zopakujete. Včetně otravného backtrackingu.

Jak vidno, hry s nálepkou The Legend of Zelda sice vypadají pohádkově a dětsky, ale pohled na závěrečné titulky vám nedarují jen tak. O to slastnější je pak pocit z triumfu a vývojářům musím poděkovat za tak akorát náročné prostorové hádanky. Nefrustrují, nepohoršují a připadáte si u nich chytře. Jinými slovy, hrát The Legend of Zelda: A Link Between Worlds je prostě radost a slast.