The Iron Oath

Zase práce

Jako vedoucí skupiny neohrožených žoldnéřů se budete muset otáčet a o členy kumpanie se pečlivě starat: O jejich zdraví, únavu, vylepšování schopností nebo o to, jak souzní s vašimi rozhodnutími. Ale i když jste největší kámoši, stejně vám parťáci ukážou záda, když po nich nebude házet plné měšce.

Někdy si budete připadat jako chůva, když za vámi budou chodit se stížnostmi nebo budou plakat kvůli tomu, že je nenasazujete příliš často do boje či naopak. A ještě mezi sebou mohou mít nějaké náznaky vztahů. Ale v The Iron Oath je vše pomíjivé, a tak i vaši nejlepší kámoši jednou půjdou do žoldáckého důchodu. Každý těžce vypiplaný žoldnéř či žoldnéřka se prostě chtě nechtě jednoho dne sbalí a odejde na odpočinek nebo do věčných lovišť – a takové ztráty pokaždé bolí.

Psal jsem, že nezachraňujete svět před zlovolným drakem, a je to pravda. Důvod, proč pokračovat dál, je velmi osobní a prozaický: Stará dobrá pomsta. Hned ze začátku se stanete obětí zrady a vydáváte se na trestnou výpravu, abyste mohli bývalým kolegům zakroutit krkem. Bohužel ale musíte znovu nabrat síly a nové družiníky. Sice to zní jako klišé, ale pro hru je to výtečný startovní bod.

Úkoly, které na vás nečekají

Se svou partou veteránů i zelenáčů putujete po mapě, na které vás bude čekat kupa nástrah a léček, ale hlavně spousta měst, městeček a pevností. Sídla civilizace poskytují péči o zdraví vašich žoldnéřů, možnosti obchodování i nové úkoly. Jednotlivé lokace jsou pod kontrolou různých frakcí a ty mezi sebou samozřejmě taky mají vztahy. A je jen na vás, ke komu se budete lísat nebo jestli to budete hrát na všechny strany.

Někdy budete nuceni splnit nějaké ty úkoly, aby se s vámi v daném městě vůbec někdo začal bavit. Možná na vás bude zpočátku nevrlý i ten tajemný titulní řád Iron Oath, který bojuje proti temnotě a zlovolnému drakonickému stvoření. A ti řádoví bojovníci jsou všichni nějak podezřele staří...

Jednotlivé úkoly, i když zní genericky ve stylu „můj manžel se ještě nevrátil domů“ nebo „zapíchni mého rivala“, v sobě skýtají jedno mocné kouzlo: Jejich rozuzlení závisí na tom, jak moc se poflakujete po mapě nebo jak dlouho strávíte v jeskyních či katakombách, které připomínají deskovou hru či dungeon crawler. Tam na vás totiž může čekat další vrstva nepříjemností ve formě nedostatku zásob, nečekaných pastí nebo léček. To všechno vás zdrží, to všechno vás přiblíží selhání.

Musím ale říct, že tato jeskynní šmejděníčka působí proti zbytku hry nevyváženě. Někdy vaše vítězství závisí na tom, jestli si vezmete o jednu bandáž navíc nebo máte to štěstí, že své zásoby nebudete ztrácet a vaši kolegové si nebudou lámat končetiny. Ale často se mi zdálo, že jsem na vrtoších štěstěny závislý až příliš a vlastně moc nezáleží na tom, co vlastně já sám udělám.

Šup s ním do díry

Tahové boje na hexových polích se na první pohled zdají jako fortelně zpracovaná klasika. Na ten druhý díky unikátním schopnostem, netradičním povoláním, zkopávání protivníků do jam nebo vyměňování pozic rozehrajete takové množství kreativních partií, že se vám protočí panenky.

Díky prohazování pozic můžete efektivně a rychle vyměňovat, kdo zrovna stojí v první řadě a schytává nejvíc poškození. Mezitím se váš mág ovládající bouřky a různé druhy elektřiny proplíží za záda nepřátel a spálí je na prach. Když budete netrpěliví a pošlete svého reka přímo doprostřed nepřátel, bude rychle obklíčen, všichni nepřátelé okolo něj dostanou bonus k útoku a s kolegou je amen.

U nepřátel nečekejte nějaké fascinující inovace. Jde o staré známé nemrtvé, kostlivce nebo z těch živějších lapky, rytíře a lučištníky. Zajímavější jsou různá psovitá monstra, která vás mohou pěkně potrápit a možná by jim vývojáři měli na síle přece jenom trochu ubrat.

Krásné kobky a oškliví lidé

Grafika je zpracovaná poctivým pixel artem, který vás sice nezvedne ze židle, ale je naprosto funkční. Nikdy se vám nestane, že budete své bojovníky někde složitě hledat v chumlu nebo nerozeznáte jednu lokaci od druhé. A i když města vypadají všechna stejně, to je zrovna něco, co může snadno vyřešit plné vydání.

Škoda je uživatelského rozhraní, které je opravdu titěrné a zvlášť při dialozích je čtení menšího písma hodně únavné. Ne úplně ideální jsou portréty postav, které nevypadají moc k světu. Po bližším zkoumání zjistíte, že jsou s největší pravděpodobností generované pomocí jednotlivých částí, čímž se svými bojovníky ztrácíte nějaké hlubší emoční pouto. Ještě víc vás kopne do obličeje, když portrét má vousy a postava, kterou vidíte na bitevním poli, se žádným obličejovým porostem nepyšní.

Pár menších puklin na veledíle

Obecně je velká škoda, že jednotlivé postavy nemají více prokreslená příběhová pozadí. Ani generické a toporně naskriptované rozhovory s vašimi družiníky nezískávají hře body navíc. Vývojáři však už teď ve svém plánu slibují do vydání tento neduh napravit.

Trochu mě zamrzela i hudba, která se dá označit za naprosto generický fantasy podkres a po čase mi začala lézt na nervy. Lepší varianta je, že si na ni prostě nevzpomenete a během hraní ji budete ignorovat.

I když je The Iron Oath teprve v předběžném přístupu, marně hledám nějaké markantní výtky, které by mě ve hře vyloženě rušily. Svět se chová přirozeně a reaktivně, tahové souboje jsou velmi zábavné. Snad jen ta prázdná příběhová pozadí jednotlivých společníků, trošku hůře čitelné texty a někdy nevyvážené souboje, to by se mělo před vydáním vypilovat.

Všechno však v základu funguje už teď a hra nabízí kvalitní zážitek, komplexní, ale překvapivě uchopitelný. Pokud zmíněné neduhy dokážou vývojáři z Curious Panda Games do plného vydání vyspravit, těšte se na skutečně výborný tahový simulátor žoldnéřské fantasy bandy.