The Hatching

Ať už to berete, jak chcete, v Somersetu mají minimálně psychologický problém s krokodýly. Režisér Michael Anderson proto natočil nadšeně béčkový horor The Hatching, který doprovází hra s přerostlým krokodýlem na útěku. Má velké zuby. Je sám. Lidé ho nechtějí. On je chce. Má totiž hlad a je nenažraný.

Dobře, není to poprvé, co se v hlavní roli objevuje krokodýl, ale přiznejme si, že pohádkový Croc má do ozubeného masokombinátu na nožičkách pěkně daleko. Namísto plošinovky a hýřivých barev předkládá studio Zerolife boj o plazí přežití v temných uličkách somersetských měst, které jsou plné vystrašených obyvatel s vidlemi, sekáčky na maso, pánvemi, nelegálně drženými palnými zbraněmi a s holemi. Holí to bolí, jenže hladu neporučíš. A tak se krokodýl vydává na lov. Mohl by se ukrýt ve stokách a živit se lidským odpadem. Jenže i ten nejodolnější krokodýl se křečků spláchnutých do záchoda přežere a zatouží po něčem šťavnatějším a dvounohém.

Vítej v městečku

Odpověď na otázku, proč třímetrový kříženec godzilly a t-rexe běhá městem, je vlastně úplně zbytečná a kdo chce, ten se jí dozví v traileru na zmíněné béčko. Podstatné je přežít úklady lidské civilizace a nažrat se. Jak rychle zjišťujeme, není to vůbec jednoduché. Pohyb krokonátora je poměrně hlasitý a měšťáci si s příčetností zvukových detektivů všímají, že se po chodníku valí něco divného.

Někteří v panice unikají a jekotem alarmují sousedy, v horších případech cíleně běží pro ozbrojené posily, vytahují zbraně a než byste řekli Dundee, leží bestie v kaluži krve. Teprve plížením (po čtyřech) a ukrýváním za překážky jsme schopni dostat se dost blízko k humanoidní kořisti a kombinací několika úderů (na zadních nohách) ji přetrhnout či překousnout napůl, v případě nečekaného útoku, třeba z křoví, dokonce pozřít za doprovodu speciální animace. Za zmínku stojí i mlácení tučným ocasem ve speciálních piruetách, jemuž podlehl nejeden obyvatel města i vesnice. Ty jsou v Somersetu obzvláště malebné.

Slasher naruby

Škola smrtícího stealthu nese své ovoce. Krokonátor se pomalu prokousává testovacím městem, populace naříká a řídne, zároveň si však dává o netvorovi vědět a je ostražitější, vyzbrojená a tak nebezpečná, že nás nutí k rychlým ústupům – tak daleko, co nám energie dovolí. Pak následuje zklidnění situace a nový pokus o prokousnutí lidského problému. Stealth využívá The Hatching pro přiblížení se k protivníkům, nikoliv pro jejich vynechání. V testovací verzi byly ještě naznačené mechaniky jako skrývání těl, která by mohla přilákat pozornost, a tak podobně.

Lid vs krok

Ať chcete, či ne, musíte plnit zadanou roli svědomitě a smířit se s tím, že lidé jsou v rámci evolučního žebříku výše a mají technologickou převahu, která projde i krokodýlí kůží. Přitom není prostor litovat je. Plošné vyšší nastavení náročnosti v testovací verzi způsobilo, že jsme brzy prožívali upřímnou nenávist ke všem pánům tvorstva, kteří chtějí naši ubohou hladovou bestii ukřižovat. A navíc, jací jsou to šéfové, když jsou vystřiženi jako karikatury na primitivní jedince. Tím se celá zábavnost posunuje do groteskní taškařice a přímočarou hratelnost spíše odpustíte.

Těžko v současnosti specifikovat hranici, která oddělí The Hatching od primitivní brutální zábavy. V testovací verzi několik záblesků světlé budoucnosti je. Relativně sofistikované ovládání a důraz na stealth naznačují, že by mohl na konci vývoje stát relativně zábavný nezávislý horor s prvky černé komedie. Chybí však jakýkoliv příběh, vylepšování základních vlastností nebo, což by bylo nejlepší, růst jedince podle přijaté stravy. Během tohoto nebo příštího roku už budeme vědět více v plné verzi. Jak se zpívá za mořem v jedné rocknrollovce: See you later alligator, after 'while crocodile.