The Last Campfire

Ta vyšla už před nějakou dobou a nevzbudila žádný povyk, což není překvapení. Přeci jen nejde o nic tak ambiciózního jako vesmírný sandbox, hra spadá spíš do oblasti malých indie adventur, kterých do roka vyjde víc, než by bylo potřeba. Je ale škoda, že jste dosud o The Last Campfire nejspíš nezavadili, protože i přes několik drobných nedostatků jde o dobrodružství hodné vaší pozornosti.

Polštářek ztracený v prapodivném světě

Po emotivním úvodu, který nastartuje nečekanou výpravu skrz tajuplný svět situovaný někam mezi život a smrt, se coby jakýsi polštářek či maňásek zvaný Ember rozhodnete nedbat varování ostatních, nevzdat se své naděje, a dokonce ji oživit v ostatních polštářcích, kteří už dávno nevidí světlo na konci tunelu a zkameněli.

Pomoct jim znamená vyřešit někdy zapeklitou, někdy triviální, často nápaditou environmentální hádanku. Ember neumí skákat, takže se spousta puzzlů točí kolem vytvoření cestičky k uvězněné dušičce. Ta vrátí zkamenělému tvorečkovi chuť do života, respektive chuť k tomu, opustit toto zrádné místo a dojít konečně svatého klidu.

Během své pouti od jednoho vyhaslého táboráku k druhému potkáte ke dvěma desítkám ztracených duší, ale jen některé z jejich hádanek vám dají pořádně zabrat, jen u některých vás jejich originalita překvapí a u jiných vlastně ani nejde o to, na něco přijít, ale jen si vyslechnout další střípek z vyprávění.

Něžná paní jeskyně

Celou hrou vás provází velice uklidňující hlas vypravěčky, která neustále popisuje dění kolem vás, zastupuje (vždy lehce pozměněným hlasem) všechny účastníky dialogů, čte za vás poztrácené části deníku jakéhosi poutníka a efektivně dotváří velice příjemnou atmosféru, které napomáhá i nádherný ambientní doprovod, krásná grafika naroubovaná na mnoho zajímavých prostředí a roztomilé animace.

Roztomilosti je zde obecně požehnaně, zejména v hádankách, kde vystupují hladová prasátka, nebo ve chvílích, kdy si polštářek Ember zkrátí cestu některým z tobogánů. Naopak kontakt s velkými opeřenci – vašimi nepřáteli – umí být docela děsivý a my se nemohli zbavit dojmu, že se tvůrci při jejich tvorbě inspirovali v ohavných Skeksisech z filmu/seriálu The Dark Crystal.

Od každého trochu

Celá The Last Campfire je ostatně protkaná prvky vyzobanými z jiných kvalitních adventur a dalších počítačových her. Máte dokonce klasický inventář pro kombinaci předmětů s prostředím (jeho design dává okamžitě vzpomenout na první díly série Tomb Raider), a kdybychom měli celou hru k něčemu přirovnat, pak je to The Legend of Zelda: Link’s Awakening, akorát bez boje.

I tady na vás totiž čekají prvky metroidvanie, postupné odemykání zkratek a dostávání se dál a dál po splnění dalších a dalších rozkošných hádanek. Budete-li se soustředit pouze na to nutné, máte po nějakých čtyřech hodinách dohráno. V srdci budete mít po absolvování této jednohubky, jejíž příběh je jednou velkou metaforou, skutečně hřejivý pocit.

Pokud ale chcete osvobodit úplně všechny dušičky a najít všechny stránky deníku, kterých je slušných 42, někdy zcela na očích, jindy dobře ukrytých před zrakem a ještě k tomu za dalším puzzlem, očekávejte klidně další dvě hodiny navíc.

Jelikož The Last Campfire vyšla na zařízeních s iOS, můžete i na Switchi počítat s plnohodnotným dotykovým ovládáním, které oceníte zejména v situacích, kdy musíte fyzicky otáčet různými koly, tahat za západky a jinak manipulovat s předměty.

Pár technikálií

Optimalizace by ale mohla být mnohem lepší. Přiznáme se, že jsme nezkoušeli režim doku, protože hra se perfektně hodí na handheld, kde ale musíte počítat s cukáním při přechodech z jedné oblasti do druhé.

Počet snímků rapidně klesá i při spuštění větší animace, což zamrzí asi nejvíc, když má jít o opravdu dechberoucí momenty. Ember čas od času umí prolézt texturou, ze které se taky nemusí vrátit, občas trošku pozlobí hrou diktovaná kamera a bohužel jsme byli i svědky pádu do systému.

Ale když tyto kiksy překousnete, což je s přihlédnutím k audiovizuální stránce hry, stylu vyprávění a zábavným hádankám docela snadné, zůstane vám krásná, roztomilá a emotivní adventura, která sice neinovuje, ale dává spoustu osvědčených prvků dohromady v jeden velmi povedený celek.